Jak je důležité odpočívat
Článek jsem psala pro časopis Elle, kde nakonec použili jen krátké citace, tady jej uveřejňuji v původní délce. Článek byl psán formou odpovědí na otázky, tohle členění také ponechávám.
Na začátku mi přišlo, že když já budu psát o odpočinku, je to jako když budu kázat vodu a pít víno, protože odpočinek často zanedbávám. Byl to pro mě ale takový startovní bod k zamýšlení o změně a na něj jsem navázala čtením knih o soustředění, důvodu návykovosti sociálních médií. A úvahami o praktických krocích, kterými bych mohla změnit svůj každodenní život k lepšímu. Nemyslím si, že by tenhle článek byl důvodem všech nastalých změn, spíš bych řekla, že přišel ve správnou dobu a odstartoval kroky, které jsem dlouho odkládala.
Mám-li na otázku, která je nadpisem článku, odpovědět krátce, můžu to udělat jednou větou. Je velmi důležité odpočívat. Odpočinek je zásadní pro to, aby se lidské tělo a mysl unavené z úkolů a aktivit dokázaly zregenerovat a umožňovaly nám žít spokojený život. V širším pojetí můžeme pod odpočinek zahrnout i spánek (o jeho důležitosti vám určitě říkala i maminka nebo babička a měly pravdu; o vědeckých zjištění která tvrdí něco podobného si můžete přečíst třeba v knize Proč spíme od Matthewa Walkera). Nyní se ale pojďme podívat na důležitost odpočinku v bdělém stavu.
Proč je důležité občas odpočívat a nic nedělat?
Jsme zvyklí vyplňovat svůj život prací, aktivitou, úsilím. Jako by jen činnost a usilování měly hodnotu. Současná doba zbožňuje výkon a my většinou máme hodnoty nastavené podobně. Oceňujeme aktivitu mnohem víc než odpočinek, přitom ale jedno bez druhého nemůžeme mít. Neplatí, že čím víc budeme pracovat, tím víc toho uděláme. Naopak - když překročíme určitou mez, nebude už náš pracovní výkon stoupat, spíš se bude snižovat, protože se vyčerpáme. Odpočívat je třeba pro znovuzískání energie. Je nutné pravidelně si odpočinout od všeho, čemu se vystavujeme a v čem vyvíjíme nějaké úsilí. Ať už je to práce, péče o rodinu, cvičení nebo osobní rozvoj.
Zapomněli jsme se nudit?
Vzpomínáte si, kdy jste se naposledy nudil/a? Nemyslím tím krátké spočinutí ve frontě na poště, kdy těkáte myšlenkami mezi úkoly, které vás ještě čekají, a do toho si zoufáte, jak pomalu úřednice za přepážkami pracují. Myslím pořádnou, plnokrevnou nudu. Možná si říkáte, že nudit se není nic příjemného a přínosného. Není, pokud je nuda vaším základním životním nastavením. Jenže nuda je i pramenem opravdové kreativity. Nudit se může být i příjemné, ale ve chvíli, kdy už nicnedělání není k vydržení, začne pracovat fantazie.
Můžeme se v tomto ohledu inspirovat vlastním dětstvím a snažit se žít podobně, jako když jsme byli malí?
Nechci vychvalovat dětství jako část života plnou štěstí a nevinnosti, dospělost se svou možností rozhodovat se a jednat sami za sebe má mnoho pozitiv. Myslím si ale, že v umění odpočinku většina z nás dosáhla svého vrcholu právě v dětství. Děti odpočívají rády a dopřejí si odpočinek, když jej potřebují. Málokteré dítě si řekne - teď jsem sice strávila celé dopoledne a kus odpoledne ve škole a na skautu, ale nemůžu si ještě lehnout, protože je potřeba uklidit hračky, jít vyvenčit psa a vynést odpadkový koš. Dítě poslechne svou únavu a chce si odpočinout, potřeba odpočinku je pro ně přirozená a ještě se nenaučilo, že by mělo překračovat svoje síly. Zkuste se v této zdravé a přirozené lenosti dětmi inspirovat.
Neumíme trávit čas sami se sebou?
Pokud jsme zvyklí žít hekticky a nenaslouchat signálům svého těla, může být zastavení a pobytí sama se sebou nepříjemné - o pozornost se začnou hlásit myšlenky a potřeby, které jsme díky svému pracovnímu tempu přehlíželi. Často takové zastavení a setkání se sebou bývá nepříjemné. Dobrá zpráva je, že pokud svým potřebám, které se ve chvíli zastavení objeví, budeme naslouchat, můžeme znovu navázat dobrý vztah sama se sebou a vlastní společnost si užívat.
Žijeme ve světě, kde je nicnedělání nepřípustné. Jak se tomu bránit?
Doba, ve které žijeme, nabízí spoustu možností, což může být samo o sobě stresující - jak stihnout co nejvíce práce/zážitků, jak do dne s 24 hodinami nacpat co nejvíce? Zároveň s možnostmi přichází i mnoho úkolů, které je třeba splnit. Tlak na výkon je silnější než kdy dřív i díky možnosti práce online, mobilní telefony nám umožňují být na příjmu kdykoliv a kdekoliv a reklamy a sociální sítě nás stále zásobují nápady, co bychom ještě mohli dělat a mít. To, že takový tlak existuje, ale neznamená, že je zdravé a žádoucí se mu podvolit. Vyhradit si čas na odpočinek vyžaduje aktivní přístup k plánování svého času, tento “úkol navíc” se vám ale v dlouhodobém horizontu vyplatí. Pokud si nutnost odpočinku před okolím, a hlavně sami před sebou, obhájíte, budete moct déle a zdravěji fungovat bez zvýšených zdravotních rizik, které s sebou chronické vyčerpání přináší.
Jak se nedostatečný odpočinek může projevit?
Když dostatečně neodpočíváme, naše tělo ani mysl nemohou regenerovat a nevyhnutelně přichází únava. Pokud tento důležitý signál těla neposlechneme, může na nějakou dobu zdánlivě zmizet, ale dříve či později se vrátí. Prvním příznakem chronické únavy může být nechuť k běžným úkonům, obtížné ranní vstávání, neustálý pocit, že nás náš život stojí víc energie, než máme. Postupně se můžeme cítit bez nálady, bez zájmu o okolní dění, v práci nevýkonní, nepozorní. Vyčerpání může vést až k závažnějším psychickým potížím, jako je například syndrom vyhoření, úzkosti nebo porucha nálady. V takovém případě je na místě vyhledat odbornou pomoc psychologa nebo psychiatra. Dlouhodobá únava má vliv i na tělesné zdraví - pokud není náš organismus dostatečně odpočinutý, snadněji dojde k poranění i při běžných denních činnostech, nemluvě o sportu. Život v chronické únavě je náročná situace, která mění sekreci stresových hormonů, jejichž dlouhodobě vyšší hladiny vedou ke změnám metabolismu a mohou vyústit například ve vysoký krevní tlak, potíže s udržením zdravé tělesné hmotnosti, změněný metabolismus cukrů. Výzkumníci dávají čím dál víc tzv. civilizačních chorob do souvislosti s chronickým stresem, který nedostatek odpočinku často provází.
Jak můžeme změnit svůj život, abychom se zcela nevyčerpali?
Žijeme v době, která na nás klade hodně požadavků, a málokdy zažijeme pocit, že máme vše hotovo a můžeme si odpočinout. Vzhledem k tomu, jak je odpočinek důležitý - řekla bych životně důležitý! - doporučuji si odpočinek naplánovat do denního rozvrhu. Vyhradit si denně třeba půl hodiny na nicnedělání. Můžete se kochat pohledem z okna, koukat do stěny nebo prostě jen zavřít oči a jen tak být, být tady a teď. Pro člověka zvyklého být neustále v jednom kole to může být nezvyklé, ale i plnohodnotný odpočinek se dá natrénovat.
Doporučuji i omezit čas strávený u obrazovky počítače a mobilního telefonu na nutné minimum. Mnoho z nás se v práci bez počítače neobejde a žít bez mobilu je v dnešní době možné jen obtížně, můžete ale trávit méně času na sociálních sítích, prohlížením eshopů nebo nesoustředěným projížděním zpravodajských severů. Všechny tyhle drobnosti, které děláme proto, abychom si na chvilku ulevili od práce, se mohou zvrhnout v dlouhé chvíle, kdy nic neděláme, ale naše tělo ani mysl si neodpočine a výsledkem bývá zpravidla nepříjemný pocit promarněného času.
Stejně tak považuji za důležité umět si stanovit na každý den proveditelné množství úkolů, vědět co všechno můžu za jeden den/týden/měsíc zvládnout a odolat nátlaku nebo pokušení svůj výkon navyšovat na úkor volného času nebo spánku.
Jak odpočívat?
Odpočinek můžeme rozdělit na aktivní a pasivní. Při aktivním odpočinku zaměstnáváme tělo fyzickým cvičením, při kterém si posílíme svaly a mysl si uleví od starostí, protože se musí soustředit na koordinaci pohybů. Aktivní odpočinek ale stojí energii a přestože je velmi prospěšný, potřebujeme zažívat i chvíle, kdy tělo i mysl lenoší a regenerují. Odpočinek si můžete užít i při procedurách, kdy o vás někdo pečuje - u kadeřníka, manikérky nebo na masáži.
Jak se naučit JOMO (Joy of missing out)?
Začněme od FOMO (fear of missing out), který je opakem JOMO. FOMO je fenomén, který se široce rozšířil společně se sociálními sítěmi. Většina uživatelů sdílí na sociálních sítích hlavně ty hezké nebo významné momenty svých životů. Influenceři to mají přímo v popisu práce. Je snadné propadnout pocitu, že váš život je nudný a nezajímavý, zatímco o polední pauze v práci projíždíte fotky z exotických dovolených, ze života digitálních nomádů nebo šťastné momentky z rodinného života více či méně vám známých lidí, vše doprovázené citáty typu “když se chce, tak to jde”, “je to jen ve vaší hlavě”. Tváří v tvář takové spoustě cizích zážitků a úspěchů dobrý pocit z vlastního života snadno vyšumí. Doporučuji odvrátit pohled od cizích životů a sledovat ten vlastní. Těšit se ze svých byť drobných radostí, užít si krásný východ slunce při cestě do práce bez toho, aby jste jej vyfotili (a hned sdíleli na instagramu), všimnout si jak příjemná je látka vašich šatů, jak voní okolní vzduch, jakou chuť má káva kterou jste koupili v kavárně na rohu...zkrátka vrátit se z virtuální reality zpátky do přítomnosti a ke svým smyslům. Zpočátku to může být náročné, protože sociální sítě a vůbec většina mobilních aplikací jsou navržené tak, aby přitahovaly pozornost svých uživatelů, a fungují pro náš mozek podobně jako drogy. Pokud ale překonáte počáteční nesnáze, budete se moct znovu zabydlet ve svém životě a nebudete muset utíkat do cizích, virtuálních životů. Postupně můžete zažít jemný pocit radosti, že se nacházíte právě tady a právě teď, a nepotřebujete toužit být daleko nebo žít jako někdo jiný. Že nepotřebujete být všude a zažít vše co je možné, stačí, když naplno zažíváte co se děje právě nyní na místě, kde se nacházíte. V navracení se do přítomného okamžiku vám může pomoct meditace, praxe mindfulness nebo soustředění na nějakou činnost, která vás zaujme a vtáhne. Možná přišel čas na to vrátit se ke svým starým koníčkům nebo objevit nějaké nové záliby. Nadechnout se, vydechnout, a prostě být.
Přijde mi až komické, jak velký rozdíl je vědět něco teoreticky a pak si to prožívat na vlastní kůži. Článek napíšu za večer a po několika týdnech boje se svým nastavením na výkon a zvládání všeho se cítím jen o kousíček dál na cestě za tím, k čemu jsem při psaní dospěla takřka bez nesnází.
Na začátku mi přišlo, že když já budu psát o odpočinku, je to jako když budu kázat vodu a pít víno, protože odpočinek často zanedbávám. Byl to pro mě ale takový startovní bod k zamýšlení o změně a na něj jsem navázala čtením knih o soustředění, důvodu návykovosti sociálních médií. A úvahami o praktických krocích, kterými bych mohla změnit svůj každodenní život k lepšímu. Nemyslím si, že by tenhle článek byl důvodem všech nastalých změn, spíš bych řekla, že přišel ve správnou dobu a odstartoval kroky, které jsem dlouho odkládala.
Mám-li na otázku, která je nadpisem článku, odpovědět krátce, můžu to udělat jednou větou. Je velmi důležité odpočívat. Odpočinek je zásadní pro to, aby se lidské tělo a mysl unavené z úkolů a aktivit dokázaly zregenerovat a umožňovaly nám žít spokojený život. V širším pojetí můžeme pod odpočinek zahrnout i spánek (o jeho důležitosti vám určitě říkala i maminka nebo babička a měly pravdu; o vědeckých zjištění která tvrdí něco podobného si můžete přečíst třeba v knize Proč spíme od Matthewa Walkera). Nyní se ale pojďme podívat na důležitost odpočinku v bdělém stavu.
Proč je důležité občas odpočívat a nic nedělat?
Jsme zvyklí vyplňovat svůj život prací, aktivitou, úsilím. Jako by jen činnost a usilování měly hodnotu. Současná doba zbožňuje výkon a my většinou máme hodnoty nastavené podobně. Oceňujeme aktivitu mnohem víc než odpočinek, přitom ale jedno bez druhého nemůžeme mít. Neplatí, že čím víc budeme pracovat, tím víc toho uděláme. Naopak - když překročíme určitou mez, nebude už náš pracovní výkon stoupat, spíš se bude snižovat, protože se vyčerpáme. Odpočívat je třeba pro znovuzískání energie. Je nutné pravidelně si odpočinout od všeho, čemu se vystavujeme a v čem vyvíjíme nějaké úsilí. Ať už je to práce, péče o rodinu, cvičení nebo osobní rozvoj.
Zapomněli jsme se nudit?
Vzpomínáte si, kdy jste se naposledy nudil/a? Nemyslím tím krátké spočinutí ve frontě na poště, kdy těkáte myšlenkami mezi úkoly, které vás ještě čekají, a do toho si zoufáte, jak pomalu úřednice za přepážkami pracují. Myslím pořádnou, plnokrevnou nudu. Možná si říkáte, že nudit se není nic příjemného a přínosného. Není, pokud je nuda vaším základním životním nastavením. Jenže nuda je i pramenem opravdové kreativity. Nudit se může být i příjemné, ale ve chvíli, kdy už nicnedělání není k vydržení, začne pracovat fantazie.
Můžeme se v tomto ohledu inspirovat vlastním dětstvím a snažit se žít podobně, jako když jsme byli malí?
Nechci vychvalovat dětství jako část života plnou štěstí a nevinnosti, dospělost se svou možností rozhodovat se a jednat sami za sebe má mnoho pozitiv. Myslím si ale, že v umění odpočinku většina z nás dosáhla svého vrcholu právě v dětství. Děti odpočívají rády a dopřejí si odpočinek, když jej potřebují. Málokteré dítě si řekne - teď jsem sice strávila celé dopoledne a kus odpoledne ve škole a na skautu, ale nemůžu si ještě lehnout, protože je potřeba uklidit hračky, jít vyvenčit psa a vynést odpadkový koš. Dítě poslechne svou únavu a chce si odpočinout, potřeba odpočinku je pro ně přirozená a ještě se nenaučilo, že by mělo překračovat svoje síly. Zkuste se v této zdravé a přirozené lenosti dětmi inspirovat.
Neumíme trávit čas sami se sebou?
