Jen se tak projít ránem

To stojí za všechny strasti uplynulých týdnů. Nespěchat sluncem prozářeným ránem, těšit se tím, jak některými ulicemi svítí slunce a v jiných je stín a čerstvé ranní světlo odráží jen okna vrchních pater. Jít zrána poloprázdným městem a pozorovat rašící keře a kvetoucí sakury. Nabilo mě to, abych mohla celý den sedět ve staré vile v parku, k tomu, abych si s překvapením stále znovu a znovu uvědomovala svou nenadálou a pro mě až děsivou životní funkčnost a kompetentnost. Já, která jsem se vždycky cítila zaostávat za všemi ostatními, zpomalená a zavzatá v životních okolnostech jako ryba v medu. Je to divný. A je to super. Dorovnávám zpoždění.

Po krátkém záchvatu blahého tušení prožitém na záchodě Linky Bezpečí jsem se dozvěděla, že jsem byla přijata do psychoterapeutického výcviku. Všechno se to pěkně skládá, když je ten správný čas.
A pak jsem ve zlatém večeru jela tramvají a šla pěšky domů. Ticho, samota a praní prádla. Chvíle ničeho nutné pro to, abych zase mohla mít/být ráda. Dodělávání restů, jezení punčového dortu a zákadní sebeúdržba.

Guilty pleasure dnešního dne jsou kompotované mandarinky. Na chia pudinku i samotné. Možná ne tak úplně guilty, ale rozhodně pleasure.

Pak je tu tenhle díl komixu Sarah's Scribbles, který tak nějak vyjadřuje moje trable s úklidem.


A tenhle rytmus kroků posledních dní. Navádí mě k úlisným myšlenkám. Dance little liar.



Komentáře

  1. Gratuluju k přijetí do psychoterapeutického výcviku! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Mám velkou radost, zaprvé proto, že mě vzali, a zadruhé že jsem se po letech váhání a přemýšlení rozhoupala a vybrala si :)

      Vymazat
  2. úklid...tenhle pocit znám. Dnes ráno jsem neodešla do práce dokud jsem alespoň neumyla (a tím pádem neodstranila ze dřezu) všechno nádobí, abych se dostala k jádru problému-ucpanému odtoku, co už tam pár dní smrdí jak chcíplej pes. Nevím, jak to spořádaní lidé dělají, asi nemusí chodit do práce :D (=je třeba si svoji neschopnost řádně zdůvodnit)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dokud mohla voda odtéct, nemohl být zas až tak ucpaný ;)
      Myslím že některým "spořádaným" lidem to jde tak nějak samo a jiní na to vynakládají neekonomické množství energie. Já zatím upřímně a naivně věřím, že v určitém bodě mého života si to nějak sedne a uklízení mi začne jít...Zatím ovšem mistress od chaos.

      Vymazat
  3. Tahle se ráda procházím o letních prázdninách, kdy vstanu třeba v sedm ráno a jdu se projít. V devět se vrátím, protože to ještě není to pořádné horko a je jen ten svěží vzduch prosycený sluncem. A večerní procházky po Brně mám nejraději. To voní takové to městské. Já tomu říkám čerstvý vzduch, ale bylo to u nás cítit i když byl smog :D
    A s úklidem to mám stejně. Hrozně ráda uklízím, když si koupím něco nového. I propisku. A pak mám pocit, že můj život je konečně krásný a v lajnách. Ale během dalšího dne už je tu zase chaos a já zjišťuji, že moje myšlenky prostě nejdou chytit a nacpat do poličky ve skříni na oblečení nebo nacpat mezi spodní prádlo do prádelníku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já mám teda občas pocit, že se moje myšlenky mezi spodním prádlem v šuplíku nacházejí...Těžko říct zda je to dobře či ne a co to vlastně znamená.

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky