Cost per wear v mojí skříni

Na začátku roku 2020 se v mojí sociální bublině začalo více mluvit o udržitelnosti v módě. Nechce se mi rozepisovat, co už bylo mnohokrát napsáno, krásné články na téma udržitelné módy má na svém blogu třeba Nila nebo magazín Slow Femme. V té době jsem za sebou měla pobláznění nákupy z druhé ruky na Vintedu, doma se mi kupilo oblečení a já jsem si uvědomila, že nemám tušení, kolikrát své kousky oblečení vezmu na sebe. Ve článcích věnovaných pomalé módě se většinou píše, že každý kus oblečení bychom měli obléct minimálně 30x. Zdálo se mi to jako trapně malé číslo, ale většina Slow Fashion blogerek se shodovala v tom, že dosáhnout třiceti nošení není vůbec snadné. 

Jak zjistit, jak často své oblečení nosím? Tím, že si počty nošení budu zapisovat. Vyčlenila jsem si pár stránek v zápisníku a sepsala seznam oblečení, na které jsem si vzpomněla. Prvně mě vyděsilo, kolik kusů oblečení mám (a to jsem zapsala tak půlku toho, co reálně vlastním). Pak jsem si začala k jednotlivým kusům psát čárky za každý den, kdy jsem je měla na sobě. Skoro poctivě, skoro každý den po následující dva roky. První týdny jsem byla naštvaná, že čárky vůbec nepřibývají. Časem jsem ale cítila uspokojení z dobře rozjetého projektu. 

Zjistila jsem zajímavé věci, které jsem tušila, ale vizuální znázornění pro mě bylo přesvědčivější, než nejasné myšlenky. Mnoho kusů oblečení jsem měla moc ráda a v minulosti jsem je nosila, ale teď už mi nevyhovovaly velikostí a/nebo stylem. K některým jsem se po období klidu vrátila a nosím je znova jako nové. Bylo mi líto těch věcí, které jsou sice pěkné, ale čárky v řádku u nich nepřibývaly, protože jsem je z různých důvodů nenosila. Byly mi malé. Neměla jsem na ně náladu. Necítila jsem se v nich pohodlně. Nehodily se mi už do stylu. Tak jsem je prodala na vintedu, škrtla a místo nich napsala jiné. 

(poznámka pod čarou - mě hrozně baví s něčím kšeftovat)

S postupem měsíců a pandemie začaly přibývat kousky, které jsem si sama ušila. Z nich mám obzvláštní radost. Končím po dvou letech záznamů, teď mám pocit, že v tuhle chvíli mi už zapisování nošení nic nového nepřináší. 

Co jsem zjistila?

- mám mnohem víc oblečení, než potřebuju - to mě nijak nepřekvapilo. 

- titul nejvíc nošeného kousku mého šatníku vyhrává kabát, který jsem si na podzim 2015 nechala ušít na míru od Sugkrasisy. Za dvě zimy jsem ho na sobě měla víc než 120x. Při ceně cca 2500Kč činí cena za jedno nošení 20Kč. 

- V závěsu za kabátem  jsou celkem neforemné kalhoty, které ale není třeba často prát (70 nošení), džínová bunda a svetr, co jsem nosila celý lockdown doma (kolem 50 nošení)

- když jsem viděla, jak málo nosím svůj luxusní drahý kabát z tvídu, přestala jsem si myslet, že na něj musí být pod nulou a začala jsem si ho užívat

- nejvíc se mi líbí tmavě zelená, olivová, starorůžová a rezavohnědá barva.

- nesnáším, když mě něco škrtí v pase.

- viděla jsem graficky znázorněné, jak mi některé věci jen leží v šatníku, a to mi hodně pomohlo snížit nostalgii po nich a poslat je dál. Myslela jsem si, že se mi po nich bude stýskat. Ale když projíždím svou historii prodaných kusů na vintedu, na většinu z nich bych si bez fotek ani nevzpomněla. Závoj pochyb a lítosti se zvedl a už se skoro necítím provinile, když pošlu dál šaty nebo tričko po pár nošení proto, že mi nesedí. Není to ostuda, je to logický krok dobrý pro všechny zúčastněné - mě, oděv i budoucí majitelku.

- z prvních stránek - věci, které jsem na začátku roku 2020 měla - jsem toho nosila málo. Z poslední stránky - nové výrobky nebo nákupy z roku 2021 - má všechno přes 20 nošení. Z toho usuzuji, že jsem svůj šatník postupně sladila se svým stylem

- když chci nosit něco jako oversize, potřebuju aspoň velikost 46, a není to žádná ostuda si takovou věc koupit.

- vlněný svetry jsou super, ale když je mi pořád horko a teplota pod nulou je měsíc dva v roce, neužiju víc než dva. Bavlněné svetry pro mě fungují mnohem líp. 

- nemám ráda svršky s dlouhými rukávy, pokud to nejsou svetry. Totální představa pekla je pro mě kombinace trika s dlouhým rukávem a košilky (!!!) pod ním, která mě strašila celé dětství a dospívání. Double trouble vedoucí tak akorát k přehřátí. A když jsem přehřátá, jsem nervózní. 

- Vrstvy. Zlobři mají vrstvy, cibule mají vrstvy a já mám v zimě taky vrstvy. 

- polyester a akryl jsem pomalu vystrnadila z šatníku. Výjimku mají plisované sukně, punčocháče a funkční a spodní prádlo

Kabát vlněný zelený z Nily. Ostatní věci jsem si šila