Barcelona

 Je to tady! Po téměř roce jsem se v rámci předzkouškového čištění štítu dokopala k výrobě jakéhosi pojednání o výletě do Barcelony.

Většinou plánuju delší cesty docela dlouho dopředu. Což ovšem nebyl případ výletu do Barcelony - zařizovali jsme ho asi měsíc předem. Vzhledem ke zkouškovému šílenství a mojí (nezdravé) nechuti dělat věci, které musejí být udělány dokud to není bezpodmínečně nutné jsem ještě pár dní před odletem věděla akorát to, že jedu na konferenci do nejevropštějšího španělského města. Průvodce jsem zabalila do příručního zavazadla k vyplnění čekání na přestup, plán výletů neexistoval. Slyšela jsem o Gaudím a jeho nedostavěné katedrále. Vlastně jsem ani nic moc nečekala. Favoritem mezi městy pro mě byl Řím a nevěřila jsem, že by mě nějaké město dokázalo okouzlit podobně jako on. Po týdnu ovšem získal Řím zdatnou konkurentku.

Kolonáda v Park Guëll

Casa Batlló, jehož fasáda a střecha evokuje dračí šupiny a balkony rytířské přilbice

Střešní terasa se zajímavými komíny domu La Pedrera

Model La Pedrera na jeho půdě, která vypadá jako vnitřnosti hada

Upřímně řečeno, nechápu, jak ve své době mohly Gaudímu jeho stavby projít (a bez financování pana Guëlla by mnoho z nich asi ani nevzniklo). Jsou úžasné, jako z jiné reality. Barevné, živé, téměř pohyblivé. Stejně taková je i Barcelona sama. Protkávají ji široké bulváry i úzké uličky gotické čtvrti, všude je spousta lidí, kteří sem ale nějakým způsobem patří, tvoří duši ulic, bez nich by dojem nebyl úplný.

Největší barcelonská rozeta, Santa Maria del Pi v Gotické čtvrti
Katalánská gotika se poněkud liší od té naší. Méně zdobení, monumentálnější a širší prostory. Úžasné rozety a vůbec vitrážová okna. Zaujalo mě také odlišné řešení opěrného systému presbytářů. V některých chrámech také v době naší návštěvy zpíval sbor a na nádvoří Katedrály pod korunami pomerančovníků žijí husy. Až bude městu hrozit nebezpečí, husy na něj upozorní.

Sagrada Família, které stále ještě chybí ty nejvyšší věže. Každý den trochu jiná, než ten předešlý.

Vitráž v Sagrada Família

Pokud se nějaká stavba dá považovat za důkaz obdivu a oddanosti Bohu, je to beze sporu Sagrada Familia. Z venku je sice pěkná, ovšem vnitřek mě ohromil mnohokrát víc. Obrovský prostor se spoustou světla a lehkým šuměním rozhovorů. A hlavně vitráže. Nádherné barvy bez jediného figurálního motivu, což je jejich nesporná výhoda.

Les stěžňů v přístavu. Z věže vlevo jezdí na obě strany lanovka s výhledem na město.

Vítězný oblouk (postavený u příležitosti Světové výstavy čistě proto, že barceloňané měli pocit, že by si město nějaký ten vítězný oblouk zasloužilo)

O většině míst, která stojí za to navštívit, píšou v každém lepším průvodci. A mají pravdu, jedno každé je opravdu krásné. Park Guëll, Gaudího domy, přístav s mořským akváriem, ... Moc se mi líbilo i muzeum antického podzemí Barcelony, jeden z nejkrásnějších zážitků z města jsem si odnesla z muzea Picassovy rané tvorby, opravdu pecka.
Důležité ovšem je nenechat se strhnout touhou navštívit co nejvíc pamětihodností a bezhlavě přebíhat jen mezi nimi. Krásné je jen tak se procházet s očima otevřenýma a vnímat atmosféru a běh času. Toulat se jen tak po pláži po celé její délce (bez varování se tam střídají pruhy nudypláže s tou normální). Projít si zastřešené tržnice a užít si krásu i ošklivost centra města jako celku. Třeba jednou zahnete hned vedle Katedrály podél starých hradeb do stinné uličky s palmami, ve výklenku v opevnění zvedne starý černoch v rastafariánské čepici hlavu, natáhne ruku a zachraptí: "Marihuana? For you?"

(Fotky z mého výletu sem na Rajčeti)

Komentáře

  1. Wow, Barcelona vypada, minimalne po strance architektonicke, skvele. Nekdy se tam budu muset vydat. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Je skvělá i po ostatních stránkách :) určitě jeď, je to krásný město

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky