#unfoldingjacket

První střih na šaty od Sarah Kirsten jsem si koupila v průběhu jara 2020 a ty šaty asi nikdy neušiju. Vysnila jsem si pohádkový život ve volných lněných letních šatech (jak na rozkvetlé louce, tak v letním lese a při obrážení oblíbených kaváren a povalování v parku), když jsem ale přišila bohatou sukni na nevypasovaný top, zjistila jsem, že takhle širokou a rozšiřující siluetu šatů na sobě nepřežiju ani kdybych se svým vlajícím lněným snem opíjela sebevíc. Tak jsem sukni zase odpárala, vršek nechala jako top a z jednoho panelu 180x140cm vznikl kimonovitý kabátek na první fotce. 

Ten kabátek se v době, kdy jsem si střih koupila, jmenoval Wiksten Haori a na Instagramu jsem nad ním slintala už řadu měsíců. Překvapilo mě, jak snadno se mě, začátečníkovi, šil, instrukce jsou moc dobře napsané. 

Bohužel v návaznosti na násilí, které bylo v USA směřované proti lidem, kteří jsou etnicky Asiaté, se autorka rozhodla, že jakožto běloška nemá právo používat japonského názvu a inspirace cizí kulturou (anglicky čtoucí si mohou přečíst přímo její úvahu). Nejprve změnila název na Unfolding Jacket a od dubna není kabátek k prodeji. Doufám, že časem jej třeba trochu přepracuje a do prodeje vrátí, je to skvělý model.

Ve střihu bylo možné zvolit si tři varianty délky, oba moje haori jsou střední délky. Velikost je dost oversized, rozměrově spadám mezi L a XL, ale po nastudování rad na internetech jsem ušila velikost M a sedí mi dobře i s rezervou. V plné verzi je haori podšité a dá se nosit oběma stranami ven - skvělá věc, jedním ušitým kouskem získáte dva. Na instagramu a šicích blozích jsem našla spoustu způsobů, jakými kreativní ženy haori upravily - bez podšívky, se zapínáním, různé varianty kapes, velikosti límce...hodně se mi líbí varianta s prošitím nebo kabátek udělaný ze staré prošívané deky. 


Haori ze dvou vrstev lnu a s vyztuženým límcem je spíš jarně-podzimní kousek. Při výběru látky a úprav střihu na druhé haori jsem myslela na to, že jej budu chtít nosit v létě nebo doma jako lehkou letní vrstvu. Ušila jsem ho z jedné vrstvy dvojité gázoviny, bez podšívky, vnitřek vypadá hezky díky francouzským švům. Límec jsem udělala jen poloviční šířky a bez výztuhy a trochu jsem prodloužila rukávy.

Ach, to je taková paráda! Nejradši bych se z jemného obláčku dvojité gázoviny už nikdy nevymotala. Není divu, že se takhle látka používá na šití pro miminka, je úžasně měkká a příjemná. Plánuju prožít letošní léto oděná do dvojité gázoviny. Už jsem z ní ušila jedny šaty, další budou pro kamarádku a pak ještě minimálně jedno haori, tentokrát světle šedé, v dlouhé délce a s větším límcem. (už bych ho i možná měla hotové, ale jsem líná si znovu překreslovat střih v jiné délce a to mě zbrzdilo). 

Ještě mě napadá, že napíšu, kolik času mi šití zabralo. U skořicového lněného haori s podšívkou jsem jeden večer stříhala látku - cca hodina a půl času. Většinu haori bez límce jsem ušila za jedno odpoledne a večer. Límec mi trval sesadit a přišít další půlden, dost jsem se u toho zapotila, několikrát jsem párala a strhala jsem výztuž z jedné poloviny límce, protože mi přišel moc tuhý a tlustý. 

U gázovinového haori už jsem byla zkušenější a taky jsem se tolik nebála, že zkazím látku, gázovina je přece jen levnější. Večer jsem střihla a druhý den za dopoledne a kousek odpoledne ušila. Ale límec jsem párala zase :)


Nakonec písnička od quebecké kapely Les Cowboys Fringants, na které mi dala tip jedna paní přes postcrossing. Písnička má pro mě atmosféru jako Amelie z Montmartru a celá kapela je jako kdyby kelti odjeli do Paříže a tam si hráli na kovboje. Prostě zajímavý...a šíleně návykový, soundtrack mých posledních dní.


A tohle album - jsem závislá! 

Komentáře

  1. Jsem z toho kulturního vykrádání jelen. Takový Gauguin by se svými obrazy z Tahity byl kamenován. Sama Hůlová říká, že v dnešní době by za Paměti mojí babičce nedostala žádnou cenu. Tyhle tlaky na umělce a tvůrce mi přijdou nefér. No ale vrátím se k podstatě článku. Ušité kousky jsou skvělé a velmi slušivé.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já docela chápu to kulturní vykrádání v kontextu USA, Británie...to jsou státy, které ke svému rozmachu přišly tak, že vyrabovaly půlku světa a zvlášť v USA je to hodně bolavé téma, protože těm kulturně i jinak utiskovaným se dostává po dlouhé době slova a říkají věci, které se neposlouchají příjemně. Ale nejsem si vůbec jistá, jak s tím konceptem naložit v jiných částech světa. Různé kultury se od sebe inspirují odjakživa. Mělo by to platit i pro ty, kteří nikdy nikoho nevykořisťovali?

      Ještě mě k tomu napadá, že vidím rozdíl mezi tím, když zachytíš co vidíš (Gauguin) a když píšeš z pohledu člověka jiné kultury (Hůlová). Já třeba ani nevím, jestli bych dokázala psát v první osobě za muže nebo za hrdinu z jiného prostředí než je moje, necítím se dost jistá, že bych dobře popsala jeho pohled a vnitřní svět. Možná to vidím jinak i proto, že nemám ráda psaní a pohled na svět Petry Hůlové, takže nedokážu rozlišit, jestli nejsem proti ní zaujatá.

      Smazat
  2. Jak by rekl pan Kaplan: "Teda, vy pokrokavate". Moc hezke. Facovina je prijemnoucka a Vam slusi. Myslim, ze z ni sije i pani Zuzana Osako. Ta se inspiruje moravskym folklorem... . Resit "vykradani" je dozajista jenom takova prastena moda. To zas prejde. Duse umelce je v umeni svobodna. Tu silu tvorit nejakch par plkalistu nezastavi... .Nikdy a nikde. Uz se tesim, co dalsiho vytvorite. Zdravi S

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zuzanu Osako jsem neznala, díky za tip! A ano, nějaké šaty z gázoviny jsem u ní viděla.

      Smazat
  3. Ach, kabátek se Vám moc povedl. Trošku mě ale zaplavil smutek, že střih už neseženu. Pokukovala jsem po něm dlouho...až moc dlouho. Těším se na šedou variantu. Ať se Vám daří. S pozdravem Monika.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Mě to taky mrzí, že už není k dostání, ale tajně doufám, že ho autorka trochu symbolicky přepracuje a zase vypustí do světa...

      Smazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky