131022

Jsou noci, které nutí k zamyšlení. Když jsem byla cca před týdnem líná zajít dolů pro novou krabici na jeřáby a motýly, netušila jsem, jak to skončí. Na všem, co alespoň vzdáleně připomíná háček, visí jeden až tři závěsy. Když svítím lampičkou u postele, jejich stíny se protahují do divných hranatých tvarů. Na spoustě poliček jsou taky připravení ještě nepověšení jeřábi na objednávku a další přetíkají z krabic na podlahu. Můj pokoj je jeden velký origami ráj.
Po dlouhé době jsem (zase) začala používat stůl. Bolely mě záda z povalování na posteli a míč se zdál být nejlepší alternativou. To je ta dobrá zpráva. Horší zpráva je, že jsem nově zakoupenou učebnici farmakologie hbitě pasovala na podložku pod noťas, místo abych ji alespoň otevřela. Ale aspoň moje krční páteř netrpí. Taky mám prima učebnici dermatologie, problém ovšem je, že mě začne svědit kůže kdykoliv se na ni podívám.
Dále chodím venku v krátkých rukávech a lidi v tramvaji na mě divně koukaj. Přestože jim nikdo nebrání, aby taky nechali bundu doma. To bude těma studenýma sprchama. Zdálo se mi o vyšších formách inteligence, které vypadají jako velcí bílí koně (což je trochu protimluv) a žijí v obrovské prázdné nemocnici. Chtěla bych přijít domů a najít tam někoho, kdo mě obejme a budeme jen tak koukat z okna.
Dávám pozor ve škole a neustále piju kafe, čaj a víno. Život je skvělej. Akorát mám pocit, že ho lidi občas zbytečně deklasujou (když trvdí, že stojí za houby a když se ho snaží nacpat do dospělé alternativy rozvrhu hodin. jako by to šlo).