17.09.13

130917

Už pár minut zírám nehnutě na monitor, ve tváři výraz retardovaného poníka. Jenom ruka na trackpointu se občas pohne.
Dneska ráno jsem plavala v dešti v jezeře a na hladině se válela mlha.
Vylila jsem do dřezu primární protilátku z western blotu (což se nemělo stát) a vyrobila v malování poučný obrázek, ze kterého vyplývá, že naše buňky jsou úplně divný.
Venku bylo žlutošedé světlo a k tomu pršelo.
Koupila jsem si kuchařku se švédskými moučníky.
Chodila jsem městem a v dešti se smála na lidi. A oni se smáli na mě.
Konstantin Levin je mi čím dál sympatičtější.
Spravila jsem garnýž a roztrhla si oblíbené kalhoty.
Začala čokoládová odvykací kůra.

Některé dny jsou opravdu náročné.
Takové dny stojí za to.

No a pak je tu ještě Listolet v úloze balzámu na duši (kterej nepotřebuju, ale občas se hodí jen tak preventivně :) )

4 komentáře:

Taychi řekl(a)...

Dle mého názoru je super vědět, že jsi den nějak prožila. Můžeš z toho něco vyjmenovat a není to jen takovéto ha, tak teď jsem celý den, týden, měsíc a rok strávila ležením v posteli a koukáním na seriály. I kdyby člověk dělal minimum, tak ho to pořád někam posune. O to lepší, že jsou to příjemné věci. :-)

Iris řekl(a)...

jojo :) a občas se přemoct a udělat něco, do čeho se ti dlouhou dobu nechtělo, to je vůbec nejlepší. ten pocit potom.

Kotletka řekl(a)...

Těším se na švédské moučníky, doufám, že se tu pak výtvory pochlubíš :-)

Iris řekl(a)...

Rozhodně jo, pokud se na výsledný výtvor bude moct aspoň trochu koukat a pokud nebude sněden před vyfocením :) třebas i s receptem :)