Den H
(aneb jak to vlastně bylo s mojí zkouškou z histologie, výběr podstatných momentů)
Zdá se mi sen o zkoušce z anatomie, Fiala ze mě páčí informace o histologii vylučovacího systému...procitám ve 4:15 s hrůzou, že jsem zaspala.
V 6:00 zvoní budík. Mám pocit, že bych radši nežila než vstát a vylézt z postele. Do hlavy mi někdo nacpal asi tunu vaty. Až přijdu na to, kdo mi to každý ráno dělá, tak u vážně rozbiju hubu.
Na chvilku zavřu oči. Sakra! Je 6:20.
Ze zrcadla na mě zírá kdosi s křídově bílou tváří a kruhy pod očima. Záměr vyspat se dorůžova nevyšel.
Aplikuji snídani a maskovací prostředky, za půl hodiny vychází z domu upravená a civilizovaná osoba v kulturním obječení.
Když dojdu k děkanátu, zjišťuju, proč na mě protijdoucí chodci tak divně zírali. Mám kabát zapnutý jenom na jeden knoflík u krku.
Na chodbě se vyskytuje asi 15 spolustudentů; všichni svorně prohlašují, že nic neumí.
Na test je hodina. Otázky z embryologie, které jsem nestihla shlédnout mě sice trochu děsí, ale po 15 minutách test končím. Za jedna, uf.
Co dělat ve městě v 8 hodin? Každej slušnej obchod má od devíti.
Nacházím útočiště v Crosscafé, hraje tam Frank Sinatra a je tam teplo. Nad kávou ještě mžourám do embryologie a užívám si atmosféru. Kdybych vlastnila cigaretovou špičku a kdyby se v Crossu smělo kouřit jakože nevlastním a nesmí), tak bych si s dobrým pocitem dala první ze svých dvou cigaret za rok.
Lístky na ples nejsou.
V praktikárně si losuju otázky od fešného praktikanta, který mi přeje hodně štěstí.
Mám zase svůj oblíbený mikroskop, do kterého nejde zaostřit. Pokud se to přecejen podaří, nelze pak asi 20 vteřín zaostřit na nic v mítnosti.
"Luxusnímu" zkouškovému preparátu epiglottis chybí skoro všechen epitel.
S doktorkou, která mě přichází vyzkoušet na preparáty povídáme o mém projektu na biologii. Mezi řečí určím a popíšu preparáty. Doktorka odchází a přeje mi hodně štěstí. Sedím a čekám, až přijde zkoušející.
Zkoušející docentka mi chválí náhrdelník (viz předchozí příspěvek). Potom zkoukne moji přípravu, kterou jsem si bez větší úpravy napsala jako osnovu k projevu. Říká, že dobrý, píše mi do indexu jedničku a přeje hodně štěstí v dalším studiu.
Tvrdí, že podle ní není snaha načapat studenta na tom, co neví součástí vysokoškolského studia. Její pojetí vysokoškolského studia se mi opravdu líbí.
Mám skvělou náladu, ale říkám si, proč jsem se to sakra celý týden učila. Ale asi je to součástí věci, že se člověk naučí spoustu věcí, které obratem zapomene. Zbyde trocha znalostí a tušení "to už jsem někde viděla, ale nemůžu si vzpomenout, co to je", ze kterého je akorát blbej pocit,že Alzheimer přichází.
Docent mi oznamuje, že konečně přijela Ines, naše ústavní Portugalka, a přivezla víno. Až se sejdeme všichni tak ho vypijeme. Mmmm.
Přicházím domů, Rex mi samou radostí ukrutně zašpinil zkouškové kalhoty a ožužlal rukáv kabátu.
Vařím si oběd.
Prokrastinuju, ale nemá to ty grády jako před zkouškou. Nemusím ale zoufat, za týden a něco mám zkoušku další. Takže toho stihnu ještě spoustu ušít/napsat/vyfotit/nakreslit/prokecat/..., než zase upadnu do letargie průběhu semestru.
Jdu spát. Je mi taková zima, že nemůžu usnout, takže koukám na Vraždy v Midsomeru.
S tátou a bráchou zapíjím zkoušku.
Definitivně odcházím do věčných lovišť.
Prostě dobrej den :)
Zdá se mi sen o zkoušce z anatomie, Fiala ze mě páčí informace o histologii vylučovacího systému...procitám ve 4:15 s hrůzou, že jsem zaspala.
V 6:00 zvoní budík. Mám pocit, že bych radši nežila než vstát a vylézt z postele. Do hlavy mi někdo nacpal asi tunu vaty. Až přijdu na to, kdo mi to každý ráno dělá, tak u vážně rozbiju hubu.
Na chvilku zavřu oči. Sakra! Je 6:20.
Ze zrcadla na mě zírá kdosi s křídově bílou tváří a kruhy pod očima. Záměr vyspat se dorůžova nevyšel.
Aplikuji snídani a maskovací prostředky, za půl hodiny vychází z domu upravená a civilizovaná osoba v kulturním obječení.
Když dojdu k děkanátu, zjišťuju, proč na mě protijdoucí chodci tak divně zírali. Mám kabát zapnutý jenom na jeden knoflík u krku.
Na chodbě se vyskytuje asi 15 spolustudentů; všichni svorně prohlašují, že nic neumí.
Na test je hodina. Otázky z embryologie, které jsem nestihla shlédnout mě sice trochu děsí, ale po 15 minutách test končím. Za jedna, uf.
Co dělat ve městě v 8 hodin? Každej slušnej obchod má od devíti.
Nacházím útočiště v Crosscafé, hraje tam Frank Sinatra a je tam teplo. Nad kávou ještě mžourám do embryologie a užívám si atmosféru. Kdybych vlastnila cigaretovou špičku a kdyby se v Crossu smělo kouřit jakože nevlastním a nesmí), tak bych si s dobrým pocitem dala první ze svých dvou cigaret za rok.
Lístky na ples nejsou.
V praktikárně si losuju otázky od fešného praktikanta, který mi přeje hodně štěstí.
Mám zase svůj oblíbený mikroskop, do kterého nejde zaostřit. Pokud se to přecejen podaří, nelze pak asi 20 vteřín zaostřit na nic v mítnosti.
"Luxusnímu" zkouškovému preparátu epiglottis chybí skoro všechen epitel.
S doktorkou, která mě přichází vyzkoušet na preparáty povídáme o mém projektu na biologii. Mezi řečí určím a popíšu preparáty. Doktorka odchází a přeje mi hodně štěstí. Sedím a čekám, až přijde zkoušející.
Zkoušející docentka mi chválí náhrdelník (viz předchozí příspěvek). Potom zkoukne moji přípravu, kterou jsem si bez větší úpravy napsala jako osnovu k projevu. Říká, že dobrý, píše mi do indexu jedničku a přeje hodně štěstí v dalším studiu.
Tvrdí, že podle ní není snaha načapat studenta na tom, co neví součástí vysokoškolského studia. Její pojetí vysokoškolského studia se mi opravdu líbí.
Mám skvělou náladu, ale říkám si, proč jsem se to sakra celý týden učila. Ale asi je to součástí věci, že se člověk naučí spoustu věcí, které obratem zapomene. Zbyde trocha znalostí a tušení "to už jsem někde viděla, ale nemůžu si vzpomenout, co to je", ze kterého je akorát blbej pocit,že Alzheimer přichází.
Docent mi oznamuje, že konečně přijela Ines, naše ústavní Portugalka, a přivezla víno. Až se sejdeme všichni tak ho vypijeme. Mmmm.
Přicházím domů, Rex mi samou radostí ukrutně zašpinil zkouškové kalhoty a ožužlal rukáv kabátu.
Vařím si oběd.
Prokrastinuju, ale nemá to ty grády jako před zkouškou. Nemusím ale zoufat, za týden a něco mám zkoušku další. Takže toho stihnu ještě spoustu ušít/napsat/vyfotit/nakreslit/prokecat/..., než zase upadnu do letargie průběhu semestru.
Jdu spát. Je mi taková zima, že nemůžu usnout, takže koukám na Vraždy v Midsomeru.
S tátou a bráchou zapíjím zkoušku.
Definitivně odcházím do věčných lovišť.
Prostě dobrej den :)
Komentáře
Okomentovat