Ve světě lepicích papírků
Za několika
dveřmi a dlouhými chodbami se nachází království lepicích papírků, anglicky
zvaných post-it. Tím královstvím jsou laboratoře nádorové biologie a spousta přidružených
kanceláří.
Papírky
jsou všude. Ze začátku mě to neskutečně popouzelo, všechny dostupné volné
plochy polepené neonovými čtverečky. Jakákoliv informace k předání druhé
osobě se napíše na takovýhle papírek a přilepí se na stůl, protože příjemce
zprávy se většinou nenachází na místě, kde by ho ostatní čekali. (což je, jak kdosi pravil, podstata práce v laboratoři. Pracujete na pokusech a když nemáte žádné pokusy, neumusíte tam být. V praxi to ovšem vypadá tak, že tam jste do osmi do večera každý den, protože čekáte, až vám doběhne ten poslední gel.)
Jenže časem
jsem také objevila jejich půvaby. Psát na lepicí papírky je totiž o dost lepší
než na ty nelepicí. Přinejmenším neodletí o kus dál při sebemenším závanu od
dveří.
Můžete jimi
lepit vzkazy na skříně a jiné svislé povrchy. Taky na okno, parapet, obrazovku
od notebooku, topení a spol.
Skvěle drží
na papíře, takže hodnoty, se kterými zrovna pracujete, si prostě nalepíte na
stranu, kde píšete, a pak je buď vyhodíte, nebo přelepíte jinam. Není třeba
pořád listovat tam a zpátky.
Už mám
v pokoji několik takových seznamů, převážně typu až se vrátím do Plzně, tak:…
Dokonce se
ukázalo, že je lze sehnat i v jiných než neonových odstínech :)
Komentáře
Okomentovat