Pokud jsme zvyklí žít hekticky a nenaslouchat signálům svého těla, může být zastavení a pobytí sama se sebou nepříjemné - o pozornost se začnou hlásit myšlenky a potřeby, které jsme díky svému pracovnímu tempu přehlíželi. Často takové zastavení a setkání se sebou bývá nepříjemné. Dobrá zpráva je, že pokud svým potřebám, které se ve chvíli zastavení objeví, budeme naslouchat, můžeme znovu navázat dobrý vztah sama se sebou a vlastní společnost si užívat.
Žijeme ve světě, kde je nicnedělání nepřípustné. Jak se tomu bránit?
Doba, ve které žijeme, nabízí spoustu možností, což může být samo o sobě stresující - jak stihnout co nejvíce práce/zážitků, jak do dne s 24 hodinami nacpat co nejvíce? Zároveň s možnostmi přichází i mnoho úkolů, které je třeba splnit. Tlak na výkon je silnější než kdy dřív i díky možnosti práce online, mobilní telefony nám umožňují být na příjmu kdykoliv a kdekoliv a reklamy a sociální sítě nás stále zásobují nápady, co bychom ještě mohli dělat a mít. To, že takový tlak existuje, ale neznamená, že je zdravé a žádoucí se mu podvolit. Vyhradit si čas na odpočinek vyžaduje aktivní přístup k plánování svého času, tento “úkol navíc” se vám ale v dlouhodobém horizontu vyplatí. Pokud si nutnost odpočinku před okolím, a hlavně sami před sebou, obhájíte, budete moct déle a zdravěji fungovat bez zvýšených zdravotních rizik, které s sebou chronické vyčerpání přináší.
Jak se nedostatečný odpočinek může projevit?
Když dostatečně neodpočíváme, naše tělo ani mysl nemohou regenerovat a nevyhnutelně přichází únava. Pokud tento důležitý signál těla neposlechneme, může na nějakou dobu zdánlivě zmizet, ale dříve či později se vrátí. Prvním příznakem chronické únavy může být nechuť k běžným úkonům, obtížné ranní vstávání, neustálý pocit, že nás náš život stojí víc energie, než máme. Postupně se můžeme cítit bez nálady, bez zájmu o okolní dění, v práci nevýkonní, nepozorní. Vyčerpání může vést až k závažnějším psychickým potížím, jako je například syndrom vyhoření, úzkosti nebo porucha nálady. V takovém případě je na místě vyhledat odbornou pomoc psychologa nebo psychiatra. Dlouhodobá únava má vliv i na tělesné zdraví - pokud není náš organismus dostatečně odpočinutý, snadněji dojde k poranění i při běžných denních činnostech, nemluvě o sportu. Život v chronické únavě je náročná situace, která mění sekreci stresových hormonů, jejichž dlouhodobě vyšší hladiny vedou ke změnám metabolismu a mohou vyústit například ve vysoký krevní tlak, potíže s udržením zdravé tělesné hmotnosti, změněný metabolismus cukrů. Výzkumníci dávají čím dál víc tzv. civilizačních chorob do souvislosti s chronickým stresem, který nedostatek odpočinku často provází.
Jak můžeme změnit svůj život, abychom se zcela nevyčerpali?
Žijeme v době, která na nás klade hodně požadavků, a málokdy zažijeme pocit, že máme vše hotovo a můžeme si odpočinout. Vzhledem k tomu, jak je odpočinek důležitý - řekla bych životně důležitý! - doporučuji si odpočinek naplánovat do denního rozvrhu. Vyhradit si denně třeba půl hodiny na nicnedělání. Můžete se kochat pohledem z okna, koukat do stěny nebo prostě jen zavřít oči a jen tak být, být tady a teď. Pro člověka zvyklého být neustále v jednom kole to může být nezvyklé, ale i plnohodnotný odpočinek se dá natrénovat.
