13.03.13

Jeřábi jemní

Skládám všude, jde jsou nějaké časové prodlevy. Na přednáškách, u televize, v krátkých volných chvílích, které nestojí za to vyplnit něčím jiným. Nějak si nemůžu pomoct.
Nedávno jsem četla, že hyperaktivita poskytuje výhodu při kočovném způsobu života...ale co s ní tady? Pak to takhle dopadá. Občas mám pocit, že netvořím proto, že chci, ale protože to potřebuju k životu. Je to pro mě nutnost k přežití. Abych se nezbláznila z toku dní, které mají tendenci být podobné jeden druhému. Záchvatovité nadšení pro různé objekty tvorby. Jsem už taková a asi to nebude lepší.
A baví mě to. (Asi mi nic jiného ani nezbývá)
Teď mám jeřáby a oni se třepotají když do nich fouknu, jejich pozorování mi přináší jakési zvláštní, klidné uspokojení.
(A jsem ráda, když ozdobí i nějaké jiné domovy)





Jsou prostě kouzelní.
(A vtipné na tom je, že skládání jeřábů je podle všeho infekční záležitost. Už se šíří dál. Protože veverky rozhodně nejsou takový :) )

2 komentáře:

Kristýna Soutnerová řekl(a)...

Veverky jsou fuj.

Iris řekl(a)...

To jim trochu křivdíš, tak špatný to s nima neni. Ale rozhodně nejsou takový ;)