Jak se z prstenu moci stal prsten bezmoci

Ilustrační foto z výstavy Neklidná duše, protože většina v článku zmíněných témat by vyžadovala spíš produktovou fotografii. Vyfotit esteticky prací gel v nádobě, ve které ho mívám, mi připadá neproveditelné.

Aneb co mi funguje a co ne.

Miluju experimentování. Ráda zjišťuju, jak bych si mohla usnadnit život, pokud jde o to, co dělám nerada a zkoumám, co nového ještě vyzkoušet v oblastech, které mě zajímají. A těch je. 

Přišlo mi fajn sepsat si, i pro sebe, jaké vylepšovány života jsem už vyzkoušela a jak se mi s nimi dařilo. 

1. Recepty na domácí drogerii a kosmetiku

Moje star co se týče poměru cena/výkon je domácí prací gel. Používám ho asi 6 lez, jeho kouzlo mi ukázala moje kamarádka Jantar. Předtím jsem četla o tom, že někteří lidé používají prací šlem (Ble. Jako vážně takhle může někdo nazvat prostředek, který skoro denně používá?), ale a) mě odpuzovala představa něčeho, co se jmenuje šlem, a b) jsem si nedokázala představit, že by se fakt dalo prát něčím, co si vyrobím doma. Jenže peníze, které jsem dávala za biodegradovatelný prací gel v Bezobalu se mi taky moc nelíbily. Zkusila jsem si gel vyrobit a už jsem mu při praní zůstala věrná. Peru s ním všechno a ještě se mi nestalo, že by nevypral jakoukoliv špínu na barevném a tmavém prádle. Na bílé prádlo používám prášek z mýdlových vloček, prací sody a perkarbonátu, který si taky míchám sama. Zatímco komerční prací prášek i jeho kupované bio alternativy jsou v řádu stokorun na balení, u homemade gelu mi 5 litrový kýbl, který mi vydrží na 2-3 měsíce praní, vychází asi na 50 korun. 

Gel vyrábím podle receptu inspirovaného knihou Děláme si to doma sami: 200g strouhaného mýdla nebo mýdlových vloček (je to skvělý způsob, jak zužitkovat kousky mýdla, se kterými se už špatně mydlí nebo různá zatoulaná mýdla ze skříně, z hotelů a podobně) zaliju asi 500ml vroucí vody, rozmíchám vařečkou, přisypu 300g prací sody a doplním vařící vodou do požadovaného objemu - já dělám do pětilitrového kýble od müsli, takže gel vychází hodně tuhý, v 10 litrovém objemu by byl spíše tekutý. Dobře promíchám a během stydnutí trochu zamíchám, když si vzpomenu. Ve chvíli, kdy má hmota asi tak tělesnou teplotu, do ní nakapu 20-30kapek esenciálního oleje. 

Občas si taky vyrábím vlastní emulzní pleťový krém. Chtěla jsem to zkusit spíš ze zájmu, ale zaujalo mě to, proto jednou za čas udělám várku krému pro sebe a kamarádky, hlavně když se u nějakého pleťového oleje blíží expirace a já vidím, že ho v olejové podobně nestihnu spotřebovat. Je mi jasné, jaká jsou rizika mikrobiální kontaminace krému, který je na vodním základě, proto při výrobě dezinfikuju všechny povrchy, nástroje i ruce alkoholem a do krému dávám šetrný konzervant, ale i tak je třeba skladovat krém krátce a v lednici. Svůj recept jsem si vyrobila synopsí receptů z několika knížek a mám ho nastavený tak, aby mi vyhovoval konzistencí.

Zkoušela jsem si vyrábět i všemožné pleťové masky, z francouzského jílu, olejů a jogurtu, na co jsem kde narazila, ale nějak mě to nezaujalo.

Celé dětství jsem prožila s propolisovou mastičkou jakožto univerzálním dezinfekčním prostředkem. Propolis má opravdu dezinfekční účinky, nevím jestli to bylo propolisem nebo štěstím nebo dobrou imunitou, ale nikdy mi žádné rány výrazně nezhnisaly. Je jednoduchá na výrobu, potřebujete propolisovou tinkturu, kterou jde koupit nebo se dá vyrobit naložením propolisu v alkoholu nebo izopropanolu. Táta vždycky jako základ používal vazelínu z lékárny, ale dá se použít jakýkoliv masťový základ, třeba sádlo. Postupně přimícháte tinkturu do základu, dokud se rozpouští, a je to. 

2. Jednu dobu jsem dost jela v biohackingu. Vlastně - pořád jedu v biohackingu. Nárazově. Vždycky se nadchnu pro nějakou technologickou vychytávku, která by mi mohla zpříjemnit život, nebo pro doplněk stravy, který by mohl být zásadní...většinou mě to zase po pár měsících užívání pustilo. Některé z vychytávek se neukázaly být tak zásadní, aby nakonec nepřevážilo nepohodlí z jejich používání, nicméně některé mi v určitých životních obdobích hodně pomohly. 

