Designblok a co bylo dál
Náhodou a na poslední chvíli jsem dostala od kolegyně vstupenku na Designblok. Šla jsem tam a nechala jsem se inspirovat. Dala jsem se do řeči s báječnou Ivanou Kocmanovou alias ByBro - doporučuji si poslechnout rozhovor s ní v podcastu O kousek blíž.
Rozhodla jsem se, že už nebudu přemýšlet přízemně a vrhnu se do toho, co bych chtěla.
Druhý den mě dost naštvali záchranáři, kteří si přijeli pro jednu naši pacientku a zachovali se neprofesionálně. Vzniklého přívalu adrenalinu jsem využila k tomu, že jsem kývla na rozhovor do rádia. Takže budu v neděli 27.10. v 10h ke slyšení na Radiožurnálu.
Taky víc píšu, jsou to teda kousky textů do různých populárně naučných článků, ale říkám si, že když jsem si přála víc psát, nebudu si stěžovat, že to přišlo v trohcu jiné podobě než jsem si myslela.
Když jsem se rozhodla, docela se všechno rozjelo.
O víkendu jsme nasbírali celé košíky hub a celý týden se stravujeme houbově. Už jsme měli kulajdu, houbové rizoto a roštěnky na houbách s rýží. Je to paráda. Ještě se mi nestalo, abych se hub přejedla.
Tenhle týden mi energie došla už v úterý, ale díky v rozvrhu vhodně umístěné individuální terapii jsem to zvládla zarazit a zvolnila jsem. Ve čtvtrtek jsem už celkem v pořádku, dokonce víc než to. Mám chuť realizovat některé plány a nemrzí mě, že jsem v práci ubrala a dělám jen to, co mám v popisu práce. To co začátkem týdne vypadalo jako bezvýchodná nutnost se ukazuje být ovlivnitelné mým rozhodnutím.
Ne jednu stranu jsem šťstná a na druhou se mi příčí přiznat si, že všechno to vyčerpání kterého jsem si za život užila nepočítaně bylo vlastně i mojí volbou, neschopností vzdát se vylepšování svého sebeobrazu prací navíc.
Pokaždé když strávím čas se svojí babičkou si uvědomuju, jak byl tenhle způsob života zpočátku nevyhnutelný, ale teď je to na mém rozhodnutí, což je zjištění ke kterému nakonec vždycky nevyhnutelně dospěju a částečně se mi líbí a částečně mě dost štve. Zodpovědnost je příjemná i zavazující.
Rozhodla jsem se, že už nebudu přemýšlet přízemně a vrhnu se do toho, co bych chtěla.
Druhý den mě dost naštvali záchranáři, kteří si přijeli pro jednu naši pacientku a zachovali se neprofesionálně. Vzniklého přívalu adrenalinu jsem využila k tomu, že jsem kývla na rozhovor do rádia. Takže budu v neděli 27.10. v 10h ke slyšení na Radiožurnálu.
Taky víc píšu, jsou to teda kousky textů do různých populárně naučných článků, ale říkám si, že když jsem si přála víc psát, nebudu si stěžovat, že to přišlo v trohcu jiné podobě než jsem si myslela.
Když jsem se rozhodla, docela se všechno rozjelo.
O víkendu jsme nasbírali celé košíky hub a celý týden se stravujeme houbově. Už jsme měli kulajdu, houbové rizoto a roštěnky na houbách s rýží. Je to paráda. Ještě se mi nestalo, abych se hub přejedla.
Tenhle týden mi energie došla už v úterý, ale díky v rozvrhu vhodně umístěné individuální terapii jsem to zvládla zarazit a zvolnila jsem. Ve čtvtrtek jsem už celkem v pořádku, dokonce víc než to. Mám chuť realizovat některé plány a nemrzí mě, že jsem v práci ubrala a dělám jen to, co mám v popisu práce. To co začátkem týdne vypadalo jako bezvýchodná nutnost se ukazuje být ovlivnitelné mým rozhodnutím.
Ne jednu stranu jsem šťstná a na druhou se mi příčí přiznat si, že všechno to vyčerpání kterého jsem si za život užila nepočítaně bylo vlastně i mojí volbou, neschopností vzdát se vylepšování svého sebeobrazu prací navíc.
Pokaždé když strávím čas se svojí babičkou si uvědomuju, jak byl tenhle způsob života zpočátku nevyhnutelný, ale teď je to na mém rozhodnutí, což je zjištění ke kterému nakonec vždycky nevyhnutelně dospěju a částečně se mi líbí a částečně mě dost štve. Zodpovědnost je příjemná i zavazující.
Komentáře
Okomentovat