Rok v knihách - 2012

Je tu nový rok. Zase. Začátky roků jsou pro mě vždycky takové divné. Trvá mi nejmíň dva měsíce, než si na novou číslici v letopočtu zvyknu natolik, abych se na to při psaní nemusela soustředit. Když se s ní sžiju úplně, přijde nová. Přestože si o bujarých oslavách příchodu nového roku myslím své (a ano, přijde mi logičtější nechat přelom data na začátek jara, kdy se příroda probouzí, jako to bylo za časů pohanských), ale ten rok je tu a pomalu se začíná zabydlovat. Rozpíná se živen nadějemi, které do něj okolí vkládá. Dokonce i stránky novin hlásají, že bude o dost lepší, než ten přechozí. A rok se naparuje a pádí kupředu.
I když čas roku 2012 je nenávratně v tahu, sluší se mu věnovat nějaké shrnutí. Moje bilance nebude o tom, co se mi loni povedlo či nepovedlo. Bude o knihách.
Miluju knížky. Jsem jimi doslova obklopena. Většinu času to sice není liteatura toho druhu, kterou bych toužila číst. Spíš ta, kterou bych si přála mít přečtenou (tj. odborná, i když do této kategorie patří i spousta klasických děl. Ale někdy mi i její čtení působí potěšení). Jedním z mých loňských předsevzetí bylo, že přečtu víc těch knížek, které přečíst chci. Vcelku se mi to povedlo, i když pár položek na seznamu jsem přelouskala už poněkolikáté, většinou jako nástroj na udržení psychického zdraví ve zkouškovém. A některé tituly pro mě byly opravdu zásadní.

D. Adams: Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho. Neuvěřitelná, bláznivě skvělá věc. Lepší než Stopařův průvodce po Galaxii.

Z. Vacek: Embryologie. Není to zrovna beletrie, uznávám. Spíš pěkně napsaná zajímavá odborná pohádka o životě embrya. Význačný úkaz - velice čtivá učebnice.

M. O. Laney: Jste introvert? Jak prosperovat ve světě extravertů. Dávka argumentů vedoucí k uvědomění, že nejsem tak divná, jak jsem si vždycky myslela. Doporučuju každému, kdo má u sebe podezření na introverzi. Dá se stáhnout na uložto.cz.

D. Adams: Dlouhý, temný čas svačiny duše. Volné pokračování výše zmíněného, rovněž výborné.

H. Fieldingová: Deník Bridget Jonesové. Tradiční čtení k udržení příčetnosti při studiu.

N. Gaiman: Anansiho chlapci. Ten člověk má neuvěřitelnou fantazii.

S. King: Holčička, která měla ráda Toma Gordona. Zato tenhle autor mě nijak neoslnil. Možná jsem si vybrala špatnou knížku, nevím

T. Pratchett: Divadlo krutosti. Skvělý nejen v Zeměploše.

P. Coelho: Vítěz je sám. Nebylo to špatné, ale autor tady příliš okatě nabízí svůj názor na morálku. Mám radši nezabarvené příběhy, kde člověku dojde samo podle jeho hodnot, co je správné a co ne.

J. Arcimovičová, P. Valíček: Vůně čaje. Zajímavé, do hloubky jdoucí pojednání o čaji pro ty, které nebaví neustále omílané pravdy vyskytující se ve většině čajových knih.

S. Lukjaněnko: Hvězdy, ty studené hračky. Oblíbený autor oblíbeného žánru, který opět nezklamal.
V. Cílek: Archeus. Zamýšlení se o přírodě a civilizaci.

F. Kafka: Ortel. Odraz Kafkova vztahu s otcem. Pro mrazivější pochopení doporučuji navštívit Kafkovo muzeum na Kampě.

H. Fieldingová: Bridget Jonesová: S rozumem v koncích. :)

Pokoj č. 13 (různí autoři). Povídky z času počátků hororových příběhů. Klasika, chce se mi říct.

D. Newmann: Mořičvíl. Vzpomínka na časy gymnázia. Vedle Terryho Pratchetta nejlepší humorná fantasy, co jsem četla. Jmenuji se Blond. James Blond.

V. Cílek: Dýchat s ptáky. Cílka není nikdy dost.

J. B. Taylor: Můj okamžik prozření. Pecka. Viz předchozí příspěvek.

Pak je tu ještě několik pěkných posbíraných nebo slyšených citátů.

Amatér věří, že musí nejprve překonat svůj strach a až potom se může pustit do práce. Profesionál ví, že strach nemůže být nikdy překonán. Nemluví o své práci. On ji dělá. (Steven Pressfield: War of Art)

Cíle jsou sny s termínem splnění.

Když je někdo nezodpovědnej osobně, je to smutný. Ale Peťa je nezodpovědnej na celostátní úrovni. (Arty)

Time you enjoyed wasting was not wasted. (John Lennon)

Krásný rok 2013!