Malé radosti časného jara

Pozorovat, jak se každý den trochu nadzvedává dráha slunce po obloze. Jedno pondělí mě na vyšetřovně ještě oslňovalo a ve čtvrtek už jej stínil vršek okna. Pak se změnil čas a začalo období báječných dlouhých večerů.
Odskočit si pro čerstvou petržel k vietnamcovi do vlahého večera, zatímco se polévka vaří.
Cestou na oběd si nebrat kabát.
Nekorektní vtipy na poradě, ze kterých se primářce protáčejí oči tak, že by si mohla prohlédnout svůj mozkový kmen, kdyby v hlavě nebyla tma (ale stejně nám na ty vtipy nahrává)
Rozvláčná rocková píseň, u které si představuju, jak se vlním do rytmu, a tím pádem se cítím smyslně. A pak se vlním doopravdy a vypadám na ulici jako jedinec stižený nějakou bizarní neurologickou chorobou. Ale je mi to jedno.
Čokoládový nanuk s křupinkami, který mají v Lidlu jenom v době letního času.
Obrovská - ale fakt obrovská - nadýchaně rozkvetlá třešeň před oknem. 
Válet se na posteli u otevřeného okna zabalená v (zelené) chlupaté dece.
Jít v dešti, proplétat se mezi těžkopádnými lidmi s deštíky a cítit se volně.
Solitérní narcis.
Jíst hranolky s čedarem, povídat a vyvalovat se bez bot před restaurací v prvním opravdu slunečném večeru. Postupné rozkvétání stromů a střapatost trnkových keřů.
Vandrování. Konečně! Poklidné dny kolem potoka, záhony fialovorudých devětsilů a vysoká gastronomie páchaná u ohniště.