11.05.13

Malé radosti života (začátek)

Poslední dobou se cítím dost často velmi spokojená. Ne neustále, to se rozumí. Bez kontrastu s nepříjemnostmi by spokojenost ani nevynikla. Nemám na mysli bombastický pocit štěstí, který je nestálý jako vítr a stejně jako on rychle přichází i odchází. Spíš stav mysli, klidné a vytrvalé zadostiučinění z existence tady a teď. Cítím se spokojeně i navzdory velmi silnému pocitu ubíhajícího času a neustálým deštům. Nebo možná právě kvůli nim. Vždyť každý den je teď příjemně jiný a déšť bubnuje do listů, které konečně vyrašily. Těší mě pohled na přírodu okolo, na rozvíjející se poupata a pomalu rozkvétající barvy na oblečení lidí, které míjím v ulicích. Zmrzlina a práce v lese a čtení knížky, kterou chci číst. Možnost přebývání v jedné vrstvě oblečení bez ceny zaplacené formou týdenní rýmy s teplotami.
Přemýšlím o spokojenosti a napadají mě drobné radosti. Taky malá potěšení a každodenní vítězství. Existují Malé věci a Velké věci. Velké věci jsou jako zásadní křižovatky, které určují směr naší další životní cesty. Ovšem ty Malé formují charakter cesty a činí ji (ne)příjemnou. Určují, zda se po ní ubíráme rádi či ne. Podobné alejím stíní cestu před spalujícím sluncem. Jako malebná krajina nám můžou poskytovat estetický prožitek z pohledu kolem, ovocné stromy dají plody na utišení hladu. Jen málokdo rád cestuje dlouhé roky po šedivé betonové pláni. Většina Velkých věcí nám ale nedokáže dodat takové nadšení, které by vydrželo po celé putování.
Alej a sad bez péče zajdou a uhynou a stejně tak je to i s těmi drobnými radostmi. Je třeba se o ně starat, kultivovat je a umožnit jim vyrůst. Dovolit si v životě sem tam nějakou tu činnost, která nám činí skutečné potěšení sama o sobě, nebo její výsledek. A tím nemyslím ubíjející několikahodinovou práci na prezentaci, která nás potěší zejména tím, že už je hotová.

Rozhodla jsem se jít po stopách těchto nevinně vyhlížejících, ovšem důležitých potěšení ve svém životě. Každý den si zapsat nejméně jednu věc, která mě potěšila, při které jsem byla spokojená. Ne předmět, ale činnost, rozhovor, pocit. Po celý rok, každý měsíc sepíšu a vyvěsím tady.
Nazvěme to Malé radosti života.

Kdo jde se mnou?

3 komentáře:

Kristýna Soutnerová řekl(a)...

Vidíš, je to všechno o úhlu pohledu. Ještě nedávno jsem měla svoje malé války a malé smrti. Teď už taky sbírám radši malé radosti :) jdu s Tebou, ale to Ti snad ani nemusím říkat...

Jantar řekl(a)...

Na jaře se sbírá snadno. :)

Iris řekl(a)...

A: To jsem moc ráda. Časem se ukazuje, že naše cesta je z velké většiny naše vlastní volba, a proč si volit války bez důvodů existenčních?
J: Snadno se sbírá, téměř samo od sebe. Jen nezapomenout vnímat (občas se mi to stává)