Doporučuji i omezit čas strávený u obrazovky počítače a mobilního telefonu na nutné minimum. Mnoho z nás se v práci bez počítače neobejde a žít bez mobilu je v dnešní době možné jen obtížně, můžete ale trávit méně času na sociálních sítích, prohlížením eshopů nebo nesoustředěným projížděním zpravodajských severů. Všechny tyhle drobnosti, které děláme proto, abychom si na chvilku ulevili od práce, se mohou zvrhnout v dlouhé chvíle, kdy nic neděláme, ale naše tělo ani mysl si neodpočine a výsledkem bývá zpravidla nepříjemný pocit promarněného času.
Stejně tak považuji za důležité umět si stanovit na každý den proveditelné množství úkolů, vědět co všechno můžu za jeden den/týden/měsíc zvládnout a odolat nátlaku nebo pokušení svůj výkon navyšovat na úkor volného času nebo spánku.
Jak odpočívat?
Odpočinek můžeme rozdělit na aktivní a pasivní. Při aktivním odpočinku zaměstnáváme tělo fyzickým cvičením, při kterém si posílíme svaly a mysl si uleví od starostí, protože se musí soustředit na koordinaci pohybů. Aktivní odpočinek ale stojí energii a přestože je velmi prospěšný, potřebujeme zažívat i chvíle, kdy tělo i mysl lenoší a regenerují. Odpočinek si můžete užít i při procedurách, kdy o vás někdo pečuje - u kadeřníka, manikérky nebo na masáži.
Jak se naučit JOMO (Joy of missing out)?
Začněme od FOMO (fear of missing out), který je opakem JOMO. FOMO je fenomén, který se široce rozšířil společně se sociálními sítěmi. Většina uživatelů sdílí na sociálních sítích hlavně ty hezké nebo významné momenty svých životů. Influenceři to mají přímo v popisu práce. Je snadné propadnout pocitu, že váš život je nudný a nezajímavý, zatímco o polední pauze v práci projíždíte fotky z exotických dovolených, ze života digitálních nomádů nebo šťastné momentky z rodinného života více či méně vám známých lidí, vše doprovázené citáty typu “když se chce, tak to jde”, “je to jen ve vaší hlavě”. Tváří v tvář takové spoustě cizích zážitků a úspěchů dobrý pocit z vlastního života snadno vyšumí. Doporučuji odvrátit pohled od cizích životů a sledovat ten vlastní. Těšit se ze svých byť drobných radostí, užít si krásný východ slunce při cestě do práce bez toho, aby jste jej vyfotili (a hned sdíleli na instagramu), všimnout si jak příjemná je látka vašich šatů, jak voní okolní vzduch, jakou chuť má káva kterou jste koupili v kavárně na rohu...zkrátka vrátit se z virtuální reality zpátky do přítomnosti a ke svým smyslům. Zpočátku to může být náročné, protože sociální sítě a vůbec většina mobilních aplikací jsou navržené tak, aby přitahovaly pozornost svých uživatelů, a fungují pro náš mozek podobně jako drogy. Pokud ale překonáte počáteční nesnáze, budete se moct znovu zabydlet ve svém životě a nebudete muset utíkat do cizích, virtuálních životů. Postupně můžete zažít jemný pocit radosti, že se nacházíte právě tady a právě teď, a nepotřebujete toužit být daleko nebo žít jako někdo jiný. Že nepotřebujete být všude a zažít vše co je možné, stačí, když naplno zažíváte co se děje právě nyní na místě, kde se nacházíte. V navracení se do přítomného okamžiku vám může pomoct meditace, praxe mindfulness nebo soustředění na nějakou činnost, která vás zaujme a vtáhne. Možná přišel čas na to vrátit se ke svým starým koníčkům nebo objevit nějaké nové záliby. Nadechnout se, vydechnout, a prostě být.
Přijde mi až komické, jak velký rozdíl je vědět něco teoreticky a pak si to prožívat na vlastní kůži. Článek napíšu za večer a po několika týdnech boje se svým nastavením na výkon a zvládání všeho se cítím jen o kousíček dál na cestě za tím, k čemu jsem při psaní dospěla takřka bez nesnází.
Komentáře
Okomentovat