Rok v knihách - 2015
Když jsem tady ten seznam přepisovala do elektronické podoby, uvědomila jsem si, že si dokážu skvěle vybavit, co se v které době dělo podle toho, co jsem zrovna četla.
Ještě zjišťuju, že rozepsán do knih je rok delší, než se při prostém zpětném pohledu zdá.
Juraj Červenák: Strážcové Varadínu. Kapitán Báthory vraždí Osmany a snaží se zachránit Uhry před jejich invazí. Historicko-fantastický krvák = moje oblíbená odpočinková literatura.
Elsie Altmann-Loos: Můj život a Adolf Loos. Myslím si, že dojem jakékoliv doby nenavodí čtení faktických pojednání (jejichž účelem je popsat dobu, samozřejmě). Trochu lepší obraz poskytují soudobé romány, ovšem tam závisí na způsobu vyjadřování autora, jestli mně to zasáhne. Protože ať se autor snaží působit jakkoliv nenuceně, předkládá čtenářovi prostředí přizpůsobené příběhu. Nejradši mám vyprávění spisovatelsky normálně nečinných osob o nějakém člověku či události, v nutných kulisách příběhu se objeví doba subjektivně zabarvená, ale původní. A přesně tak je to ve vyprávění Loosovy poslední ženy o něm. (Mezi námi, ten člověk musel být krajně nesnesitelný)
Sue Townsendová: Adrian Mole - léta u kapučína. Časem přišel chlapec docela k charakteru.
Jess Walters: Finanční životy básníků. Příběh je trochu kravina o zkrachovalém novináři, který si pokouší zajistit peníze pro život a splátky mnoha hypoték prodejem marihuany...zajimavý mi ale přišel popis uvažování Američanů v době těsně před a po začátku finanční krize před pár lety. Místy jsem nestačila valit oči jak si všichni půjčovali bez rozmyslu (přesně jak jim radili jejich finanční poradci) a ani se moc nedivím, že krize nastala- viděno ovšem pohledem mně, která sleduju ekonomiku velmi podezřívavě a zatím má u mě víc záporných bodů než kladných.
Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Chytrá sranda o pánovi, který je něco jako švédský Forest Gump - všude byl a do všeho důležitého na světě ve 20. století zasáhl, a to vlastně omylem.
Jan Němec: Dějiny světla. To je taková krása! Vyprávění o životě Františka Drtikola, českého fotografa přelomu 19. a 20. století. Poezie v próze, psáno ve druhé osobě čísla jednotného.
Terry Pratchett, Steven Baxter: Dlouhá země. Představte si, že existují tisíce paralelních Zemí, do kterých se můžete dostat pomocí vlastnoručně sestrojené krabičky.
David Deira: Intimní splynutí. Ten chlap mě fakt štval, už jen svým způsobem (písemného!) projevu mě dokázal vytočit natolik, že jsem si z jeho povídání nedokázala téměř nic odnést. Nesnáším, když se někdo tváří, že má patent na všeobecně platnou pravdu.
Arielle Fordová: Láska podle wabi-sabi. Po předchozím výplodu to byl balzám na duši oslavující nedokonalost a radost ze života...jako ostatně celá filosofie wabi-sabi.
Herta Mülleová: Nížiny. Povídky o neradostném životě natruc osudu a okolí v Banátu, kde autorka jako mladá bydlela. Jako byste to cítili. Jako byste tam trpěli.
Erich Fromm: Strach ze svobody. Analýza pohledu na osobní svobodu od středověku do druhé světové války. Většina věcí koření mnohem hlouběji v čase, než jsme ochotni myslet. Děsivě zajímavé.
Amy Sohnová: Matkárna. Současná městská Amerika aneb "proboha, jaké blbosti jsou lidé schopni řešit, a zárověň nevidět ani záblesk vlastního nitra." Ale příběh dobrej.
S. D. Lewitt, S. J. Dubner: Mysli jako freak. Jak je to s fakty, které nám v překroucené podobě servíruje okolí a "selská rozum".
Terry Pratchett: Pravda. Do Ameriky jsme si vzali dva Pratchetty a v půlce si je vymněnili. Předčítala jsem nahlas při jízdě po nekonečných rovných dálnicích. Do neznámého prostředí klasika, která nikdy nezklame.
Terry Pratchet: Nohy z jílu. Druhá americká.
Dan Rhodes: Zlato. Sympatická podivnost o zvláštní slečně v anglické vesnici na pobřeží.
Aniela Jaffé: Vzpomínky-sny-myšlenky C. G. Junga. Když někdo napíše knihu, kterou nazve "můj duchovní životopis", je její přečtení nejlepší úvod do jeho díla. Tahle kniha ovlivnila moje směřování tak zásadně, že to stále ještě nejsem schopna docenit. Potěšila mě, vyděsila a ukázala, že (vnitřní) život bude ještě sakra zajímavej. Vůbec mi pravděpodobně umožnila získat zkušenosti, které mám teď a které budu mít.
