Bílá a černá (barvy, ale ne dny)

Černobílé fotky mají v sobě cosi stylového. Pozvednou kompozici, texturu, ukážou pohled jinak, než jaký by se mohl zdát.

V prosinci proběhla na facebooku výzva - každý den jeden černobílý pohled z tvého života, žádní lidé, žádná slova, žádné vysvětlování. Zapojila jsem se s radostí.

Jen bych ráda přidala nějaká ta slova.

Záclonka na okně zrekonstruovaného statku, ve kterém jsem spolu s dalšími ženami cvičila po čtyři víkendy v roce jógu. Venku mrzlo, na rybníčku na návsi byl led a na ztuhlé zemi ležely droboučké vločky vzniklé z vymrzlé mlhy. Měsíc byl přesně v půli a my jsme si půjčily teplomet, takže nám projednou nebyla v noci zima.

Eukalyptová snítka z kytice, kterou mi dal Ondra k našemu pětiletému výročí. Černobílá je super, ale barevná je tak krásná, i po usušení - jemně zelená, strorůžová, smetanová a tmavě žlutá.

Z Budapešti jsme si přivezli věnec chillipapriček, který vypadá jako zubatý náhrdelník barbarského náčelníka. Jsou tmavě rudé a pálí rovněž barbarsky, zvlášť, když se to s nimi přežene.

Světlá a temná strana alkoholu, které reprezetují Eierlikörpunsch a Glühwein z drážďanského vánočního trhu. V Drážďanech se mi trhy líbily asi nejvíc ze všech německých měst, doporučuju!. Taky jsem si tam koupila ultrateplou skřítkovskou čepici z konopné vlny. Od té doby, co jsem leprikon jsou některé věci mnohem jednodušší.

Strom odrážející se v okně hotelu Hilton v chrámovém okrsku v Budapešti. Socialistický realismus vedle gotiky, oboje si navzájem sluší.

Zespodu do zvonků se dívám...větve proti obloze jsou (skoro) vždycky sázka na jistotu
.

Adventní Bohnice...Před secesním kostelem Sv. Václava vidíte vánoční stromeček. Foceno cestou z předávání služby.