Obrovští jeřábi v restauraci Sakura's
V prvním patře sklěněného domu nad metrem na Karlově náměstí, přímo naproti eskalátoru, leží vietnamská a sushi restaurace Sakura's. Na první pohled je to normální příjemná restaurace, ale při bližším pohledu zjistíte, že v jejím prostoru poletují a posedávají obrovští jeřábi.
Jsou to největší jeřábi, které jsem kdy skládala. Ten obrovský u baru má rozpětí křídel přes 70 cm.
Upozornění: Tohle je spíš reportáž z jednoho nabitého dne, než popis interiéru. Na získání přehledu o interiéru si budete muset prohlídnout fotky nebo jej osobně navštívit. A k tomu si dát třeba místní Pho, jeho autoři mají ambici vařit nejlepší pho v Praze. Nemohu srovnávat, vietnamské jídlo jsem ochutnala poprvé v životě právě tady, ovšem chutnalo mi velmi.
Autorkou interiéru je Denisa Smetanová, radioaktivní rybička, která mi v půlce léta napsala, že by měla zájem o veliké jeřáby do sushi restaurace. Byla jsem nadšená, že a) po mě chce práci někdo úplně cizí, navíc očividně profík a b) pustím se do něčeho nového. V srpnu jsem průběžně vyráběla prototypy (čti větší a větší jeřáby). Dohodly jsme se na barevné škále a v neděli před akcí byl domluven termín na čtvrtek.
Ve čtvrtek jsem napochodovala do nemocnice, decentně pozdě, jako obvykle, s obrovskou krabicí od serveru. Nemyslela jsem si, že ji někdy k něčemu použiju. Krabice budila obdiv a vznášelo se kolem ní tajemství, jak už to u velkých zalepených krabic bývá. Její obsah tvořilo 30 velkých jeřábů v barvách čokoládové (mléčné i hořké), vanilkové a hořčicové. Plus v krosně dílnička potulného kutila.
Do Prahy jsem dorazila neprozřetelně brzy, což se čase ukázalo jako velmi prospěšné. Během čekání na Denisu, která jela z Liberce, mi trvalo víc než hodinu jeřáby rozložit a navěsit na vlasce. Když Denisa dorazila, okusily jsme zdejší skvělou polévku pho a pustily se do práce.
Polévka se ukázala být velmi potřebnou, jinak bychom totiž asi zemřely vyčerpáním. Přinést štafle, na štafle, jeřába o kousek vedle, posunout štafle, trochu výš, přinést lepicí pistoli, spálit si prsty horkým silikonem, držet u stropu do zaschnutí, opakovat asi 28x.
Výsledek stojí za to. Prostor, který bych před jeřáby popsala jako učesaný a prázdný najednou ožil ptáky a jejich stíny, zející kouty byly vyplněny a velké plochy stropu opticky rozbity. Je to skvělé, jak to Denisa vymyslela. Přes den vyvstávají siluety jeřábů na pozadí průmyslového dvorku a ve tmě, když se rozsvítí světla v klíckách, házejí stíny na pohyblivé zástěny, podlahu a večeřící hosty. Jeden fešák hlídá vchod a další sushi pás.
Jsou to největší jeřábi, které jsem kdy skládala. Ten obrovský u baru má rozpětí křídel přes 70 cm.
Upozornění: Tohle je spíš reportáž z jednoho nabitého dne, než popis interiéru. Na získání přehledu o interiéru si budete muset prohlídnout fotky nebo jej osobně navštívit. A k tomu si dát třeba místní Pho, jeho autoři mají ambici vařit nejlepší pho v Praze. Nemohu srovnávat, vietnamské jídlo jsem ochutnala poprvé v životě právě tady, ovšem chutnalo mi velmi.
Autorkou interiéru je Denisa Smetanová, radioaktivní rybička, která mi v půlce léta napsala, že by měla zájem o veliké jeřáby do sushi restaurace. Byla jsem nadšená, že a) po mě chce práci někdo úplně cizí, navíc očividně profík a b) pustím se do něčeho nového. V srpnu jsem průběžně vyráběla prototypy (čti větší a větší jeřáby). Dohodly jsme se na barevné škále a v neděli před akcí byl domluven termín na čtvrtek.
Ve čtvrtek jsem napochodovala do nemocnice, decentně pozdě, jako obvykle, s obrovskou krabicí od serveru. Nemyslela jsem si, že ji někdy k něčemu použiju. Krabice budila obdiv a vznášelo se kolem ní tajemství, jak už to u velkých zalepených krabic bývá. Její obsah tvořilo 30 velkých jeřábů v barvách čokoládové (mléčné i hořké), vanilkové a hořčicové. Plus v krosně dílnička potulného kutila.
Do Prahy jsem dorazila neprozřetelně brzy, což se čase ukázalo jako velmi prospěšné. Během čekání na Denisu, která jela z Liberce, mi trvalo víc než hodinu jeřáby rozložit a navěsit na vlasce. Když Denisa dorazila, okusily jsme zdejší skvělou polévku pho a pustily se do práce.
Polévka se ukázala být velmi potřebnou, jinak bychom totiž asi zemřely vyčerpáním. Přinést štafle, na štafle, jeřába o kousek vedle, posunout štafle, trochu výš, přinést lepicí pistoli, spálit si prsty horkým silikonem, držet u stropu do zaschnutí, opakovat asi 28x.
Výsledek stojí za to. Prostor, který bych před jeřáby popsala jako učesaný a prázdný najednou ožil ptáky a jejich stíny, zející kouty byly vyplněny a velké plochy stropu opticky rozbity. Je to skvělé, jak to Denisa vymyslela. Přes den vyvstávají siluety jeřábů na pozadí průmyslového dvorku a ve tmě, když se rozsvítí světla v klíckách, házejí stíny na pohyblivé zástěny, podlahu a večeřící hosty. Jeden fešák hlídá vchod a další sushi pás.
Komentáře
Okomentovat