03.03.13

Chvíle před nádechem

Okna jsou zabedněná
Poutníci odešli
Myšlenky se vytratily
Radost z cesty se nekoná
        neboť
Cesta je stejně bezútěšná jako okolní krajina
Za okny se míhají šedivé siluety stromů
Opršelá země nedokáže vzbudit dojem

Tušení nenapsaného
Pocit nevyřčeného

Absence citů dává celý prostor myšlenkám
Absence myšlenek poskytuje absolutní moc citům
Absence obou přináší znepokojující klid

Dneska už nehrajeme.

4 komentáře:

Kristýna Soutnerová řekl(a)...

Nádech je jako volný pád. Chvíle před ním, je jako okamžik před tím, než Tvé těžiště překročí hranici, za kterou není návratu. Neboj se nadechnout, neboj se padat. Je to dynamika. Je to bolest. To přece všichni víme. Ale je to lepší, než znepokojující klid (?) ...
(Možná to nedává smysl vzhledem ke kontextu, ale chtělo se mi to napsat. Tak jsem to napsala.)

Iris řekl(a)...

Někdy je třeba se k nádechu protrpět...

Kristýna Soutnerová řekl(a)...

I know. When this suffering will end?

Iris řekl(a)...

Never, my dear. It's the price for being human and being alive. It's forever, I'm afraid.