Carl Gustav Jung: Analytická psychologie, její teorie a praxe. Četla jsem to v parném létě na osamělém vandru a po několika hodinách studia v horku na magické hoře Vladaři jsem se skoro bála, zda jsem si tím nezpůsobila nějakou psychickou poruchu. Ale vypadá to, že ne.
Filip Douška: Hejno bez ptáků - Příběh. Tohle je příběh té černé knihy. Mám jej už dva roky, ale až teď nadašel čas k přečtení. Předtím bych většinu obsahu asi nedokázala ocenit. Je v něm všechno - láska, tajemskví, život, smrt...co si vzpomenete. I když podle bombasticky minimalistického přebalu bych čekala hlubší veledílo. A černou knihu jsem ještě nedočetla.
Juraj Červenák: Brána Irkally. Zdá se, že kapitán Bathory přežije úplně všechno.
Flann O'Brienn: Třetí strážník. Peklo je totiž časová smyčka v hodně podivných podmínkách.
Haruki Murakami: Spánek. Divný věci se dějou, když nemusíte spát a místo toho čtete.
Carl Gustav Jung: Snové symboly individuačního procesu.
Dan Kieran: Líný cestovatel. Oslava pomalého cestování, které přepravu z místa na místo nebere jako nezbytné zlo, ale způsob vstoupení do krajiny, seznámení se s lidmi.
Carl Gustav Jung: Duše moderního člověka
Sergej Lukjaněnko: Chladné břehy. Tohle je alternativní svět, který se od toho našeho začal odlišovat ve chvíli, kdy Herodes zvládl zabít Ježíše. Nejcennější surovinou tu není zlato, ale železo, a letec Antoine se nikdy nestal básníkem.
Sergej Lukjaněnko: Nadchází ráno. Pokračování předchozí knížky.
Carl Gustav Jung: Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi. Přečíst si nejprve první díl výboru z díla by byl pravděpodobně dobrý nápad už na začátku :)
Terry Pratchett: Pod parou. Zdá se mi to, nebo byl Pratchett ke konci velmi poplatný ideálu doby?
Miroslav Žamboch: Visio in extremis. Pecka. Upírský krvák z Prahy slouží jako protiváha vánočního klidu.
Ještě zjišťuju, že rozepsán do knih je rok delší, než se při prostém zpětném pohledu zdá.
Juraj Červenák: Strážcové Varadínu. Kapitán Báthory vraždí Osmany a snaží se zachránit Uhry před jejich invazí. Historicko-fantastický krvák = moje oblíbená odpočinková literatura.
Elsie Altmann-Loos: Můj život a Adolf Loos. Myslím si, že dojem jakékoliv doby nenavodí čtení faktických pojednání (jejichž účelem je popsat dobu, samozřejmě). Trochu lepší obraz poskytují soudobé romány, ovšem tam závisí na způsobu vyjadřování autora, jestli mně to zasáhne. Protože ať se autor snaží působit jakkoliv nenuceně, předkládá čtenářovi prostředí přizpůsobené příběhu. Nejradši mám vyprávění spisovatelsky normálně nečinných osob o nějakém člověku či události, v nutných kulisách příběhu se objeví doba subjektivně zabarvená, ale původní. A přesně tak je to ve vyprávění Loosovy poslední ženy o něm. (Mezi námi, ten člověk musel být krajně nesnesitelný)
Sue Townsendová: Adrian Mole - léta u kapučína. Časem přišel chlapec docela k charakteru.
Jess Walters: Finanční životy básníků. Příběh je trochu kravina o zkrachovalém novináři, který si pokouší zajistit peníze pro život a splátky mnoha hypoték prodejem marihuany...zajimavý mi ale přišel popis uvažování Američanů v době těsně před a po začátku finanční krize před pár lety. Místy jsem nestačila valit oči jak si všichni půjčovali bez rozmyslu (přesně jak jim radili jejich finanční poradci) a ani se moc nedivím, že krize nastala- viděno ovšem pohledem mně, která sleduju ekonomiku velmi podezřívavě a zatím má u mě víc záporných bodů než kladných.
Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Chytrá sranda o pánovi, který je něco jako švédský Forest Gump - všude byl a do všeho důležitého na světě ve 20. století zasáhl, a to vlastně omylem.
Jan Němec: Dějiny světla. To je taková krása! Vyprávění o životě Františka Drtikola, českého fotografa přelomu 19. a 20. století. Poezie v próze, psáno ve druhé osobě čísla jednotného.
Terry Pratchett, Steven Baxter: Dlouhá země. Představte si, že existují tisíce paralelních Zemí, do kterých se můžete dostat pomocí vlastnoručně sestrojené krabičky.
David Deira: Intimní splynutí. Ten chlap mě fakt štval, už jen svým způsobem (písemného!) projevu mě dokázal vytočit natolik, že jsem si z jeho povídání nedokázala téměř nic odnést. Nesnáším, když se někdo tváří, že má patent na všeobecně platnou pravdu.
Arielle Fordová: Láska podle wabi-sabi. Po předchozím výplodu to byl balzám na duši oslavující nedokonalost a radost ze života...jako ostatně celá filosofie wabi-sabi.
Herta Mülleová: Nížiny. Povídky o neradostném životě natruc osudu a okolí v Banátu, kde autorka jako mladá bydlela. Jako byste to cítili. Jako byste tam trpěli.
Erich Fromm: Strach ze svobody. Analýza pohledu na osobní svobodu od středověku do druhé světové války. Většina věcí koření mnohem hlouběji v čase, než jsme ochotni myslet. Děsivě zajímavé.
Amy Sohnová: Matkárna. Současná městská Amerika aneb "proboha, jaké blbosti jsou lidé schopni řešit, a zárověň nevidět ani záblesk vlastního nitra." Ale příběh dobrej.
S. D. Lewitt, S. J. Dubner: Mysli jako freak. Jak je to s fakty, které nám v překroucené podobě servíruje okolí a "selská rozum".
Terry Pratchett: Pravda. Do Ameriky jsme si vzali dva Pratchetty a v půlce si je vymněnili. Předčítala jsem nahlas při jízdě po nekonečných rovných dálnicích. Do neznámého prostředí klasika, která nikdy nezklame.
Terry Pratchet: Nohy z jílu. Druhá americká.
Dan Rhodes: Zlato. Sympatická podivnost o zvláštní slečně v anglické vesnici na pobřeží.
Aniela Jaffé: Vzpomínky-sny-myšlenky C. G. Junga. Když někdo napíše knihu, kterou nazve "můj duchovní životopis", je její přečtení nejlepší úvod do jeho díla. Tahle kniha ovlivnila moje směřování tak zásadně, že to stále ještě nejsem schopna docenit. Potěšila mě, vyděsila a ukázala, že (vnitřní) život bude ještě sakra zajímavej. Vůbec mi pravděpodobně umožnila získat zkušenosti, které mám teď a které budu mít.
Carl Gustav Jung: Analytická psychologie, její teorie a praxe. Četla jsem to v parném létě na osamělém vandru a po několika hodinách studia v horku na magické hoře Vladaři jsem se skoro bála, zda jsem si tím nezpůsobila nějakou psychickou poruchu. Ale vypadá to, že ne.
Filip Douška: Hejno bez ptáků - Příběh. Tohle je příběh té černé knihy. Mám jej už dva roky, ale až teď nadašel čas k přečtení. Předtím bych většinu obsahu asi nedokázala ocenit. Je v něm všechno - láska, tajemskví, život, smrt...co si vzpomenete. I když podle bombasticky minimalistického přebalu bych čekala hlubší veledílo. A černou knihu jsem ještě nedočetla.
Juraj Červenák: Brána Irkally. Zdá se, že kapitán Bathory přežije úplně všechno.
Flann O'Brienn: Třetí strážník. Peklo je totiž časová smyčka v hodně podivných podmínkách.
Haruki Murakami: Spánek. Divný věci se dějou, když nemusíte spát a místo toho čtete.
Carl Gustav Jung: Snové symboly individuačního procesu.
Dan Kieran: Líný cestovatel. Oslava pomalého cestování, které přepravu z místa na místo nebere jako nezbytné zlo, ale způsob vstoupení do krajiny, seznámení se s lidmi.
Carl Gustav Jung: Duše moderního člověka
Sergej Lukjaněnko: Chladné břehy. Tohle je alternativní svět, který se od toho našeho začal odlišovat ve chvíli, kdy Herodes zvládl zabít Ježíše. Nejcennější surovinou tu není zlato, ale železo, a letec Antoine se nikdy nestal básníkem.
Sergej Lukjaněnko: Nadchází ráno. Pokračování předchozí knížky.
Carl Gustav Jung: Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi. Přečíst si nejprve první díl výboru z díla by byl pravděpodobně dobrý nápad už na začátku :)
Terry Pratchett: Pod parou. Zdá se mi to, nebo byl Pratchett ke konci velmi poplatný ideálu doby?
Miroslav Žamboch: Visio in extremis. Pecka. Upírský krvák z Prahy slouží jako protiváha vánočního klidu.
Komentáře
Okomentovat