Co jsem všechno zkoušela: 

Silikonový ultrazvukový kartáček na obličej (měla jsem Foreo). Na začátku to byla sranda čistit si obličej něčím, co vibruje a je barevné, ale můj problém byl v té době, že jsem žádné problémy s pletí neměla. Takže mě to samozřejmě rychle přestalo bavit a kartáček jsem prodala na vintedu. 

Sensate - to je taková věcička ve tvaru oblázku, která vibruje. Položí se na hrudní kost a ona rozvibruje hrudní koš, čímž stimuluje vegetativní nervový systém. Koupila jsem ji v době, kdy jsem vlivem terapeutického procesu začala víc vnímat svoje tělo a to v té době působilo
jako rozladěný nástroj, všechno mi třeštilo a často jsem měla pocit, že bych nejradši vyskočila z kůže. Sensate mi pomohl se trochu dát pocitově do kupy a vegetativně stabilizovat. Mám ho od léta 2021, jsou období, kdy jej používám víc a kdy míň, pomáhá mi třeba v době, kdy těžko ráno vstávám vlivem nízkého tlaku. Mám ten pocit dunícího hrudníku moc ráda.

Oura Ring, který byl u nás doma nazývaný Prstenem moci. Nejspolehlivější tracker spánku na trhu. Mě na chytré hodinky nikdy moc neužilo, mám ráda své hloupé, analogové hodinky s ciferníkem a opravdovými ručičkami, ale Oura ring mě lákal, protože čas od času toužím nahlédnout trochu pod povrch svého těla a zjistit, jak co funguje. Jednou v létě jsem sehnala na Bazoši Oura ring druhé generace (nejnovější je aktuálně 3. generace) z druhé ruky za zlomek ceny nového. Do nového jsem nechtěla investovat. Až do února jsem jej vpodstatě nesundala z ruky, kromě nabíjení, a myslím, že některé vhledy do toho, co ovlivňuje můj spánek, mi hodně pomohly. Hlavně mě překvapilo, jak moc mi zhoršuje spánek, když později večer jím. Polovinu noci mi z toho neklesl tep na odpočinkovou úroveň. Další jaro ale začala prstenu zlobit baterka, z původních 4 dní vydržel nabitý necelý den, často se vybil přes noc a mě s ním došla trpělivost. Z prstenu moci se stal spíš prsten bezmoci. Tak jsem si řekla, že si dám na nějakou chvíli od sebemonitorování pauzu, za získaná data jsem ale ráda. 

Další biohackingová technika, tentokrát zcela zdarma, je omezení kalorického příjmu formou půstu. Na přerušovaný půst nemám nervy, ale minulé jaro jeden můj pacient přišel se zajímavým řešením. Postil se jeden den v týdnu. A vzhledem k tomu, že cílem půstu je omezit kalorický příjem a tím v těle nastartovat opravné procesy (podrobněji např. v knize Konec stárnutí), je jedno, zda se postíme kus dne každý den nebo jeden den každý týden. Na jaře jsme to s Ondrou vyzkoušeli - poslední jídlo byl nedělní oběd a další až pondělní večeře. A fungovalo to výborně, postelí přerušené nocí bylo snesitelnější než nejíst celý den a po pár týdnech jsme se cítili celkově lehčí a spokojenější. Já jsem asi po dvou měsících otěhotněla, takže jsem s půstem přestala, ale Ondra pokračuje už rok a je spokojený. (plus je tam ten benefit úspory času a peněz, že jeden den není třeba řešit, co vařit/shánět jídlo). 

Mám ráda otužování, dávám si v létě studené sprchy, ale v Praze jsem zatím nějak nezvládla zařadit větší celotělové otužování do svého běžného života. 

Jako největší výhru hodnotím pořízení zátěžové přikrývky. Mám chronické problémy s usínáním vlivem neklidu a divných pocitů v těle. Těžká deka, jak jí říkám, mi dává příjemný pocit uzemnění, spím pod ní i v létě, protože ač těžká, není moc tlustá a hřejivá (mě je stejně pořád horko). 

A poslední věc, jen taková dražší drobnost, která ale značně vylepšila můj životní komfort a jejím pořízením jsem získala pocit, že žiju v ultimátním luxusu - a to jsou dioptrické sluneční brýle. Nejsou vlastně ani o tolik dražší než ty nesluneční, ale moje máma vždycky říkala, že kdyby měla peníze, koupila by si dioptrické sluneční brýle. A já teda ty peníze měla, koupila jsem si je a je to boží. (mám dvoje).

To je všechno, co mě momentálně napadá, nevylučuju, že časem přibyde další díl.