O personifikaci elektroniky
Zasouvám svoji mikroSD kartu do příslušné škvíry v počítači a čekám, až ji zaregistruje. Už ji vidí. Naskočí jméno: Medea. Řecká kouzelnice, která toho času spokojeně zaznamenává fotky z digitálního fotoaparátu. I můj notebook, iPod a pevný disk mají jméno. Pojmenováváme různé věci, tak proč ne mobily, karty, auta nebo počítače. Praxe však ukázala, že je třeba jméno pro takováhle zařízení pečlivě vybrat. Pokud se nám zamlouvá jméno nějaké historické či literární osobnosti, je dobré předtím, než dotyčnou věc pojmenujeme, nastudovat si životopis a skutky vybrané osoby. Pokud ne, může nás čekat nepříjemné překvapení.
Varovným příkladem budiž Arty, která měla ráda filosofii, ale vlastně tehdy ještě neznala její historii. Svému novému notebooku dala jméno Sokrates. Nevěděla, co činí. Notebook nějakou dobu fungoval zcela bez problémů, ale asi po roce a půl začal z ničeho nic stávkovat, až přestal fungovat docela. Zřejmě si vzal příklad z dotyčného filosofa, který, ačkoliv měl mnoho skvělých vlastností a myšlenek, láskou k rutinní práci zrovna neoplýval. Natož aby mu někdo říkal, co má dělat. Po čase počítač vzkřísil můj bratr, provedl pár nutných úprav, nikdy před notebookem Sokratovo jméno nevyslovil a ten vesele pracuje dál.
Můj první pevný disk dostal jméno Manitieve, podle šíleného básníka z Knihy prokletých. Svou úlohu uchovávání a vyprávění filmů plnil vcelku ochotně, po pár tvrdších nárazech však začal zadrhávat. Jeho život skončil po krátkém období úpatku stejně náhle a násilně, jako život jeho šíleného jmenovce. Zatímco skutečný Manitieve zahynul rukou své bývalé snoubenky, harddisk mého Manitieva se navždy zastavil po pádu ze stolu na podlahu.
Pevně věřím, že můj oranžový iPod, Marigold, vydrží déle než oba výše zmiňovaní gentlemani. Zaklínačův společník je sice sukničkář a občas zmizí neznámo kam (stejně jako přehrávač občas přestane na plus minus měsíc fungovat), ale nakonec se vždycky objeví a dál vypráví své příběhy.
Od určité doby si dobře rozmýšlím, jestli a po kom pojmenuji nový kus elektroniky. Můj mobil jméno nemá, ten si prostě vrtochy nějaké osobnosti nemůže dovolit. A notebook se jmenuje Quetzalcoatl. Vždycky mě překvapí. Začíná být lehce prastarý a nevím o něm v podstatě vůbec nic. Stejně jako o Mayském okřídleném hadovi.
Varovným příkladem budiž Arty, která měla ráda filosofii, ale vlastně tehdy ještě neznala její historii. Svému novému notebooku dala jméno Sokrates. Nevěděla, co činí. Notebook nějakou dobu fungoval zcela bez problémů, ale asi po roce a půl začal z ničeho nic stávkovat, až přestal fungovat docela. Zřejmě si vzal příklad z dotyčného filosofa, který, ačkoliv měl mnoho skvělých vlastností a myšlenek, láskou k rutinní práci zrovna neoplýval. Natož aby mu někdo říkal, co má dělat. Po čase počítač vzkřísil můj bratr, provedl pár nutných úprav, nikdy před notebookem Sokratovo jméno nevyslovil a ten vesele pracuje dál.
Můj první pevný disk dostal jméno Manitieve, podle šíleného básníka z Knihy prokletých. Svou úlohu uchovávání a vyprávění filmů plnil vcelku ochotně, po pár tvrdších nárazech však začal zadrhávat. Jeho život skončil po krátkém období úpatku stejně náhle a násilně, jako život jeho šíleného jmenovce. Zatímco skutečný Manitieve zahynul rukou své bývalé snoubenky, harddisk mého Manitieva se navždy zastavil po pádu ze stolu na podlahu.
Pevně věřím, že můj oranžový iPod, Marigold, vydrží déle než oba výše zmiňovaní gentlemani. Zaklínačův společník je sice sukničkář a občas zmizí neznámo kam (stejně jako přehrávač občas přestane na plus minus měsíc fungovat), ale nakonec se vždycky objeví a dál vypráví své příběhy.
Od určité doby si dobře rozmýšlím, jestli a po kom pojmenuji nový kus elektroniky. Můj mobil jméno nemá, ten si prostě vrtochy nějaké osobnosti nemůže dovolit. A notebook se jmenuje Quetzalcoatl. Vždycky mě překvapí. Začíná být lehce prastarý a nevím o něm v podstatě vůbec nic. Stejně jako o Mayském okřídleném hadovi.
Komentáře
Okomentovat