Zápisky z cest: Rujána

V rámci svého dohánění restů jsem si vzpomněla, že jsem chtěla sepsat itineráře našich cest z poslední doby, hlavně jako inspiraci pro lidi, kteří si zrovna plán cesty vytvářejí. Sama taková doporučení ráda čtu a čerpám z nich. Nuže, pojďme na to. Jako první nás čeká výlet na Rujánu. 

Rujána, německy Rügen, je ostrov ležící v Baltském moři těsně u pobřeží. Z přilehlého hanzovního města Stralsund se na ní dostanete přejetím mostu. Na Rujánu jezdí i vlak. 

My jsme jeli autem s koly na střeše, takže jsme měli trochu omezenou rychlost jízdy po dálnici, od Berlína na sever navíc dost fouká, a cesta nám zabrala něco kolem 6 hodin. 

Rujána je to nejvýchodnější Německo, co si dokážete představit. Trpí podobnými problémy, jako zbytek bývalého východního Německa - mladí lidé odtamtud odcházejí a už se nevracejí a celkově to není moc dynamické a rozvíjející se místo. Což vlastně nevadí, když chcete v krajině příjemně zabydlené malebnými vesničkami odpočívat. Krajina uprostřed ostrova vypadá podobně mírně zvlněně jako u nás a nebýt německých nápisů, mohli byste si snadno myslet, že jste ve středních Čechách.

Kromě recepčního v hotelu v lázeňském středisku Lázně Binz nemluvil nikdo z místních anglicky (a my německy nic moc, ale s pantomimou a překladačem jsme se domluvili). Zejména ve výše zmíněných lázních se zřejmě rekreuje výkvět německých důchodců se všemi pohybovými a zdravotními omezeními, takže jsem si při procházce po promenádě přišla příjemně mladá a v dobré kondici. Kromě důchodců je zde hodně rodin s dětmi a v severozápadní části ostrova, kde hodně fouká, cca půlka Prahy provozovala kitesurfing. 

My jsme většinu dní strávili cyklistikou v mírném terénu, ale taky jsme chodili, hlavně v lesích to na kolo moc nebylo.




Rujána je tvořená hlavně z písku a pazourku. Písek na několika místech tvoří bělostné útesy, které se ale drolí do moře, takže je lidé osazují bukovými lesy, aby kořeny buků útesy trochu zpevnily - viz fotka výše. Kromě lesů vysazených na Rujáně můžete najít i zbytek monumentálního bukového pralesa, který dříve pokrýval většinu přilehlé Evropy (minimálně to tvrdí v dokumentárním filmu v NP Jasmund, kam můžete lesy přijet obdivovat). 

Co se týče pazourku, německy Feuerstein, poblíž cesty vedoucí z Binzu do Sassnitzu, kousek od zchátralého ubytovacího komplexu Prora, se dá navštívit kamenné moře tvořené právě tímto zajímavým kamenem. Suťová pole z kulatých i ostrých kamínků se rozprostírají daleko mezi vrby a jalovce a když hodíte kamenem žabku, rozletí se na několik malých ostrých kousků. 
Ve starověku musela být Rujána bohaté místo, protože pazourek byl základem pěstních klínů, nožů a jiných nástrojů a určitě se odsud po obchodních stezkách dovážel. 


Rujána je celkově dost magické místo, pokud máte rádi nenápadná tajemství. Já teda jo. Narazili jsme tady na megalitické hroby z doby kamenné, hodně majáků i krásných hájů úplně vybízejících ke kouzlení. Taky tu mají půvabné kostelíky, některé čistě gotické z pálených cihel, jiné uvnitř malované drobným kytičkovým vzorem.



 
 


(jak vidíte, mám slabost pro sakrální stavby)

Zdejší pláže jsou krásné, s jemným pískem, ale dost na nich fouká, proto si na hotelových plážích můžete pronajmout sedací koš a hovět si v něm. Na začátku července, kdy jsme Rujánu navštívili mi, měl vzduch kolem 20 stupňů a moře taky tak. Za mě ideální rovnováha. Výjimkou byl severovýchodně ležící ostrov Hiddensee, kde foukalo ještě víc než na zbytku Rujány, ve vzduchu byla spousta vodní tříště a celkově tam bylo tak nějak poeticky sychravo. Víc než Německo mi připomínal Skandinávii.






Jeden propršený den jsme strávili (stejně jako bohužel všichni turisté trávící prázdniny v okruhu 50km) v hanzovním městě Stralsund. Obdivovali jsme místní monumentální gotiku, která svou strohostí a velikostí dává jasně najevo že tady.bylo.Prusko. Ve spoustě kostelů byly výstavy různého umění. Taky jsme šli do Ozeanaria, kde mají jako "naučné" expozice, tak akvária. Překvapilo mě, co všechno žije v Baltském moři a jak jsou někteří ti tvorové krásní. Návštěvu města jsme zakončili velkým nákupem v pivovaru Störtebecker.


Místí gastronomické speciality obnášejí zejména různě upravené sledě. Což zní trochu nudně, ale nás to dost bavilo. Nakládaný Hering Bismarck style v housce, s majonézou a salátem byl výtečný.





A to je konec výletu!

Komentáře

  1. Díky za tip na další cesty)))
    Eva. http://es-ideas.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já děkuju za odkaz na váš blog, který jsem neznala :) Jitka

      Vymazat
  2. Děkuju za tip, mám podobné cestovatelské zájmy a o tomhle místě jsem jen nejasně tušila...pěkné jaro a těším se na další psaní od Vás
    jarka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky