26.12.12

Okamžik prozření Jill Bolte Taylor



Doktorka Jill Taylorová pracovala naplno jako neuroanatomka na Harvardově univerzitě, když jí v důsledku vrozené poruchy praskla ve věku 37 let v mozku céva. Následovalo krvácení velkého rozsahu, které jí postupně vyřadilo z provozu téměř celou levou mozkovou hemisféru. V důsedku mrtvice přišla o všechna centra důležitá pro komunikaci s okolím. Nedokázala číst, mluvit, porozumnět řeči ostatních. Téměř se nemohla hýbat. Přesto se jí povedlo, díky neustálé snaze své i svého okolí, do osmi let plně zotavit. Dokonce začala opět učit na vysoké škole a bádat ve svém oboru. Rozhodla se předat dál svou zkušenost s tím, jak mrtvice postupovala a jak probíhala její rekonvalescence v knize Můj okamžik prozření (v originále My stroke of insight).
Jill Taylorová vás provede ránem, kdy céva v jejím mozku praskla. Postupně ztrácela schopnost komunikace i pohybu, téměř si ani nedokázala zavolat pomoc. Popisuje první dny po mrtvici jako zajímavou exkurzi do života bez řízení levé hemisféry, která je systematická, s tendencí k třídění a vymezování člověka vůči ostatním jakožto jedince. Zažívala v té době pocity štěstí a, jak sama píše, splynutí s vesmírem. Pocit, že je zpřízněná s ostatními lidmi na Zemi. Ti, kteří o ni v tu dobu pečovali, její stav ale popisují jako velmi špatný, byla těžce mentálně a fyzicky postižená. Za pomoci své matky se rychle zotavovala, i když to pro ní bylo velmi bolestivé. Zaznamenala také důležité milníky svojí osmileté rekonvalescence.
Neméně zajímavé jsou poznámky o funkci jednotlivých oddílů mozku, které pomáhají pochopit její potíže. Autorka rozebírá rozdíly ve práci jednotlivých mozkových hemisfér. A to tak, aby si čtenář uvědomil, že i on má dvě hemisféry s rozdílným stylem zpracování informací, a že jejich kontrolou může dospět ke zlepšení vlastního života.
Pokud je vaším cílem při čtení zejména užít si autorova vytříbeného stylu a neotřelého použití jazyka, tohle není kniha pro vás. Jill Taylorová nenapsala svůj příběh tak, aby se stal vrcholným dílem světové beletrie, je to vyprávění ženy, která prožila něco fantastického a chce se o to podělit. Příběh vědkyně, která měla možnost na vlastní kůži prožít něco, čím se ve svém odborném životě zabývala. A hodnotí to jako výbornou, i když bolestivou zkušenost. Většinu důležitých věcí ve svém vyprávění několikrát opakuje, což může někoho rušit. Stejně tak je třeba se vyrovnat s tím, že sposta věcí je americky fantastická, báječná nebo skvělá, což zpočátku přijde našinci zvyklému sýčkovat lehce neupřímné, alespoň v mém případě to tak bylo. Pokud ale tyhle slohové zvláštnosti překonáte, otevře se vám fascinující pohled do lidského mozku. Autorka je na něj odbornice, takže ví, o čem píše. A je to znát. Přesto popisuje svou zkušenost tak, že čtenář nemusí být znalý anatomie a funkce mozku, všechno potřebné je mu hezky srozumitelně vysvětleno.
Jill Taylorová se v celé knize snaží zdůraznit, jakým způsobem je třeba přistupovat k člověku stiženému mozkovou příhodou. Vzhledem k tomu, jak častá je mrtvice v celé západní civilizaci, je to myslím šikovná sbírka doporučení, která může nemocnému dost usnadnit uzdravení. Třeba i někomu z vašeho okolí. 
Jako bonus získáte při pozorném čtení i spoustu témat pro vlastní úvahy nad sebou i lidskou myslí vůbec. Už dlouho mi žádná kniha nepřišla tak zajímavá, i přes její stylistické nedostatky.

Autorčiny osobní stránky naleznete na www.drjilltaylor.com

1 komentář:

Kristýna Soutnerová řekl(a)...

Díky za recenzi. Určitě si to přečtu :)