13.02.18

Budapešť

Pozdě, ale přece. Je to už pár měsíců, co jsme navštívili Budapešť, ale v myšlenkách se k tomu výletů pořád vracím.
Budapešťský genius loci ve mě zanechal zcela zvláštní dojem.



Dojem kdysi velké slávy a pompéznosti, která už je dávno passé, ale je cítit na každém kroku jako pomalu mizející nádech drahého parfému.
A zároveň dojem přítomnosti v současnosti. Jako by se město a jeho lidé nestyděli za jizvy, které na nich zanechaly uplynulé roky. Nezakrývají je, nechávají žít vedle sebe honosné i ošuntělé domy a zákoutí.


Dřív mě můj nos dost děsit. Ale už jsem se s ním zkamarádila :)




Ve formě ruinpubů - velmi specifických podniků sídlících v rozpadajících se činžácích - nechávají ožívat staré domy.


Já myslím, že bych se do ruinpubu docela hodila

stejně jako tihle dva kočičáci


Našli jsme tu všechno; honosnost, punk i nostalgii, tisíce soch různých více či méně zapomenutelných činitelů, tržiště, papričky, spousty mostů a památníků a kouzelně opuštěné parky.



Taky nemůžu zapomenout na koupání v otevřeném termálním bazénu po setmění a ty prosvícené páry, které vzlínaly z hladiny...mezi páry, které si fotili líbací selfíčka uprostřed bazénu. Oni si vezmou ajfoun do termálního bazénu, věřili byste tomu! (kdyby se aspoň snažili o umění, ale tohle je fakt dekadence nejhoršího kalibru). My jsme telefondo bazénu nebrali. Takže žádné fotky par a párů nemám.

Žádné komentáře: