#unfoldingjacket

První střih na šaty od Sarah Kirsten jsem si koupila v průběhu jara 2020 a ty šaty asi nikdy neušiju. Vysnila jsem si pohádkový život ve volných lněných letních šatech (jak na rozkvetlé louce, tak v letním lese a při obrážení oblíbených kaváren a povalování v parku), když jsem ale přišila bohatou sukni na nevypasovaný top, zjistila jsem, že takhle širokou a rozšiřující siluetu šatů na sobě nepřežiju ani kdybych se svým vlajícím lněným snem opíjela sebevíc. Tak jsem sukni zase odpárala, vršek nechala jako top a z jednoho panelu 180x140cm vznikl kimonovitý kabátek na první fotce. 

Ten kabátek se v době, kdy jsem si střih koupila, jmenoval Wiksten Haori a na Instagramu jsem nad ním slintala už řadu měsíců. Překvapilo mě, jak snadno se mě, začátečníkovi, šil, instrukce jsou moc dobře napsané. 

Bohužel v návaznosti na násilí, které bylo v USA směřované proti lidem, kteří jsou etnicky Asiaté, se autorka rozhodla, že jakožto běloška nemá právo používat japonského názvu a inspirace cizí kulturou (anglicky čtoucí si mohou přečíst přímo její úvahu). Nejprve změnila název na Unfolding Jacket a od dubna není kabátek k prodeji. Doufám, že časem jej třeba trochu přepracuje a do prodeje vrátí, je to skvělý model.

Ve střihu bylo možné zvolit si tři varianty délky, oba moje haori jsou střední délky. Velikost je dost oversized, rozměrově spadám mezi L a XL, ale po nastudování rad na internetech jsem ušila velikost M a sedí mi dobře i s rezervou. V plné verzi je haori podšité a dá se nosit oběma stranami ven - skvělá věc, jedním ušitým kouskem získáte dva. Na instagramu a šicích blozích jsem našla spoustu způsobů, jakými kreativní ženy haori upravily - bez podšívky, se zapínáním, různé varianty kapes, velikosti límce...hodně se mi líbí varianta s prošitím nebo kabátek udělaný ze staré prošívané deky. 

 

Haori ze dvou vrstev lnu a s vyztuženým límcem je spíš jarně-podzimní kousek. Při výběru látky a úprav střihu na druhé haori jsem myslela na to, že jej budu chtít nosit v létě nebo doma jako lehkou letní vrstvu. Ušila jsem ho z jedné vrstvy dvojité gázoviny, bez podšívky, vnitřek vypadá hezky díky francouzským švům. Límec jsem udělala jen poloviční šířky a bez výztuhy a trochu jsem prodloužila rukávy.

Ach, to je taková paráda! Nejradši bych se z jemného obláčku dvojité gázoviny už nikdy nevymotala. Není divu, že se takhle látka používá na šití pro miminka, je úžasně měkká a příjemná. Plánuju prožít letošní léto oděná do dvojité gázoviny. Už jsem z ní ušila jedny šaty, další budou pro kamarádku a pak ještě minimálně jedno haori, tentokrát světle šedé, v dlouhé délce a s větším límcem. (už bych ho i možná měla hotové, ale jsem líná si znovu překreslovat střih v jiné délce a to mě zbrzdilo). 

Ještě mě napadá, že napíšu, kolik času mi šití zabralo. U skořicového lněného haori s podšívkou jsem jeden večer stříhala látku - cca hodina a půl času. Většinu haori bez límce jsem ušila za jedno odpoledne a večer. Límec mi trval sesadit a přišít další půlden, dost jsem se u toho zapotila, několikrát jsem párala a strhala jsem výztuž z jedné poloviny límce, protože mi přišel moc tuhý a tlustý. 

U gázovinového haori už jsem byla zkušenější a taky jsem se tolik nebála, že zkazím látku, gázovina je přece jen levnější. Večer jsem střihla a druhý den za dopoledne a kousek odpoledne ušila. Ale límec jsem párala zase :)

Nakonec písnička od quebecké kapely Les Cowboys Fringants, na které mi dala tip jedna paní přes postcrossing. Písnička má pro mě atmosféru jako Amelie z Montmartru a celá kapela je jako kdyby kelti odjeli do Paříže a tam si hráli na kovboje. Prostě zajímavý...a šíleně návykový, soundtrack mých posledních dní.

A tohle album - jsem závislá!