19.08.12

Cesta...

... je rájem i peklem, stužka z přání vedoucí do budoucnosti. Může být iluzí lepšího zítřka nebo temným tušením svírajícím žaludek jako železná pěst. Nevinně se vine krajinou krásnou i bezútěšnou, a přesto je to pořád ona. Cesta.
Má tisíce podob a někdy je spíše pocitem, než trasou, po které se dá jít. Občas je nezpochybnitelnou realitou, příkazem, který nelze neuposlechnout. Volá z dáli, protože je vždy o několik kroků před námi. Přesto po ní mohou přijít i věci, o kterých jsme si mysleli, že už jsou dávno za námi.
Pro někoho je cílem. Pro jiného životem, osudovou láskou, která mu nedá spát, nenechá ho spočinout. Za poklidných nocí mu vnáší do hlavy neklidné myšlenky a nutí ho jít pořád dál, neustále být jejím milencem. Má mnoho ctitelů, kteří se po ní vydávají s nadějí, že je na konci čeká štěstí. Za zatáčkou však čeká jen neukojitelná prázdnota bez konce. Někdo ji nesnáší pro její zdlouhavou únavnost nebo pro blízké, kteří podlehli jejímu volání a už se nikdy nevrátili.
Někteří ji považují za spásu a jiní ji nenávidějí a viní ze svých problémů. Ale ona za nic nemůže. Protože my sami jsme si ji postavili, aby naše budoucnost byla jiná než přítomnost a minulost. Není to zlo ani dobro. Je to jen cesta. Cesta. Život.

Žádné komentáře: