tag:blogger.com,1999:blog-21086618311734017762024-03-16T02:10:06.824+01:00ARISUJitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.comBlogger462125tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-41276710721497787052024-01-25T08:59:00.003+01:002024-01-25T08:59:21.822+01:00Hello darkness, my old friend <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7JoNCb420b-U5VyfUf5o1ROcZ4Co5V-nMJvzAx0S8RaoTwBo85lDyFrfhcbGWpOTEdfWwbDKy7GsdBWFrbezE5GL6cB_Kk5EQ5tFnTwEFNO53VKDLtvQTBJJlngnHTmYYOWYyQUjaecbLvOdC-xN7Rja1b9ERBXaOahb-F6mUrk7zIvnuvFuV4LCkHsbo/s3780/15F25EF7-844A-4A9E-90AA-CB3FEF86789A.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3780" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7JoNCb420b-U5VyfUf5o1ROcZ4Co5V-nMJvzAx0S8RaoTwBo85lDyFrfhcbGWpOTEdfWwbDKy7GsdBWFrbezE5GL6cB_Kk5EQ5tFnTwEFNO53VKDLtvQTBJJlngnHTmYYOWYyQUjaecbLvOdC-xN7Rja1b9ERBXaOahb-F6mUrk7zIvnuvFuV4LCkHsbo/w512-h640/15F25EF7-844A-4A9E-90AA-CB3FEF86789A.jpeg" width="512" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/DCtouot15cA" width="320" youtube-src-id="DCtouot15cA"></iframe></div><br /><p>Říkám si, že bych mohla něco napsat, aby blog neležel ladem, ale a) nechce se mi psát vůbec nic a b) na vypsání mi čekají dva formuláře T400 - jeden pro žádost o invalidní důchod a druhý pro prodloužení výplaty nemocenské. Jsem ráda, že jsem ráda. Na konci roku jsem byla hodně unavená, blbě jsem spala, v noc, kdy na Filosofické fakultě zemřelo 14 lidí jsem měla službu na krizovém centru a bála jsem se, že se tam najednou nahrne spousta traumatizovaných účastníků střelby. Nenahrnul se nikdo, krizoví interventi na místě zvládli situaci dokonale. Od září jsem taky každý týden vedla sama terapeutickou skupinu a to mi taky dávalo zabrat, ale taky mě to hodně těší. Nicméně jsem ráda, že jsem si od skupiny mezi svátky odpočinula. </p><p>Vánoce jsme prožili v klidu, sami a pak s rodinami. 26. večer jsme tak trochu list minut šli do Stavovského divadla na Nebezpečné známosti, které mě dost bavily. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhB5d-bbLG0MN27YSeZ7vMn8Rxk00ZJszA74GvU1xqgkOICukCbXFCamAVqQLVCc2NrpR5DpppMGUyQKMgqnlbPyOlaCrcydS1y7FOt1woohBCMha8uidGc9M2MN5ji8gCmRLpUhFgcWUWblgGwAQnCyepYDTm8fpM3GWCudl0rQeUvvBjA_FZlHOHqpatA/s4032/5B987437-3444-487E-ADEC-67889B9E1899.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhB5d-bbLG0MN27YSeZ7vMn8Rxk00ZJszA74GvU1xqgkOICukCbXFCamAVqQLVCc2NrpR5DpppMGUyQKMgqnlbPyOlaCrcydS1y7FOt1woohBCMha8uidGc9M2MN5ji8gCmRLpUhFgcWUWblgGwAQnCyepYDTm8fpM3GWCudl0rQeUvvBjA_FZlHOHqpatA/w480-h640/5B987437-3444-487E-ADEC-67889B9E1899.jpeg" width="480" /></a></p><p>Dostala jsem poukázku do piercingového studia, takže jsem si po letech váhání nechala píchnout další dírku. Na silvestra jsem sloužila a poté, co jsem si na nový rok <i>skoro </i>dala předsevzetí, že se už nebudu učit plést, protože mi to očividně nejde, koupila jsem si 2. ledna předpis na čepici a zkusila jsem plést...a ono to najednou jde! Vůbec to nechápu. V dětství jsem s tím bojovala, před dvěma lety jsem se naučila plést kostrbatou angloamerickou metodou. Teď jsem to vzala do ruky a najednou mi to jde obyčejně, kontinentálně. </p><p>Další divadlo v lednu Pod Palmovkou Mlčení Bobříků. Bylo to vtipný, bylo to děsivý, klubové představení, které mě navnadilo na další produkci téhle scény. </p><p>Jako často v téhle roční době ze mně padá jistá tíseň - tu nejtemnější část roku jsme zase přežili. Těším se na dovolenou a nervuju se z toho, abych stihla do odjezdu dopsat zápisy. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGk_7imlbVklFEEU4vH2_MQLhcDtD0IGf0RSLtgHU1PkDoLaMjWaT5R6Av1-sDWayP9xKRCDxD832jUjV3_O3O-jTrj16F523jySY72lxuhxdMb4okunQQtWQT1O3CeAtRsgiWcx6CQQa_kH_8i1CNTyvDg-FwPhYZF8EX4DBDdHmsTgufzeQRh0AiW_T-/s4032/ABD41182-EAB1-4455-B586-8249A26DA194.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGk_7imlbVklFEEU4vH2_MQLhcDtD0IGf0RSLtgHU1PkDoLaMjWaT5R6Av1-sDWayP9xKRCDxD832jUjV3_O3O-jTrj16F523jySY72lxuhxdMb4okunQQtWQT1O3CeAtRsgiWcx6CQQa_kH_8i1CNTyvDg-FwPhYZF8EX4DBDdHmsTgufzeQRh0AiW_T-/w480-h640/ABD41182-EAB1-4455-B586-8249A26DA194.jpeg" width="480" /></a></p><p>Od klientů ze skupiny jsem dostala kytku!</p>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-84438020540545281932023-10-25T21:14:00.005+02:002024-02-27T20:39:18.456+01:00Moje cesta šitím šatů<p>Mám ráda šaty. Nosím šaty. K tomu, abych si ušila takové, jaké chci, jsem se ale dopracovávala dlouho. </p><p>Před 10 lety jsem chtěla vypadat extra žensky, což pro mě tehdy znamenalo nosit velmi obtažené oblečení, protože jsem měla hrůzu z toho, že když nebudu mít zvýrazněný pas, budu vypadat kredenciozně. Postupem času se ale změnil můj vkus i nároky na pohodlí, které na oblečení mám. Musí mi dovolit volně se hýbat, vylézt na nějakou terénní nerovnost, neškrtit, když se najím nebo uložím na pohovce. V současnosti trávím většinu pracovní doby rozvalená v (pohodlném) křesle s nohama složenýma pod sebou. Midi délka sukně je minimum, abych zakryla nohy v tureckém sedu, abych nemusela řešit, co mi kde je nebo není vidět. Nastupují sukně s elastickým pasem a volnější siluety šatů, které můžu v případě potřeby vždycky stáhnout páskem. </p><p>Šiju hlavně podle střihů nezávislých malých značek, k popisům jednotlivých modelů přidávám odkazy na stránky a instagramovou galerii.</p><p>Moje první šaty, které jsem ušila, byly <a href="https://irisds.blogspot.com/2020/11/saty.html" target="_blank">#criswoodsewsenvelope</a> - jednoduchý bezezbytkový střih, vpodstatě 4 obdélníky sešité dohromady. </p><p>Další byly tyhle - <a href="https://fridaypatterncompany.com/products/the-wilder-gown-pdf-pattern" target="_blank">Wilder Gown</a> od Friday pattern company (<a href="https://www.instagram.com/explore/tags/wildergown/" target="_blank">insta zde</a>). Původně měly u krku zavazování, ale různými úpravami jsem se dostala k nařasenému výstřihu do V, který mi vyhovuje. Moje #wildergown je z lehké viskózy z Ateliru Brunette. Ušila jsem ještě jedny z těžšího černého mixu lnu a viskózy, ale ty jsem po letech nenošení letos prodala na vintedu. Usoudila jsem, že černé šaty teď nechci moc nosit. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjX0ejwK1lV9njH0r3FkaPsQvEh7vddG0JC8RDw3XWVryzSIdF89b5KcdMP7rrMyZXgyXEFobgd4J_2y3e0O5WHng6LjkaSQ-tXdUzz6u8WK_0i7Jvum2qJioa5rqCMdd-vUM6AdQsTZHaj-c-V5V_kStoBNdFv6caunF7APEEV7R71_w1aI2mnkgBzf8-P/s1800/024D5BE1-1CBB-48B7-B485-B2E7252D4AD9.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1800" data-original-width="1440" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjX0ejwK1lV9njH0r3FkaPsQvEh7vddG0JC8RDw3XWVryzSIdF89b5KcdMP7rrMyZXgyXEFobgd4J_2y3e0O5WHng6LjkaSQ-tXdUzz6u8WK_0i7Jvum2qJioa5rqCMdd-vUM6AdQsTZHaj-c-V5V_kStoBNdFv6caunF7APEEV7R71_w1aI2mnkgBzf8-P/w512-h640/024D5BE1-1CBB-48B7-B485-B2E7252D4AD9.jpg" width="512" /></a></div><p>Wilder gown jsem ušila na jaře 2021 a od té doby jsem se šití šatů vyhýbala.</p><p><br /></p><p>Dlouho, dlouho jsem na <a href="https://www.instagram.com/explore/tags/sahopedress/" target="_blank">členkách instagramové šicí komunity</a> obdivovala <a href="https://www.stylearc.com/shop/bundles/pdf-sewing-pattern-outfits/hope-woven-dress-extension-pack-bundle-multi-size-pdf/" target="_blank">Hope Dress</a> od australské značky střihů Style Arc, ale neměla jsem PayPal, abych si střih koupila. Když letos na jaře vydali rozšiřující balíček s novými typy živůtků a rukávů, nemohla jsem už odolávat a Paypal jsem už taky měla. Ráda šiju i nosím raglánové vršky a taky mám ráda balónové rukávy, tyhle šaty mají obojí. </p><p>Šaty jsem ušila z deadstock bavlny z <a href="https://www.textilemountain.com" target="_blank">Textilemountain</a>, obchodu, který prodává látky, které někdo jiný nechtěl. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqYPT-YyVIdpgOZ0qESAJSu5yShwcv3S9H9I37vhyphenhyphen84LerLOUNfR05m-xPMp3PaFPHDMyhlcIHqnrS0qIEoxRYW9kP2ZYIpfGpHB3MGFn3TqlD5h1ZZh7sRNRjkwrdo7gH3s7V2aPqe6KNFnz0z4N-w2Ra7kCoIv8dShCnZNK70mVOou9MMI6BwBta3XL1/s4032/IMG_3861.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqYPT-YyVIdpgOZ0qESAJSu5yShwcv3S9H9I37vhyphenhyphen84LerLOUNfR05m-xPMp3PaFPHDMyhlcIHqnrS0qIEoxRYW9kP2ZYIpfGpHB3MGFn3TqlD5h1ZZh7sRNRjkwrdo7gH3s7V2aPqe6KNFnz0z4N-w2Ra7kCoIv8dShCnZNK70mVOou9MMI6BwBta3XL1/w480-h640/IMG_3861.JPG" width="480" /></a></div><br /><p>Málem bych zapomněla na svoje Divadelní šaty. Nosím je do divadla, na konference a všude jinde, kde chci vypadat důstojně. Jsou to <a href="https://www.instagram.com/explore/tags/kielowrapdress/" target="_blank">Kielo Wrap</a> Dress od <a href="https://www.namedclothing.com/products/kielo-wrap-dress" target="_blank">Named Clothing</a>. Střih je původně navržený pro úpletové látky, jenže já jsem v té době měla prastarý šicí stroj po babičce, se kterým se úplety šily velmi svízelně (v roce 1965 se nepředpokládalo, že lidi budou šít úpletové věci doma). Tak jsem podle <a href="https://www.youtube.com/watch?v=oFOj9eyL9fc" target="_blank">tutorialu </a>od Sary ze Sewing Therapy upravila střih pro tkanou látku a přidala jsem balónový rukávy. Ty šaty jsou skvělý. Jediná jejich nevýhoda je, že nemají kapsy a ty kapsy fakt není v tom střihu kam dát.</p><p>Sara je skvělá a celý její <a href="https://www.youtube.com/@SewingTherapy" target="_blank">YouTube kanál</a> stojí za to. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUQNXe-AJntEpxRzH3HXUI80eQTaAx6kXmmgPn_1CtNLpJQpWnEgbuzhidKoTtfiUuQK2NXIhvxlQ0Z4RBrQFN7VJhFrcUW_PJ4-FL_abd0o1OCEd9MrxZep-ClvUnK4g_m8uM5ZeH3rTU1_JWNic6yYtXO2AbjZWvD5vRmOT37Qt0-FCd8CJpKR8TZMvK/s4032/IMG_2670.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUQNXe-AJntEpxRzH3HXUI80eQTaAx6kXmmgPn_1CtNLpJQpWnEgbuzhidKoTtfiUuQK2NXIhvxlQ0Z4RBrQFN7VJhFrcUW_PJ4-FL_abd0o1OCEd9MrxZep-ClvUnK4g_m8uM5ZeH3rTU1_JWNic6yYtXO2AbjZWvD5vRmOT37Qt0-FCd8CJpKR8TZMvK/w480-h640/IMG_2670.JPG" width="480" /></a></div><div><br /></div><div>Pak jsou tu "svetrové šaty", které jsem vytvořila prodloužením střihu na můj oblíbený <a href="https://www.instagram.com/explore/tags/lbpullover/" target="_blank">LB Pullover</a> od <a href="https://papertheorypatterns.com/products/copy-of-lb-pullover-pdf-pattern" target="_blank">Paper theory patterns</a>. Měla jsem víc toho krásného zeleného žakáru a bylo mi líto ho nevyužít všechen. </div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJLd9mQ1qVrBKlBZY_GyUpAb0AAD5QjLSjzPOG7HLpnz0k9GluaDFK8IxslYpmz3RVdCdLdGpVR82Rc2NH6lJ02xwHfslViok9LEdFzMhlgdPM_n_PkBD-dKUEdTs16n1KngJihMbIz6U2p_VJnt6RGBJ-lAeV8hJZcGs3fL9IkzXc1o8B0fR70lqB6P98/s4032/IMG_3612.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJLd9mQ1qVrBKlBZY_GyUpAb0AAD5QjLSjzPOG7HLpnz0k9GluaDFK8IxslYpmz3RVdCdLdGpVR82Rc2NH6lJ02xwHfslViok9LEdFzMhlgdPM_n_PkBD-dKUEdTs16n1KngJihMbIz6U2p_VJnt6RGBJ-lAeV8hJZcGs3fL9IkzXc1o8B0fR70lqB6P98/w480-h640/IMG_3612.JPG" width="480" /></a></div><br /><div><br /></div>Další můj vyzkoušený model šatů jsou <a href="https://www.instagram.com/explore/tags/dragonfruitdress/" target="_blank">Dragonfruit Dress</a> od <a href="https://caramiya.myshopify.com/collections/sewing-patterns" target="_blank">Caramyia</a>. (doporučuji ke zhlédnutí i její super kreativní <a href="https://www.instagram.com/caramiyamaui/" target="_blank">profil</a> na instagramu). Šaty jsou ve verzi s volánem kolem výstřihu a bez něj, ušila jsem verzi bez a pokaždé když si je vezmu tak si říkám, že musím mít víc podobných. Mají i zajímavou konstrukci vršku, jinou než většina šatů, co jsem zkoušela. Vytvořila jsem je na konferenci do Mikulova minulý rok, ale jsou super na léto a na dovolené v Mexiku jsem si jich užila taky dostatečně. <div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigOPf7I9A6RZ7duL73Ixj2enu44LCg7l3XIwu4dGvKvaAnM-QXQgWX7KGDvgj2SXvghRMl998bO-wPnoSNnTKdHxz9uwOt7fa_EpIV9kSpA4HybE4tray0qtb4pzZo63mY09hSX947CTZIiH9brLn3_MPGppVpM1Xw0iajxypAnrICl9TkwPSkwyOZfoB7/s4032/IMG_5676.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigOPf7I9A6RZ7duL73Ixj2enu44LCg7l3XIwu4dGvKvaAnM-QXQgWX7KGDvgj2SXvghRMl998bO-wPnoSNnTKdHxz9uwOt7fa_EpIV9kSpA4HybE4tray0qtb4pzZo63mY09hSX947CTZIiH9brLn3_MPGppVpM1Xw0iajxypAnrICl9TkwPSkwyOZfoB7/w480-h640/IMG_5676.JPG" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhs2p1b_rKt3rDBTq5ADQsDeBeQYEoqUK_Yb-JkSMsOcmpj84Tl0Pqx4yKty117lLdE9-iJDaYeOriA2t4jxeLKiAv32-OkLBNkhNld8JnZReynqoqC5Wqf6entSLz4FmCPrI1mkWoPQDM7vA-6H4Y6zjogO0cg45jiu6z2YRW5boPyMEXR4sTeSTKWxA4p/s4032/IMG_8517.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhs2p1b_rKt3rDBTq5ADQsDeBeQYEoqUK_Yb-JkSMsOcmpj84Tl0Pqx4yKty117lLdE9-iJDaYeOriA2t4jxeLKiAv32-OkLBNkhNld8JnZReynqoqC5Wqf6entSLz4FmCPrI1mkWoPQDM7vA-6H4Y6zjogO0cg45jiu6z2YRW5boPyMEXR4sTeSTKWxA4p/w480-h640/IMG_8517.JPG" width="480" /></a></div><div><br /></div><p>Letos v létě to začalo být zajímavý. Konečně jsem se rozhodla ušít si šaty s vrškem na ramínka a sukní v midi délce. Úplně na začátku svého šití jsem si koupila střih na <a href="https://www.instagram.com/explore/tags/chamomilecropdress/" target="_blank">Chamomile Dress</a> od <a href="https://sarkirsten.com/patterns/chamomile-crop" target="_blank">Sarah Kirsten</a>. Zkusila jsem je ušít, ale nelíbilo se mi, jak jim trčí sukně a celkově jsem z nich byla trochu zklamaná. Nedokázala jsem si představit samu sebe jak je mi v nich pohodlně. Vršek jsem předělala na top a posléze poslala dál a látku sukně využila na jiný projekt. </p><p>Jenže teď, o tři roky později, už jsem byla zkušenější. Obkreslila jsem větší velikost a udělala na ní FBA (full bust adjustment, úprava střihu pro plnější hrudník) a vyzkoušela vršky ušitím série crop topů. </p><p>První šaty měly sukni podle původního návrhu - ze dvou sešitých a nařasených obdélníků. Udělala jsem ale modifikaci kapes, protože obyčejné kapsy ve švu mě nebaví, dávám do všeho kapsy z <a href="https://sewliberated.com/products/arthur-pants-digital-sewing-pattern" target="_blank">Arthur pants od Sew Liberated</a>, protože jsou funkční a krásný a vůbec nejlepší. </p><p>U těch prvních jsem se taky pokusila udělat na zádech žabkovanou vsadku, nemám ji nikde vyfocenou, ale nejsem s ní tak spokojená abych ji opakovala. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7oGAHX5_ej-G3xsWA5Cpsbna7peXLGgqn3E0DBzyOI-dEhGck0gr-YWfAai4gwuLvfW088H1j7qAUND_xH5IFcL1385IEiiXe7MThfrz3YxTofStw9cFA6isf5O5ArT61yQXg3QWcETrxAz5ZRmN7hiIFAEiISCWsKqVotPTzfhgjLccYiLmesHjsg7h0/s4032/IMG_1633.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7oGAHX5_ej-G3xsWA5Cpsbna7peXLGgqn3E0DBzyOI-dEhGck0gr-YWfAai4gwuLvfW088H1j7qAUND_xH5IFcL1385IEiiXe7MThfrz3YxTofStw9cFA6isf5O5ArT61yQXg3QWcETrxAz5ZRmN7hiIFAEiISCWsKqVotPTzfhgjLccYiLmesHjsg7h0/w480-h640/IMG_1633.JPG" width="480" /></a></div><br /><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi14LUKX8nEcVLTSdDcOiW_tZX0F4aeiszsv1svtcPrG-TRezRyLVUAR0hnSZl22HDoIp21XKVd4YMUQROVAHXBWqqGEvzJx7muaKsVfLVV4dK7ejpkGmMT7Y_GKQAZLn28u4b1dgAlPIvYeu9QP3sv7pPtCsKz1iFqpzS9Vobxa1-4LeH4zFjp7FnO5udM/s3739/IMG_1667.JPEG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3739" data-original-width="2465" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi14LUKX8nEcVLTSdDcOiW_tZX0F4aeiszsv1svtcPrG-TRezRyLVUAR0hnSZl22HDoIp21XKVd4YMUQROVAHXBWqqGEvzJx7muaKsVfLVV4dK7ejpkGmMT7Y_GKQAZLn28u4b1dgAlPIvYeu9QP3sv7pPtCsKz1iFqpzS9Vobxa1-4LeH4zFjp7FnO5udM/w422-h640/IMG_1667.JPEG" width="422" /></a></div><div><br /></div>Dalším jsem přidala zavazování v pase a áčkovou sukni. </div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtepW_WsAxryqh68in3HhdHHg22BPFU7Bwu04I2De9cATIm6q7pL_OIGWcviZ1RSBGdTGM_m7lQgsaxZfi3UpqTjRkKt6CUb3O74EfYlIWF0CBPghZsU4AIfx70f16h_ft9kwsKEP4WPSjEiTLVaBj11jZpLlBF8egu27LnyQIr-RucnQD8N7_KkL3FE2s/s4032/IMG_3895.HEIC" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtepW_WsAxryqh68in3HhdHHg22BPFU7Bwu04I2De9cATIm6q7pL_OIGWcviZ1RSBGdTGM_m7lQgsaxZfi3UpqTjRkKt6CUb3O74EfYlIWF0CBPghZsU4AIfx70f16h_ft9kwsKEP4WPSjEiTLVaBj11jZpLlBF8egu27LnyQIr-RucnQD8N7_KkL3FE2s/w480-h640/IMG_3895.HEIC" width="480" /></a></div><br /><div>Poslední šaty jsou moje zatím nejoblíbenější. Před rokem a něco jsem ušila <a href="https://www.instagram.com/explore/tags/lododress/" target="_blank">Lodo Dress</a> od <a href="https://truebias.com/products/lodo-dress-size-0-18-pdf" target="_blank">True Bias</a>. </div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHww_bk5n94wAL2fp1H0XcwVOnHkLlA6_TXzDGJEiMnTupkifBgmMFb7zYFCQYMotOW4XHyHq5vYkEZuJ0vk-4WmBQrfDqfnVzujCIQmTyqIAxRB90i6tU5KEbsjkI_V36lgmQNmS63PA6LCJfIaA47I5_UqcOkGwnE0Gjnm3da_RvtDRXeSIwG5_vsWxw/s3552/IMG_5291.JPEG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3552" data-original-width="2465" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHww_bk5n94wAL2fp1H0XcwVOnHkLlA6_TXzDGJEiMnTupkifBgmMFb7zYFCQYMotOW4XHyHq5vYkEZuJ0vk-4WmBQrfDqfnVzujCIQmTyqIAxRB90i6tU5KEbsjkI_V36lgmQNmS63PA6LCJfIaA47I5_UqcOkGwnE0Gjnm3da_RvtDRXeSIwG5_vsWxw/w444-h640/IMG_5291.JPEG" width="444" /></a></div><br /><div>Jsou super pohodlné, ale v této délce jsou na sezení během terapií nepraktické a navíc nemají kapsy. Rozhodla jsem se nechat skvěle sedící vršek, přidat kapsy a lehce áčkovou sukni a voilà, jsou na světě a jsou skvělý. Už mám rozešité další podobné. </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiY_iBUFrmbklCDOoCTSDpCtw51yEyQBRwfzjWHfI4jc0yE-WvgyxyvzaCoq74NTRPX-j-qXHo3Wk7jOeLJ-kikxdJ8CBs9N04cxWMxv9Be7v6jUoHYCC3pXu_jz9_0XwcQ5mnCpE2iCrbcWfe7g8Wci27t_gBmTNBjD93uSfw5WolxdpOpeX3BnXPEBXK/s1800/58190AB3-B9E7-44C9-8019-E67762EDE639.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1800" data-original-width="1440" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiY_iBUFrmbklCDOoCTSDpCtw51yEyQBRwfzjWHfI4jc0yE-WvgyxyvzaCoq74NTRPX-j-qXHo3Wk7jOeLJ-kikxdJ8CBs9N04cxWMxv9Be7v6jUoHYCC3pXu_jz9_0XwcQ5mnCpE2iCrbcWfe7g8Wci27t_gBmTNBjD93uSfw5WolxdpOpeX3BnXPEBXK/w512-h640/58190AB3-B9E7-44C9-8019-E67762EDE639.jpg" width="512" /></a></div><br /><div>Co dál chystám - nejsem si jistá. Během letošního léta jsem si uvědomila, že mě nebaví šít ani nosit střihy, které jsou příliš zdobné a plné různých detailů, čímž se vybodovalo dost modelů. Taky nemám ráda věci se zipem, protože se do nich těžko soukám a nemám ráda, když potřebuju při oblečení asistenci. Nechce se mi ani pouštět se do něčeho nového. Mám v merku <a href="https://www.colorofweather.com/shop/p/aelwyn-dress-pdf-sewing-pattern-v2" target="_blank">Aelwyn dress</a>, které bych chtěla ušít ze svého starého sárí a na vsadku ve výstřihu použít zdobený konec sárí. V novém <a href="https://www.materialistic.cz/eshop_latky_praha/tauko-magazine-no--9/" target="_blank">Tauko magazínu</a> je pár zajímavých střihů. Ráda bych vyzkoušela i šaty ve stylu <a href="https://www.instagram.com/threadandsprout/" target="_blank">Thread+Sprout</a>. Uvidíme, co přinese zima. </div>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com13tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-50710251743897120132023-08-08T12:58:00.007+02:002023-08-29T12:40:37.378+02:00Jakej je svět<p>Stává se mi to opakovaně. Do rozepsaného příspěvku si uložím nějaký zajímavý odkaz nebo nápad a představuju si, že *jednou*, brzo, k němu napíšu delší smysluplný text. V 99% případů se tak nestane. Pak projíždím svůj seznam sledovaných blogů a stýskám si, že blogosféra už asi opravdu umřela, když si uvědomím, že k tomu sama přispívám. Zejména svými nároky na sebe, že budu psát větší příspěvky, než na jaké mi stačí mozková kapacita. V poslední době se mi zase vrátila chuť šít, takže se spíš snažím zdokonalit šití šatů na ramínka, zatímco procesuju zážitky z psychoterapií, které jsem odvedla (můj supervizor si vzal dlouhou dovolenou). </p><p>Takže jdu na to, napravit alespoň část svých závazků, které jsem si k tomuto prostoru dala. <br /></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbBRYPSMuPj2IVmWhgsWP8bZEpHyGV9HODyftcGVYls6m8zfYAlcf2t2ab_29EIHkYuEuCM6jiGkV85DWCsQ9I5GBiJk2crJLsvLZq3JcTBGMliu5JbF3C9w5yBgn7wcq4f3UTyYMTn8MSt3dvZ81q-h_Wh1OAyu55CrVJOdo1ImaeRbplt6MOmM2Lj-0U/s4032/30E8CF77-3C91-4FF5-8159-CF2476956405.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbBRYPSMuPj2IVmWhgsWP8bZEpHyGV9HODyftcGVYls6m8zfYAlcf2t2ab_29EIHkYuEuCM6jiGkV85DWCsQ9I5GBiJk2crJLsvLZq3JcTBGMliu5JbF3C9w5yBgn7wcq4f3UTyYMTn8MSt3dvZ81q-h_Wh1OAyu55CrVJOdo1ImaeRbplt6MOmM2Lj-0U/w480-h640/30E8CF77-3C91-4FF5-8159-CF2476956405.jpeg" width="480" /></a></div> <p></p><p>Tenhle příspěvek měl být věnovaný rozboru článku, který jsem před časem našla na Seznamu. Uložila jsem si ho, protože mi přijde jako hvězda mezi všemi pochmurnými výpověďmi o stavu světa. Článek informuje o výzkumu, který se zabýval tím, proč mají lidé pocit, že se svět neustále morálně propadá. Ukazuje se, že je tomu tak ve všech historických epochách - lidé od doby svého narození "vnímají" úpadek morálních hodnot a predikují brzký zánik civilizace z důvodu rozpuštění struktury světa. Mohou za to dvě kognitivní zkreslení. První je způsobené tím, že v přítomnosti máme tendenci všímat si zejména negativních zážitků - v průběhu evoluce se ukázalo, že v nebezpečí přežijí ti ostražitější (zjednodušeně řečeno). V případě ukládání zážitků do paměti je ale situace zcela opačná, lidská paměť v průměru ukládá příjemnější vzpomínky, zatímco ty negativní vypouští. Dohromady tato zkreslení vytvářejí iluzi, že dřív bylo lépe a svět kontinuálně upadá. </p><p><a href="https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tech-svet-je-cim-dal-horsi-shodli-se-vsichni-ale-vedci-ukazuji-ze-jde-o-iluzi-232933#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz" target="_blank">(zdroj) </a><br /></p><p>V datech je tahle tendence zaznamenaná od 40. let 20. století. V literatuře všeho druhu ji ale můžeme najít napříč historií ve formě přesvědčení, které autoři buď napřímo nebo ústy svých postav artikulují. Když jsem si o tématu povídala s kolegou, vzpomněl si na historku o (snad) Aristotelovi, kterou slyšel ve škole - do praxe se tehdy zaváděl psaný text a velký filosof si stěžoval, že když lidé nebudou muset udržovat znalosti v hlavě, již tak líné lidstvo úplně zhloupne. Neodhadl, že předávání znalostí psanou formou se stane jedním z hlavních motorů pokroku. Nevím, jak moc historicky přesná tato historka je, ale pěkně ilustruje to, o čem článek mluví. Že v oblastech charakteru a morálky máme tendenci předpokládat, že bude pořád hůř. To, že u spousty problematických témat fungují velmi dobře kolektivní obranné mechanismy, které lidem umožňují nevidět a neřešit skutečně palčivé problémy, je téma na další práce. </p><p>Přečíst si zprávu o výzkumu v tom článku mi ale pomohlo si trochu víc uvědomit, jak moc je naše vidění světa zkreslené jak vývojem lidského druhu jako takového, tak i naší osobní historií. Na téma nejistoty předpovědí mám ráda také práce Nassima Nicolase Taleba, který se zabývá předpověďmi v byznysu. <br /></p><p> Konec zprávy o stavu světa, který na tom morálně není pravděpodobně tak špatně, jak by se zdálo. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij0mi3JpgWlKydZSOu-Ar5J6jsws_ho1WrvGNVVDztP0-4Y6TdroOKzum74wcpIKZkIr0HTqrYe3oCEIRtPylV9GVIXttOtfEXOj4USSH06-ey_yNWiulurSgmZL2ux0Ps7HtY_fV2r9hOw0n5voBbyqsNHZHuIegDXdL6XKSpzNty6QTLGhGC22iWdMn6/s4032/E7FDE486-4F70-48C4-B0B9-7EB8F56AE0D7.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij0mi3JpgWlKydZSOu-Ar5J6jsws_ho1WrvGNVVDztP0-4Y6TdroOKzum74wcpIKZkIr0HTqrYe3oCEIRtPylV9GVIXttOtfEXOj4USSH06-ey_yNWiulurSgmZL2ux0Ps7HtY_fV2r9hOw0n5voBbyqsNHZHuIegDXdL6XKSpzNty6QTLGhGC22iWdMn6/w480-h640/E7FDE486-4F70-48C4-B0B9-7EB8F56AE0D7.jpeg" width="480" /></a></div><br /><br />Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-57182808971798127402023-06-26T21:01:00.008+02:002023-08-08T13:36:27.778+02:00Quick, quick, slow<p style="text-align: justify;"> (spoiler alert: neumím tancovat quickstep ani foxtrot, jak by název napovídal)</p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6wpYFh64-_jJKn1t3iBcCcC7PhXlxKEpVDVPgS_NofPjnNdMIocUYpnZq5m4jHfK0GaBHT_IG5YVXhD5OX94AbA19603AkzuNM_zauqRsZqgV0unpL0lzDoeeYwyzrHf3qxTdtQciqx6i7qpz8uytn3FBIrQnJw91HJ0D3YLvyx3E3qgTmF8NzRId_SEv/s3088/233C7FF3-D6A9-4840-92CB-852B59C78097.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3088" data-original-width="2320" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6wpYFh64-_jJKn1t3iBcCcC7PhXlxKEpVDVPgS_NofPjnNdMIocUYpnZq5m4jHfK0GaBHT_IG5YVXhD5OX94AbA19603AkzuNM_zauqRsZqgV0unpL0lzDoeeYwyzrHf3qxTdtQciqx6i7qpz8uytn3FBIrQnJw91HJ0D3YLvyx3E3qgTmF8NzRId_SEv/w480-h640/233C7FF3-D6A9-4840-92CB-852B59C78097.jpeg" width="480" /></a></p><p style="text-align: justify;">Fotka s růží z uranového skla na výstavě Ronyho Plesla v Sovových mlýnech. Vyfoceno těsně před tím, než jsem zjistila, že se k plastice nesmí přibližovat</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggwJTsUvXwdf9Bgdb06BTzAnxYyxn512IZntYRlnAaEuRDm2RV9d3YN598PGQ4nJ5y4S0ZwUq0ULVTRqvUvX9UPwmJ4u_MhR8J0evAfEA5gAopFsdzpKWx_fhEhuE1mPoVpChMmA4okwPsrleCdKpRePMIFbcXagmLQ_BjtsN4KSBS-96dlQGFQ9a_eBNk/s4032/DE41D1FE-D9FE-4E39-97C8-3F94376DAFBC.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggwJTsUvXwdf9Bgdb06BTzAnxYyxn512IZntYRlnAaEuRDm2RV9d3YN598PGQ4nJ5y4S0ZwUq0ULVTRqvUvX9UPwmJ4u_MhR8J0evAfEA5gAopFsdzpKWx_fhEhuE1mPoVpChMmA4okwPsrleCdKpRePMIFbcXagmLQ_BjtsN4KSBS-96dlQGFQ9a_eBNk/w480-h640/DE41D1FE-D9FE-4E39-97C8-3F94376DAFBC.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: center;">Monstery: minima a deliciosa</div><p></p><p style="text-align: justify;">Často jsem v běhu a zaneprázdněná. Částečně vlivem svého ADHD, když se ve mně snoubí velmi špatné zacházení s časem a chuť všechno vyzkoušet a všude být. Částečně jsem tenhle zlozvyk zdědila od rodiny. Nevím, jak jsou na tom vaše předchozí generace, ale moje máma a před ní babička a prababička taky byly nonstop <i>busy</i> ještě než to bylo cool. Minimálně máma a babi měly ADHD taky. Věci <i>se musej</i>. Neexistuje, že by ses jen tak povalovala v čase, který na to není určený. Odpočívat můžeš, až budeš mít hotovo (a to nebudeš mít nikdy). Past vidím v tom, že jsem od své rodiny získala pocit, že podle toho, že má člověk pořád něco na práci a strachuje se o přítomnost i budocnost a vyčítá si minulost a vůbec je tak nějak pořád ve stresu se pozná, že je to dobrý a zodpovědný člověk. Kdo není neustále v úzkosti, tomu na životě nezáleží. Takhle se u nás předávaly úzkosti po generace. Po letech terapie je mi jasný, že takhle žít fakt nechci, ale v praktické realizaci pořád trochu tápu. Když si naplánuju odpočinek, mám uprostřed něj takový zastřený a neklidný pocit, že mi něco utíká. Bojím se pádu do marastu nicnedělání, že se probudím za 50 let v zabordeleném bytě s pocitem, že mi život protekl mezi prsty. A přitom to nejsou ani moje vlastní strachy. Sama sebe znám natolik, že je mi jasný že víc než pár dní nic nedělat nezvládnu a jen tak ležet můžu maximálně půl hodiny. </p><div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcBEJNLtYGPnb0Wj8_s1UWCfffheWPZzVVaRHh7DrTREZqs9GAmZ_ViloRZylAUmm98t9SIT2fif1tlWhwSaAgvUV1ts9_KY0TI8PvO1qwQDiapkLs1o1dlT4l5e6WCujTIaiJvDrzLb9O9CKSd78Cm9J1nh6FM64h-Rs-RjiXwldNwz5IkX6wMkRKmZey/s4032/74918926-9D73-4FC3-B914-B76F83B5714A.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcBEJNLtYGPnb0Wj8_s1UWCfffheWPZzVVaRHh7DrTREZqs9GAmZ_ViloRZylAUmm98t9SIT2fif1tlWhwSaAgvUV1ts9_KY0TI8PvO1qwQDiapkLs1o1dlT4l5e6WCujTIaiJvDrzLb9O9CKSd78Cm9J1nh6FM64h-Rs-RjiXwldNwz5IkX6wMkRKmZey/w480-h640/74918926-9D73-4FC3-B914-B76F83B5714A.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: center;">Ze záchodků na AVU</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Po návratu z dovolené v Alpách jsem se dostala do meditativní nálady. Sedím na gauči, čtu <a href="https://sewliberated.com/blog/the-art-of-getting-dressed-cultivating-patience" target="_blank">příspěvek o trpělivosti jako základu osobního stylu</a> na blogu mé oblíbené šicí značky Sew Liberated a přemýšlím o těch, kterými jsem se nechala inspirovat. Projíždím instagramové profily svých oblíbených lidí až na začátek, k prvnímu příspěvku. Je to docela zábavný a inspirující. Nevyhnutelně se pouštím do projíždění i svého účtu. Co o mně vypovídá? Uvědomuju si, že ačkoliv jsem většinu života doufala, že bych se mohla umělecky uplatnit, nakonec jsem ráda, že moje obživa závisí na něčem úplně jiném. Že vlastně ani tak úplně nestojí na intelektuálním výkonu, což jsem si myslela, že bude. Myslím, že hodně mého profesního úspěchu stojí na tom, že dokážu zařídit, aby se v mojí přítomnosti cítili lidi dobře a že mám kapacitu pro všechny jejich stavy. To by mě dřív ani nenapadlo, že se tímhle dá živit. A že být opravdová taky znamená, že často nejsem estetická, vkusná nebo vtipná, ale spíš upocená, unavená a oblečená do něčeho, co jsem našla na židli a bylo to jakž takž čisté.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqPTLpI_Cozxr35aAvc3_AwzBtVGBVZ1fGRe_G7TVxzx9QVuKwVCoqFrFkGg26QlyKzlFyGjkll8IaX7RJyOSFJiN5CHhnU_o6KKUM6Se37-oGbqUaWyHvtkzQ19JILIbZdWP9yapw5n9f2EhuUB4zKwqLpe1nlon5tWxIjrdRZRDGdVAch8MoZfOYKh-T/s4032/5878519D-E0ED-47C4-8BDB-8F20D204FDB8.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqPTLpI_Cozxr35aAvc3_AwzBtVGBVZ1fGRe_G7TVxzx9QVuKwVCoqFrFkGg26QlyKzlFyGjkll8IaX7RJyOSFJiN5CHhnU_o6KKUM6Se37-oGbqUaWyHvtkzQ19JILIbZdWP9yapw5n9f2EhuUB4zKwqLpe1nlon5tWxIjrdRZRDGdVAch8MoZfOYKh-T/w480-h640/5878519D-E0ED-47C4-8BDB-8F20D204FDB8.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Dívám se zpátky na sebe do minulosti a hledám inspiraci v tom, jaká jsem byla. Skoro bych řekla, že žádnou expanzi do novoty už teď nezažiju, spíš budu zesilovat to, co už mám. Kondenzovat a ořezávat až mi zbyde koncentrované jádro mého bytí. Každopádně do podobných existenčních úvah se teď těžko dostávám, protože jsem už minimálně měsíc mentálně na dovolené. Do práce chodím, to jo, ale nemám skoro žádné starosti. Jak neobvyklé. Přečetla jsem pár knížek, ale teď čtu hlavně zajímavý věci na internetu. Spolu s velkou částí lidí v mojí sociální bublině zažívám boom emailových newsletterů, baví mě číst názory jiných lidí. Nejradši mám <a href="https://www.seznamzpravy.cz/autor/matous-hrdina-808" target="_blank">Pod čarou Matouše Hrdiny</a>, <a href="http://tinyletter.com/pavlina_speaks" target="_blank">newsletter Pavlíny Louženské</a> a <a href="https://tinyletter.com/hanamartinkova" target="_blank">Overview effect Hany Martinkové</a>. </div><div><p style="text-align: justify;">Když čtu ve větších médiích příspěvky autorů plus minus svého věku, zažívám tiché uspokojení z toho, že naše generace má hlas, který je slyšet a brán vážně. Škoda, že to trvalo takových let, a nemůžu se zbavit dojmu, že je to trochu pozdě, protože mladší lidi řeší taky velký problémy, potřebují je komunikovat ale nemají vážně brané médium, jak to všechno palčivý těm zabedněncům před nima sdělit. Je to tak, že si život v nezájmu musíme nejprve prožít a vynořit se, abychom o něm mohli mluvit? Nesnáším, když se politici a různí hodnostáři zaklínají "dětmi" nebo "mladými lidmi" a přitom nevědí nic o tom, jak mladší lidé žijí ani jaké problémy řeší. A nebo vědí a nezajímá je to. Někdy cítím naději na změnu a někdy ji ztrácím. Já si teď každopádně dávám čas na to se trochu zastavit, promyslet si co a jak dál a připravit příspěvek na <a href="https://www.rogers.cz/konference/" target="_blank">konferenci našeho terapeutického institutu</a>. Cvičím jógu a peču chleba a čím dál víc si uvědomuju, jak žiju privilegovanej život. Ne každý si může dovolit zpomalit. Je to luxus. </p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzfgN5CNNlgj77Y1quMbmptBV1ahgbKAWclI0pM_hLAcc22q0ACMgIE3Q9_Oj9Ps_tNF5X0TIBlWtAgUGkgdn_etiiIOaM0vnTp0LzbErjW9wEBgIfdSDui45ei6pdt0yHcme9wMZePN_ph2QYjqv15dYfODIuaG-h6XQVNEdZVzEIewAxfcyhO74HJCbj/s4032/3349F398-4C6E-4046-B5E2-ADAFC3A6BD32.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzfgN5CNNlgj77Y1quMbmptBV1ahgbKAWclI0pM_hLAcc22q0ACMgIE3Q9_Oj9Ps_tNF5X0TIBlWtAgUGkgdn_etiiIOaM0vnTp0LzbErjW9wEBgIfdSDui45ei6pdt0yHcme9wMZePN_ph2QYjqv15dYfODIuaG-h6XQVNEdZVzEIewAxfcyhO74HJCbj/w480-h640/3349F398-4C6E-4046-B5E2-ADAFC3A6BD32.jpeg" width="480" /></a></p><p style="text-align: center;">Naše balkonová zahrada.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/TXH8XcNl9WE" width="320" youtube-src-id="TXH8XcNl9WE"></iframe></div><p style="text-align: left;">Píseň na téma generační proměny</p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwNXieKcP_cDUdtd_Hy3tCeIIKiyBYrILeWWJpg3oLvYWXsJEgQ_jn2D-FAvA7ClHdpPF_AZC7q_rtty9w1B72sBLEuFY5XEgUgDvxtIt2sb7Dq4CSbfcuvbPmCmJnNk6zOnqpc2MrRUnA-XxH5DKPm6eLoYOTnLdtYu8ns6wHuFgN2nkDPnY5L5ukwWSK/s4032/01376824-FF2D-4FC8-80B4-784796E2B80A.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwNXieKcP_cDUdtd_Hy3tCeIIKiyBYrILeWWJpg3oLvYWXsJEgQ_jn2D-FAvA7ClHdpPF_AZC7q_rtty9w1B72sBLEuFY5XEgUgDvxtIt2sb7Dq4CSbfcuvbPmCmJnNk6zOnqpc2MrRUnA-XxH5DKPm6eLoYOTnLdtYu8ns6wHuFgN2nkDPnY5L5ukwWSK/w480-h640/01376824-FF2D-4FC8-80B4-784796E2B80A.jpeg" width="480" /></a></p></div></div>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-59593525201655047852023-04-13T14:08:00.004+02:002023-04-14T10:15:18.413+02:00Jarní dění a Cup of Jo<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdryjCDqHN0AxPFO9x5i_4l6mdMMSzFKAKHF9Nm4-wjQQ_jVf1lEdPawoQF0IxKk8kkeHfbGzG_MKQxrsN8kawiwf-inswKpvfY6rLxB8_eH-1OiRgxcCuQh0ji1765iBxRUQtsp6e01Vz479Yd8XCiG1sCnV5kjjJ5mm3iBVf0eu0nWm9uxz6alLWNA/s1800/25F6A639-666D-47C3-BAAE-DB99BCB32A87.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1800" data-original-width="1440" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdryjCDqHN0AxPFO9x5i_4l6mdMMSzFKAKHF9Nm4-wjQQ_jVf1lEdPawoQF0IxKk8kkeHfbGzG_MKQxrsN8kawiwf-inswKpvfY6rLxB8_eH-1OiRgxcCuQh0ji1765iBxRUQtsp6e01Vz479Yd8XCiG1sCnV5kjjJ5mm3iBVf0eu0nWm9uxz6alLWNA/w512-h640/25F6A639-666D-47C3-BAAE-DB99BCB32A87.jpeg" width="512" /></a></div><p style="text-align: justify;">(Dcera našich kamarádů k nám poslala svou panenku na prázdniny. Skoro bych řekla, že panenka je předvoj toho, že k nám Ela bude chtít taky na prázdniny :)</p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiewWqp27gwct8wYs7sr1YIjHMyj3Imv-SCIqKXSyx-TX8vjdrmd7Tu7LpwDNeTcibeKgA1NdKTrtjqjXQB8vZzvBv-LiMVW71qmfPhX1cWShl9-o7XQswn9GznJqrSR4ahzz0g_1vJ3gRj44gZl2MywH1k38pXjgrHmzvN5V7CmpFk3tABXkTQuKQVJQ/s1800/937DFB44-63C0-43BF-A8A8-B80F92E622E6.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1800" data-original-width="1440" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiewWqp27gwct8wYs7sr1YIjHMyj3Imv-SCIqKXSyx-TX8vjdrmd7Tu7LpwDNeTcibeKgA1NdKTrtjqjXQB8vZzvBv-LiMVW71qmfPhX1cWShl9-o7XQswn9GznJqrSR4ahzz0g_1vJ3gRj44gZl2MywH1k38pXjgrHmzvN5V7CmpFk3tABXkTQuKQVJQ/w512-h640/937DFB44-63C0-43BF-A8A8-B80F92E622E6.jpeg" width="512" /></a></p><p style="text-align: justify;">Nejlepší nápady na to, co napsat, se mi honí hlavou když sedím v autobuse a jedu z domova na Kobylisy. Od nás jezdí na Kobylisy, kde přestupujem na metro, dva přímé autobusy - 152 a 145. Ondra preferuje 152ku, ale já mám radši 145ku, která jede částečně mezi poli a celkově vzato mi tolik nepřipomíná, že touhle trasou jsem víc než 6 let jezdila v opačném směru do práce, ze které teď odcházím s hodně smíšenými pocity. Vybírám si před odchodem z Bohnic dovolenou, takže jsem teď dost doma. Taky už nejezdím an výcvik a dost jsem omezila služby, čímž se mi uvolnilo nečekaně mnoho víkendů. Nejdřív jsem z toho byla poněkud nervózní a opět jsem si připomněla, že práce je jedna z oblastí, kde si sama sobě dokazuju svoji hodnotu a když jí nemám (tolik), jakou mám teda hodnotu? Ale taky jsem si všimla, že je to mnohem míň silný než posledně, když mě náhodou zastihlo menší množství práce. </p><p></p><div style="text-align: justify;">Nojo, ale než dojedu domů nebo do práce, lehce znějící formulace a nápady se mi z hlavy vykouří a začínám zase těžkopádně od začátku. </div><p style="text-align: justify;">No. </p><p style="text-align: justify;">Na balkoně rozjíždíme první sezonu pokusu o zahradničení a Denisa rozjela kvasicí výzvu, do které právě teď kroupám zeleninu. Všechny parapety jsou plné květníčků s hlínou a semínky, které se schovávají pod provizorními skleníčky z mikrotenových sáčků. K mému překvapení ve stabilním vlhkém prostředí vyklíčilo úplně všechno včetně titěrných semínek máty a semenáčky utěšeně dál rostou. Je to zázrak, co ty kytky na jaře dokážou. </p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmmwAiVvhxmt2qnz1MD9S-sYXeMJbJBx1RlQTVUQK5w0UfwqIjqI7_yThXBfCTXwNcY_UUi0JWSL6UbZ4YW2UtinVNSsa1zbbaUz_JdHh_xsLOfSEbUB7p5UJUqFUsqSo7v9mOkVzSQc0qx4Ul8aarochXMwTGZYw_2nBk82FmxWQYna9gh-2XrIwy0g/s1920/B9A12C0E-0EE5-4BD2-8F82-F4C6126D6BB9.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1920" data-original-width="1080" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmmwAiVvhxmt2qnz1MD9S-sYXeMJbJBx1RlQTVUQK5w0UfwqIjqI7_yThXBfCTXwNcY_UUi0JWSL6UbZ4YW2UtinVNSsa1zbbaUz_JdHh_xsLOfSEbUB7p5UJUqFUsqSo7v9mOkVzSQc0qx4Ul8aarochXMwTGZYw_2nBk82FmxWQYna9gh-2XrIwy0g/w360-h640/B9A12C0E-0EE5-4BD2-8F82-F4C6126D6BB9.jpeg" width="360" /></a></p><p style="text-align: justify;">Na Velikonoce jsme chtěli jít s kamarády na vandr, ale každou noc mrzlo a my jsme usoudili, že už nejsme tak ambiciózní co se vandrování týče abychom museli spát venku v mrazu, takže jsme šli na výlet z Bezvěrova do Bezdružic. Byli jste někdy v Úterý? Nebo v Branišově? Jestli ne tak doporučuju, sudetštější sudety asi neuvidíte. </p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrCSbJD4Yitz4CRCRC8sjazrN10HAwlCfbbWpspEsWhLmW5wJj4Zw8NP3P3sfqTZFu2sdK27Yx_oxrG8v4FiojeNAS2Lqnl0EKFBztlKg75ydPKXQwn5h7lgOCP3_PYDSXkR3vNHjsnoRSOYmfMngqxh474sHU4OAg9HsUqVf-ugK3QKC75NKyjnPuVQ/s4032/50DEBCEB-C998-4DA5-BE91-7827F99F046D.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrCSbJD4Yitz4CRCRC8sjazrN10HAwlCfbbWpspEsWhLmW5wJj4Zw8NP3P3sfqTZFu2sdK27Yx_oxrG8v4FiojeNAS2Lqnl0EKFBztlKg75ydPKXQwn5h7lgOCP3_PYDSXkR3vNHjsnoRSOYmfMngqxh474sHU4OAg9HsUqVf-ugK3QKC75NKyjnPuVQ/w480-h640/50DEBCEB-C998-4DA5-BE91-7827F99F046D.jpeg" width="480" /></a></p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1wNGX6yjUCWhHjQ2lgCWMwNjIXRCiagX9RHKHHt1UVL0fcDwT8MXBzVtEplYNTlNgNM0Mz15ZiZY5C5XDxIyjeM0LunQQIcq2jPMozqUG2eirgmpej8772Uc1Ob2SLPwQo1BKsYKx2C5jktBnKMz4Y4WAX4wnUypOTWMepD-QvMVEvjHO9H0zEfe4Dg/s4032/64CA2B33-E05F-4E6F-8953-01F0340EF79D.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1wNGX6yjUCWhHjQ2lgCWMwNjIXRCiagX9RHKHHt1UVL0fcDwT8MXBzVtEplYNTlNgNM0Mz15ZiZY5C5XDxIyjeM0LunQQIcq2jPMozqUG2eirgmpej8772Uc1Ob2SLPwQo1BKsYKx2C5jktBnKMz4Y4WAX4wnUypOTWMepD-QvMVEvjHO9H0zEfe4Dg/w640-h480/64CA2B33-E05F-4E6F-8953-01F0340EF79D.jpeg" width="640" /></a></p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh5yEQcSZlHWSYmmIU1T4ymOb3R6hmgnd_l-MhiVD4cx48dy_AgMIWgPFQpKK385DiHxvCTXeK1rPSOIYBvSzppVrxRT791RRtrlmlX6ICi9m9sev8fE7KJUQKQEqNUNHGX6yoNJ26LtiK4pXvet_7MU1xkZeLbY8-odgrOlC7UXX9miWTiYp_lNG_yA/s4032/580C7A5D-4899-4315-A433-462F4F040233.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh5yEQcSZlHWSYmmIU1T4ymOb3R6hmgnd_l-MhiVD4cx48dy_AgMIWgPFQpKK385DiHxvCTXeK1rPSOIYBvSzppVrxRT791RRtrlmlX6ICi9m9sev8fE7KJUQKQEqNUNHGX6yoNJ26LtiK4pXvet_7MU1xkZeLbY8-odgrOlC7UXX9miWTiYp_lNG_yA/w640-h480/580C7A5D-4899-4315-A433-462F4F040233.jpeg" width="640" /></a></p><p style="text-align: justify;">Pokračuju v dojíždění - čajů, nápadů, rozešitých projektů. Tuhle jsem jednu halenku došila a odložila, protože mi hotová vůbec neseděla, nejspíš proto, že díly střihu moc nepasovaly dohromady. Látky je mi líto, ale jinak jsem překvapivě ok s tím, že se jeden model nepovedl. Dojídáme prastaré marmelády (v roce 2015 jsem měla v létě záchvat vaření marmelád a s jeho důsledky se potýkáme doteď) a zásoby z mrazáku a různé moje pokusné nákupy "zdravých" pochutin z Bezobalu. Přečetla jsem scifi román a dvě knihy pamětí a mám radost z toho, že se zase můžu soustředit na čtení. </p><p style="text-align: justify;">Radost mám ještě z jedné věci, které těžko věřím. Určitě víc než 5 let čtu americký lifestylový blog Cup of Jo. Líbí se mi průřez témat, které jsou ženské, ale nikoliv laciné nebo bulvární a už jsem odsud načerpala spoustu inspirace. Před pár týdny napsali na Instagram, že prosí čtenářky o fotku sebe v oblečení, které nosí do práce krátké povídání k tomu. Napsala jsem jim, spíš z chuti se účastnit než s nadějí, že by mě mohly vybrat...a ony mě vybraly! Takže jsem v <a href="https://cupofjo.com/2023/03/29/real-work-outfits-office-style/" target="_blank">článku na Cup of Jo</a>, věřili byste tomu? Udělalo mi to ohromnou radost, nemůžu ani napsat, že je to můj splněný sen, protože takhle daleko jsem ani nesnila :) </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMXlObAnDuJgVw0MtK_UGxeqPMKUAfk1iXzWRqXI6whuUY-2jWsTFLFHZkCxRNiHYcAfZMpWapZMXynyTjDeQf2YPiX96-N_GAMET3uu-EML_5BMjfG-EWae2QsCgrAf613yCONm0IEAEdyPdvTtqkYSYsgOy7HFRZKxYjo0zkxY7-bCTEhYEuzg6CYw/s4032/370BCF68-38C4-47F0-99B6-6DE3D4E7FFD7.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMXlObAnDuJgVw0MtK_UGxeqPMKUAfk1iXzWRqXI6whuUY-2jWsTFLFHZkCxRNiHYcAfZMpWapZMXynyTjDeQf2YPiX96-N_GAMET3uu-EML_5BMjfG-EWae2QsCgrAf613yCONm0IEAEdyPdvTtqkYSYsgOy7HFRZKxYjo0zkxY7-bCTEhYEuzg6CYw/w480-h640/370BCF68-38C4-47F0-99B6-6DE3D4E7FFD7.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Na fotce mám kardigan, který jsem si šila, je to <a href="https://truebias.com/products/marlo-sweater-1" target="_blank">Marlo sweater od True Bias</a> a první věc, kterou jsem si ušila na svém novém stroji. Sedím u sebe v pracovně. Když jsem řekla naší recepční Daniele, která mě fotila, že se její fotka objevila v zahraničním periodiku, tak měla taky radost :)</div><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFEQfPJCHoEX_OiM54Odkn8yDdYk2RMfDYYxtCl1TkpTTkpDspAFe1XDcbrN0ciWJj26J0hOz9xg2aF4Z6bHLo9Cy7bFAZhV8TOZP9zEvMzeB5G-boE4hGd84insyTrqNREJwEml5OKdkjamQUC148RG_FWG3VOs40O_2HWQvnsnDRBtORqwBev28DPQ/s4032/CD796074-37B5-418E-A417-D3803FC1053A.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFEQfPJCHoEX_OiM54Odkn8yDdYk2RMfDYYxtCl1TkpTTkpDspAFe1XDcbrN0ciWJj26J0hOz9xg2aF4Z6bHLo9Cy7bFAZhV8TOZP9zEvMzeB5G-boE4hGd84insyTrqNREJwEml5OKdkjamQUC148RG_FWG3VOs40O_2HWQvnsnDRBtORqwBev28DPQ/w480-h640/CD796074-37B5-418E-A417-D3803FC1053A.jpeg" width="480" /></a></p><p style="text-align: justify;">Stejný místo, boží tencelové kalhoty, co jsem po roce došila a samospoušť. Na tomhle křesle sedí klienti, ale to moje není tak dobře osvícený.</p>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-76328185272082487422023-03-23T19:47:00.005+01:002023-04-13T13:59:13.243+02:00Už je už<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicw-BABTvwStIjMBPV2oPpUeoPcIKugSgfd3mR6vjzDXxkvt9W0PMQCeMyV17wvcMK1FN6WfiUeus4cejCO2p74_2aAM4QcWFtl_r2LAUIA_YJ6SoehjIKVjFDyizyMyxbYrpuq8fon0_ci1jLi_AavoLLT-M3DEFQFtbdM1TgDFs50Ea7lQB7nmR1Hg/s3088/50BCD2CD-05A7-4E87-8675-3E78443287BD.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3088" data-original-width="2320" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicw-BABTvwStIjMBPV2oPpUeoPcIKugSgfd3mR6vjzDXxkvt9W0PMQCeMyV17wvcMK1FN6WfiUeus4cejCO2p74_2aAM4QcWFtl_r2LAUIA_YJ6SoehjIKVjFDyizyMyxbYrpuq8fon0_ci1jLi_AavoLLT-M3DEFQFtbdM1TgDFs50Ea7lQB7nmR1Hg/w480-h640/50BCD2CD-05A7-4E87-8675-3E78443287BD.jpeg" width="480" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Nevýhodou toho, že jsem si hned ráno koupila modřenec v květináče bylo, že jsem na něj celý den musela dávat pozor, aby se neumačkal. Výhodou bylo, že se na mě hodně lidí usmívalo a chválili mi kytičku. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSN58vJ4VpWctfPN8A5SKUo0bDGTerExOuVEDbLuPkPTUW6k0LwSSbz63ET-BjSSNATbdWPS7-m5fDsTgu7u9Rfq9Aib4RLaT1fUwwssZWScoDPdG4o7b7ZYlVHtcgroR15Uw10g3-mVjFCzmPbvbFRNl2h-3pYRWTeLChB6QHe05BFQPjIA88wVwUTg/s4032/C1B6E828-D67F-4063-BF2D-1D87897269C9.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSN58vJ4VpWctfPN8A5SKUo0bDGTerExOuVEDbLuPkPTUW6k0LwSSbz63ET-BjSSNATbdWPS7-m5fDsTgu7u9Rfq9Aib4RLaT1fUwwssZWScoDPdG4o7b7ZYlVHtcgroR15Uw10g3-mVjFCzmPbvbFRNl2h-3pYRWTeLChB6QHe05BFQPjIA88wVwUTg/w480-h640/C1B6E828-D67F-4063-BF2D-1D87897269C9.jpeg" width="480" /></a></div><br />Přes Vánoce jsem cíleně hodně zpomalila, a bylo to dobrý, ale od Nového roku se kolotoč zase rozjíždí. Děje se mi to, o čem jsem sama už spoustukrát psala a o čem teď mluví i hodně mých klientek a klientů - najednou je všeho strašně moc. Ubírám, ale pořád mám víc práce/podnětů než svých sil. Možná jsem trochu ztratila pozornost a zpomalování se mi vymklo z ruky. Ale spíš je toho teď fakt hodně. Atmosféra před prezidentskou volbou mi dávala zabrat, do toho máme v práci s vedením spory o služby a situace se vyostřuje. Asi mi praskne hlava. Kdybych mohla vyzvracet slova a informace, tak to udělám. <p></p><p>Předchozí odstavec jsem psala před měsícem a půl, ale perfektně vystihuje, jak se cítím teď. Vrací se to ve vlnách. Dostala jsem se totiž do fáze, kdy se pouštím do toho, co hrnu před sebou, někdy už roky. Od projektů typu "přešiju šaty, co se mi už nelíbí, na sukni" po zpracovávání různých odstřižků a zbytečků, které jsem si nechávala s nejasným záměrem, že je <i>někdy</i> na <i>něco</i> upotřebím. A to <i>někdy </i>je teď, i když co s těma věcma mám dělat mi není občas jasný. Dopíjím za roky nahromaděné čaje, dělám inventuru v oblečení a snažím se vyklidit krabice zbylé ze stěhování (někdy se cítím jako bych bojovala s větrnými mlýny). Dávám vyprokrastinované fotky na Instagram a začínám rozepisovat dlouho rozmýšlené nápady. Dokonce jsem po dlouhé době (měsících!) koukala na víc filmů, které jsem nikdy předtím neviděla. Z mobilu jsem smazala všechny hry, kterými jsem trávila víc času, než bylo zdrávo. A dala jsem výpověď v Bohnicích. Jsem teď ve výpovědní době, ale mentálně už jsem pryč a hrozně se mi ulevilo, když jsem přestala řešit bohnická dramata.</p><p>Ondra by byl radši, kdybych svoje všude roztroušené majetky eliminovala rychleji, a plně ho chápu, ale uklízení čehokoliv ve mě vyvolává paniku a kromě toho cítím, jako bych zrazovala minulé verze sebe sama, kdybych všechno prostě jen tak vyhodila. </p><p>Instagram je pro mě poslední dobou velkou studnicí inspirace, třeba ze sledování <a href="https://www.instagram.com/oksoupstudio/" target="_blank">tohohle profilu</a> pramení moje probíhající mánie linorytu a linotisku, jenže Instagram má i svou odvrácenou stránku...reklamy, reklamy, často mám pocit, že další rádoby profesionálně napsanou hyperoptimistickou inzerci zejména na oblečení už opravdu nezvládnu. </p><p>S jarem na mě přišla chuť být venku, ale taky ležet na gauči a číst odbornou literaturu. Na podzim budu prezentovat na konferenci našeho psychoterapeutického institutu a cítím, že k tomu, abych neblábolila, je potřeba ještě vyplnit lecjaké mezery.</p><p>Anyway. Vítám vás zpět po delší pauze způsobené Jinejma starostma, Roztěkaností, Stěhováním a Neschopností dát dohromady delší psaný text. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkf6u_Kb52ruFMv1L-ISTGnabtuzPByT87HUaTFMmSPbEiNOSknPDRE_Gq-2zPyNJfVsEd54M3uOvPwLsfwLC3o3baCwFC54-GqsGSa6biPHBtqCoTt_zM6d-V0U3Epk4qE5zMk8F-RPfBmOXbi2_nhR8u4XfknUmiBZzyTRmyvTowZkGbrnt51FVRHg/s1545/74BFF319-77EF-4586-8594-800FF3CC436E.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="1545" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkf6u_Kb52ruFMv1L-ISTGnabtuzPByT87HUaTFMmSPbEiNOSknPDRE_Gq-2zPyNJfVsEd54M3uOvPwLsfwLC3o3baCwFC54-GqsGSa6biPHBtqCoTt_zM6d-V0U3Epk4qE5zMk8F-RPfBmOXbi2_nhR8u4XfknUmiBZzyTRmyvTowZkGbrnt51FVRHg/w640-h424/74BFF319-77EF-4586-8594-800FF3CC436E.jpeg" width="640" /></a></div><div style="text-align: center;">Ondra v Holešovicích před restaurací Big Smokers s pivem Juicy Lucy nebo něčím podobným. Fotka z minulého roku, ale zase aktuální!</div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXVlqBCDZ_UCMzWntw1dFbfluM5JW9ExefnM5gEa1po9dWryqMHPmE2PTtTDcczcTSLI-vCul3QDfHRhsXBF3iYOy4SSkXzTdFX4SwkhWGKk7GtWY64T5YxwynyLGggsC_ogNEN0fOfdwrgLbosWPoiYGN4R8Dcch4kZjkshPWQ8jU7otOMd5cDi6glw/s4032/995F788C-0AD9-465C-93CC-5F7FCA399165.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXVlqBCDZ_UCMzWntw1dFbfluM5JW9ExefnM5gEa1po9dWryqMHPmE2PTtTDcczcTSLI-vCul3QDfHRhsXBF3iYOy4SSkXzTdFX4SwkhWGKk7GtWY64T5YxwynyLGggsC_ogNEN0fOfdwrgLbosWPoiYGN4R8Dcch4kZjkshPWQ8jU7otOMd5cDi6glw/w480-h640/995F788C-0AD9-465C-93CC-5F7FCA399165.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: center;">Chystám se na tatarák a pak do divadla na Martin Hofmanna. Ještě že jsem si ten tatarák dala, jinak by mě představení o ruské duši (Něžná je noc v Divadle v Celetné) dočista položilo.</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRIoeGneDIU7cNXhHUEmXKZ35-6ZpJLiN1mQMD-jtlSff5J9byhCqUyqYDn0VWVn5agigw6_3XAjnu6PF0vtH11kpNX1nkwO_1KSMWHGJ2VTdgAw5QMfz-lkhBzOsnF8ZfL_AS3EEGvbQ7f8uYuWMhyT8YNBbGYJEhfX558LzCxHrBYY4Uop3V3GPgDg/s1440/A1DAF776-B70E-43F6-812C-A45F649447EC.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1342" data-original-width="1440" height="596" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRIoeGneDIU7cNXhHUEmXKZ35-6ZpJLiN1mQMD-jtlSff5J9byhCqUyqYDn0VWVn5agigw6_3XAjnu6PF0vtH11kpNX1nkwO_1KSMWHGJ2VTdgAw5QMfz-lkhBzOsnF8ZfL_AS3EEGvbQ7f8uYuWMhyT8YNBbGYJEhfX558LzCxHrBYY4Uop3V3GPgDg/w640-h596/A1DAF776-B70E-43F6-812C-A45F649447EC.jpeg" width="640" /></a></div><div style="text-align: center;">Tisknu si i dovnitř oblečení, když nechci, aby bylo vzorovaný navenek, jen tak, pro radost. </div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_DN33jjxqx5Lejgtz4qSkbzrcGHiArjnd2keKqRuAOPSw6Ira7bDLuB2Vy5nBFBQrDbMoYR4EBTY0ybnwqyvUfek21AtYU0K6oqwlgOqLnB_bwbFgBcQkzkeCtIZhI5HnDfyg0H5SULyo1Z9D1slrsLkzYNgAUzfxPb87YbjiEdRpQL6WYSaqCuYVdg/s1800/FFB9E923-9D7A-4601-BF5B-8A39FDD2A423.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1800" data-original-width="1440" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_DN33jjxqx5Lejgtz4qSkbzrcGHiArjnd2keKqRuAOPSw6Ira7bDLuB2Vy5nBFBQrDbMoYR4EBTY0ybnwqyvUfek21AtYU0K6oqwlgOqLnB_bwbFgBcQkzkeCtIZhI5HnDfyg0H5SULyo1Z9D1slrsLkzYNgAUzfxPb87YbjiEdRpQL6WYSaqCuYVdg/w512-h640/FFB9E923-9D7A-4601-BF5B-8A39FDD2A423.jpeg" width="512" /></a></div><br /><p style="text-align: center;">Je to dřina, ale když jsem v pohotovosti sama, na just musím najít čas a vyfotit outfit!</p><p><br /></p><p><br /></p></div>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-19638436424119090772023-03-20T21:16:00.005+01:002023-03-21T07:38:08.731+01:00Zápisky z cest: Rujána<p style="text-align: justify;">V rámci svého dohánění restů jsem si vzpomněla, že jsem chtěla sepsat itineráře našich cest z poslední doby, hlavně jako inspiraci pro lidi, kteří si zrovna plán cesty vytvářejí. Sama taková doporučení ráda čtu a čerpám z nich. Nuže, pojďme na to. Jako první nás čeká výlet na Rujánu. </p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgczW9yhC5BdgHqdAe7YpO04jA2-BZSulTMmLHoq2cm-91khWpZB37BPoI-UeAGg6XghF62KLNcU6EiQM0oKDP9kFGPwt7DZMMhB8i2Hj9rFd2LtP68RDfSotguikJ8sVXVv_jjl25Y4ZMhx3Y4J64YeI3CG6W4IRHHWZcfB4TfD9_LCoe76e22aCiZNA/s4032/2D5B4ECF-652E-4F62-9B9F-3FA1DE07C72B.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgczW9yhC5BdgHqdAe7YpO04jA2-BZSulTMmLHoq2cm-91khWpZB37BPoI-UeAGg6XghF62KLNcU6EiQM0oKDP9kFGPwt7DZMMhB8i2Hj9rFd2LtP68RDfSotguikJ8sVXVv_jjl25Y4ZMhx3Y4J64YeI3CG6W4IRHHWZcfB4TfD9_LCoe76e22aCiZNA/w640-h480/2D5B4ECF-652E-4F62-9B9F-3FA1DE07C72B.jpeg" width="640" /></a></p><p style="text-align: justify;">Rujána, německy Rügen, je ostrov ležící v Baltském moři těsně u pobřeží. Z přilehlého hanzovního města Stralsund se na ní dostanete přejetím mostu. Na Rujánu jezdí i vlak. </p><p style="text-align: justify;">My jsme jeli autem s koly na střeše, takže jsme měli trochu omezenou rychlost jízdy po dálnici, od Berlína na sever navíc dost fouká, a cesta nám zabrala něco kolem 6 hodin. </p><p style="text-align: justify;">Rujána je to nejvýchodnější Německo, co si dokážete představit. Trpí podobnými problémy, jako zbytek bývalého východního Německa - mladí lidé odtamtud odcházejí a už se nevracejí a celkově to není moc dynamické a rozvíjející se místo. Což vlastně nevadí, když chcete v krajině příjemně zabydlené malebnými vesničkami odpočívat. Krajina uprostřed ostrova vypadá podobně mírně zvlněně jako u nás a nebýt německých nápisů, mohli byste si snadno myslet, že jste ve středních Čechách.</p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYV9eJdbl7qc41aZDQQ4_Hbe3by2AGBiZHSzMQ_eq6wDy9RqzPqjHpe0nysuASnq7fLOYBxDVbXjS8SlHNlWMzoRH-cOiA-Jzwwf_UZKFJ2gLskHAOGXab6gHU4Tyl8BOfITeufZCpWCv0wPFKkIhDYJJVHxnuIFtGWPnUonXF88srVGXtIkYISpKjYw/s4032/5F7F2CB1-C6E4-4024-84CF-1024BC5FE153.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYV9eJdbl7qc41aZDQQ4_Hbe3by2AGBiZHSzMQ_eq6wDy9RqzPqjHpe0nysuASnq7fLOYBxDVbXjS8SlHNlWMzoRH-cOiA-Jzwwf_UZKFJ2gLskHAOGXab6gHU4Tyl8BOfITeufZCpWCv0wPFKkIhDYJJVHxnuIFtGWPnUonXF88srVGXtIkYISpKjYw/w480-h640/5F7F2CB1-C6E4-4024-84CF-1024BC5FE153.jpeg" width="480" /></a></p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMeENgvNZX4J6xtYKV_O2wFOwCY95ahlbqQFJ_VK9-BrIUtS1i1EbSUP7qZb7tsrhNaKda_nd53Gojasj9-ohxnod5pRryND2PrjMjvU4e7LaR8Y-0PZr0FlIDS3yaOOxDmMfLhMhicrhcrx7pCavA0j1Zor7zkN0ioF2CfO1hvHsq5cB9rCN0WhdA5A/s4032/C6FC9BAD-F474-4E4E-99F6-809A8DB7EE78.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMeENgvNZX4J6xtYKV_O2wFOwCY95ahlbqQFJ_VK9-BrIUtS1i1EbSUP7qZb7tsrhNaKda_nd53Gojasj9-ohxnod5pRryND2PrjMjvU4e7LaR8Y-0PZr0FlIDS3yaOOxDmMfLhMhicrhcrx7pCavA0j1Zor7zkN0ioF2CfO1hvHsq5cB9rCN0WhdA5A/w480-h640/C6FC9BAD-F474-4E4E-99F6-809A8DB7EE78.jpeg" width="480" /></a></p><p style="text-align: justify;">Kromě recepčního v hotelu v lázeňském středisku Lázně Binz nemluvil nikdo z místních anglicky (a my německy nic moc, ale s pantomimou a překladačem jsme se domluvili). Zejména ve výše zmíněných lázních se zřejmě rekreuje výkvět německých důchodců se všemi pohybovými a zdravotními omezeními, takže jsem si při procházce po promenádě přišla příjemně mladá a v dobré kondici. Kromě důchodců je zde hodně rodin s dětmi a v severozápadní části ostrova, kde hodně fouká, cca půlka Prahy provozovala kitesurfing. </p><p style="text-align: justify;">My jsme většinu dní strávili cyklistikou v mírném terénu, ale taky jsme chodili, hlavně v lesích to na kolo moc nebylo.</p><div style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjR38WS1V9pzZkKOiyL0lRDd3jBDcC2oSXHsdnKCQBL2Tjgj5Y20dO_oP7dyu6qwrj4uphFTqp2va1YYfmaC6kwWfQV5ta5xLQD1EZZ6XfxNVdNio2jdHSidAh-cUyehdc6u2qStXOVR9iELbci9DQ-BDaPcToOQYPcJ_W1gjVaAZWv43ZunqzpUCeGw/s4032/8D9B718F-597C-4D66-8EBD-E1A0AF46F135.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjR38WS1V9pzZkKOiyL0lRDd3jBDcC2oSXHsdnKCQBL2Tjgj5Y20dO_oP7dyu6qwrj4uphFTqp2va1YYfmaC6kwWfQV5ta5xLQD1EZZ6XfxNVdNio2jdHSidAh-cUyehdc6u2qStXOVR9iELbci9DQ-BDaPcToOQYPcJ_W1gjVaAZWv43ZunqzpUCeGw/w480-h640/8D9B718F-597C-4D66-8EBD-E1A0AF46F135.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHgeqIyPFynVcdNzGz8FrcWxRRxBrdHw5ZZQZiXnxEmhJXA5svmy48w60JQZqtQZE41YR5NMv_5nCd6mGVt48d87TnoaSXB0BsDQWjAmGQOH6oX9ebfzWjLu6iZqi0Rv_ERzo1wSEPsu7dDNIZjj7XKquh2Dx27OOMFA6DkReBlqbKffmTTa12SupRrQ/s4032/4E15C908-EC3A-4F47-A9E2-DF7A94A4D9CE.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHgeqIyPFynVcdNzGz8FrcWxRRxBrdHw5ZZQZiXnxEmhJXA5svmy48w60JQZqtQZE41YR5NMv_5nCd6mGVt48d87TnoaSXB0BsDQWjAmGQOH6oX9ebfzWjLu6iZqi0Rv_ERzo1wSEPsu7dDNIZjj7XKquh2Dx27OOMFA6DkReBlqbKffmTTa12SupRrQ/w480-h640/4E15C908-EC3A-4F47-A9E2-DF7A94A4D9CE.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQbDR8m9VqqwG2DZ8q-sWCzZV9ogWUlgB0iPPIqbE5_KkB1CXRhr-PbfSWdjeYmQuesPcCtsCiAIXiRBjiso53S9zZ5tx6M7j6A3iDSo1mn3EuWr2Ff9abWhQHLwxB5i_It-NpkzDEgaOXsE2CRFRLUhuyJofdQWqQ_WZJNLRTu2dqq1l_xU953NNFcA/s4032/303C9553-CEAF-43FC-954B-6E6B7D0CEE0B.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQbDR8m9VqqwG2DZ8q-sWCzZV9ogWUlgB0iPPIqbE5_KkB1CXRhr-PbfSWdjeYmQuesPcCtsCiAIXiRBjiso53S9zZ5tx6M7j6A3iDSo1mn3EuWr2Ff9abWhQHLwxB5i_It-NpkzDEgaOXsE2CRFRLUhuyJofdQWqQ_WZJNLRTu2dqq1l_xU953NNFcA/w480-h640/303C9553-CEAF-43FC-954B-6E6B7D0CEE0B.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Rujána je tvořená hlavně z písku a pazourku. Písek na několika místech tvoří bělostné útesy, které se ale drolí do moře, takže je lidé osazují bukovými lesy, aby kořeny buků útesy trochu zpevnily - viz fotka výše. Kromě lesů vysazených na Rujáně můžete najít i zbytek monumentálního bukového pralesa, který dříve pokrýval většinu přilehlé Evropy (minimálně to tvrdí v dokumentárním filmu v NP Jasmund, kam můžete lesy přijet obdivovat). </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Co se týče pazourku, německy Feuerstein, poblíž cesty vedoucí z Binzu do Sassnitzu, kousek od zchátralého ubytovacího komplexu Prora, se dá navštívit kamenné moře tvořené právě tímto zajímavým kamenem. Suťová pole z kulatých i ostrých kamínků se rozprostírají daleko mezi vrby a jalovce a když hodíte kamenem žabku, rozletí se na několik malých ostrých kousků. </div><div style="text-align: justify;">Ve starověku musela být Rujána bohaté místo, protože pazourek byl základem pěstních klínů, nožů a jiných nástrojů a určitě se odsud po obchodních stezkách dovážel. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghYwqBYQNntU2YcmKKEQDzi1FsHpxxGdyfeXPyJBl4NFfcTg1SAscSZGfAomkFRHaSri_Lr3k0yh_-vGa2HIvGZifNMZnzsLjbwjTEwA-Ys7Gb_qdq2SsQN50gqR-N093wdVOe-OHxu-5SXGz5xwE4HMo2otcreskrgv9CL-SoLeulKzuyPSbcdoONUw/s4032/7E846302-F405-4E02-8FA8-4C83990FEFCA.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghYwqBYQNntU2YcmKKEQDzi1FsHpxxGdyfeXPyJBl4NFfcTg1SAscSZGfAomkFRHaSri_Lr3k0yh_-vGa2HIvGZifNMZnzsLjbwjTEwA-Ys7Gb_qdq2SsQN50gqR-N093wdVOe-OHxu-5SXGz5xwE4HMo2otcreskrgv9CL-SoLeulKzuyPSbcdoONUw/w480-h640/7E846302-F405-4E02-8FA8-4C83990FEFCA.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div></div><div style="text-align: justify;">Rujána je celkově dost magické místo, pokud máte rádi nenápadná tajemství. Já teda jo. Narazili jsme tady na megalitické hroby z doby kamenné, hodně majáků i krásných hájů úplně vybízejících ke kouzlení. Taky tu mají půvabné kostelíky, některé čistě gotické z pálených cihel, jiné uvnitř malované drobným kytičkovým vzorem.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgs67uLSFWqmqKSeyC-bRrBJRNHQhRZ-1S5ThjmqKARezmYPCvvm_A7yy6ZkW1r6PXk96ZC94Ex2LImxNU9NoRR7iIopcY491acto253T5qrru6yHP7lVld6QZUJG30mA3w7O5XukqIKVVCDnYspQHKwAMaqDc1y1CKiDEYaVNn1uKZU9Sd2BYQQPUZRA/s4032/78FF7894-6044-46A8-9913-DADFC1B1554D.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgs67uLSFWqmqKSeyC-bRrBJRNHQhRZ-1S5ThjmqKARezmYPCvvm_A7yy6ZkW1r6PXk96ZC94Ex2LImxNU9NoRR7iIopcY491acto253T5qrru6yHP7lVld6QZUJG30mA3w7O5XukqIKVVCDnYspQHKwAMaqDc1y1CKiDEYaVNn1uKZU9Sd2BYQQPUZRA/w480-h640/78FF7894-6044-46A8-9913-DADFC1B1554D.jpeg" width="480" /></a></div></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1vkTKjCiIqHgQNWZ8xTAMjUKsAoBZFi1-ZNbOR5ybZgrY_-hR_qWsGQJRL3QNI4JbjELHBoBT1JQj0NGmwbW6a78H63268ceIE8FW4x_BrkzTrK0pvcpIU3FmyeMKkxEkgm_fDgue1cndZ_JU5SODaa_uzJp6Ffgy-IUGxhtfa4AYpF2nrNDIjBidZg/s4032/AD84CABE-503B-47C5-A740-C7B44B41AA70.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1vkTKjCiIqHgQNWZ8xTAMjUKsAoBZFi1-ZNbOR5ybZgrY_-hR_qWsGQJRL3QNI4JbjELHBoBT1JQj0NGmwbW6a78H63268ceIE8FW4x_BrkzTrK0pvcpIU3FmyeMKkxEkgm_fDgue1cndZ_JU5SODaa_uzJp6Ffgy-IUGxhtfa4AYpF2nrNDIjBidZg/w480-h640/AD84CABE-503B-47C5-A740-C7B44B41AA70.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZDY2XVlKbS6zpHR8Xss68oW87SlFRqf1t96Ll1N_ezlPQ6sdC0aQsSFF_tnjJLUPD4gDZWwX-_tgEgMAiNLGCxHqOQEe8AYRncW1clj2qOWMlBtqPioGPBkMQGozu5ZAGHrR0PozSK38P4M4w2mt62_r4KuST60vkBPQ4xRhLDx79HqsKALCmMmijCw/s4032/EF711296-48F6-48EB-A7AA-E3246625D4D5.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZDY2XVlKbS6zpHR8Xss68oW87SlFRqf1t96Ll1N_ezlPQ6sdC0aQsSFF_tnjJLUPD4gDZWwX-_tgEgMAiNLGCxHqOQEe8AYRncW1clj2qOWMlBtqPioGPBkMQGozu5ZAGHrR0PozSK38P4M4w2mt62_r4KuST60vkBPQ4xRhLDx79HqsKALCmMmijCw/w480-h640/EF711296-48F6-48EB-A7AA-E3246625D4D5.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhByPDIbAb_Tt0LyqNDgY49BGoQkj05h1GuFwopxqSQlFGJJBIHyJDUDL4epQWxlb092azDB5c7dF68EmNWlo42SwprB2pMKXnXn6Czk28ARS_Xf6K1Zk0k8ORdBv0ClqVaQBupvLS01PSiJyaPQLnxLEy7AykniJoUiSj3Jma0x5igVAczCZtxnXSR-A/s4032/6759E682-4157-4577-8DD6-47D77C3FE658.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhByPDIbAb_Tt0LyqNDgY49BGoQkj05h1GuFwopxqSQlFGJJBIHyJDUDL4epQWxlb092azDB5c7dF68EmNWlo42SwprB2pMKXnXn6Czk28ARS_Xf6K1Zk0k8ORdBv0ClqVaQBupvLS01PSiJyaPQLnxLEy7AykniJoUiSj3Jma0x5igVAczCZtxnXSR-A/w480-h640/6759E682-4157-4577-8DD6-47D77C3FE658.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidgupdPKoi690-A2VplsfVeHh-2KO67r4cVYxYVdWo19mp7VffQpAAt5ErFd5BhP5HYsfqRR514zBpAENJJHHsgLc5iO3eK21LsIn3FIvZPc5S6OBD8nGDHUSSkogO4222Tpn6oUQYWb3bBxMkgpXCTTL0-cw8oRRo-f3iVpWRx0vYTjqiGUj3kEgRBQ/s4032/1978CCE1-FBF8-418F-82FE-54C2E6888760.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidgupdPKoi690-A2VplsfVeHh-2KO67r4cVYxYVdWo19mp7VffQpAAt5ErFd5BhP5HYsfqRR514zBpAENJJHHsgLc5iO3eK21LsIn3FIvZPc5S6OBD8nGDHUSSkogO4222Tpn6oUQYWb3bBxMkgpXCTTL0-cw8oRRo-f3iVpWRx0vYTjqiGUj3kEgRBQ/w480-h640/1978CCE1-FBF8-418F-82FE-54C2E6888760.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">(jak vidíte, mám slabost pro sakrální stavby)</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Zdejší pláže jsou krásné, s jemným pískem, ale dost na nich fouká, proto si na hotelových plážích můžete pronajmout sedací koš a hovět si v něm. Na začátku července, kdy jsme Rujánu navštívili mi, měl vzduch kolem 20 stupňů a moře taky tak. Za mě ideální rovnováha. Výjimkou byl severovýchodně ležící ostrov Hiddensee, kde foukalo ještě víc než na zbytku Rujány, ve vzduchu byla spousta vodní tříště a celkově tam bylo tak nějak poeticky sychravo. Víc než Německo mi připomínal Skandinávii.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfmOOV3lquwcDWwXzgUdFCj0st-myJrI0Y24MQnZ2VWtzNF6FNvOnRlruiLd6g6tIBZstAy-8txrMO8uCe5mSIs5Yl9uxBj4D1MvB25u2Njsdf7cqExGb_hwy5tszRKAA5iK5ZfM2OH4jqYLQU7qPp2_EmgRNIiX8GcfA2hU3EJE8jmfBM_V0jKmjeCQ/s4032/B12543E3-1BA5-4DB1-AAF5-797558764A8E.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfmOOV3lquwcDWwXzgUdFCj0st-myJrI0Y24MQnZ2VWtzNF6FNvOnRlruiLd6g6tIBZstAy-8txrMO8uCe5mSIs5Yl9uxBj4D1MvB25u2Njsdf7cqExGb_hwy5tszRKAA5iK5ZfM2OH4jqYLQU7qPp2_EmgRNIiX8GcfA2hU3EJE8jmfBM_V0jKmjeCQ/w480-h640/B12543E3-1BA5-4DB1-AAF5-797558764A8E.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbur74JWQjgQ0H6_frvLw9YATgFC_o-1vg1KhftXsxS6iOyqcqL-S6_r8go7iS5u4xIfBs8l9Ny4VyL4J0Sh-3jyzHI39WodBTdBmGa8YkNbof4k5g-yASdOArl5MYThmUjsa4-DGNHgwyq3Hi7fk-OdhT3o1_ADtXoo3cAf19Ys17K0fA7vhcy7hCPw/s4032/08D0A56C-72C6-431F-BBC5-8E1FFA75ED8D.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbur74JWQjgQ0H6_frvLw9YATgFC_o-1vg1KhftXsxS6iOyqcqL-S6_r8go7iS5u4xIfBs8l9Ny4VyL4J0Sh-3jyzHI39WodBTdBmGa8YkNbof4k5g-yASdOArl5MYThmUjsa4-DGNHgwyq3Hi7fk-OdhT3o1_ADtXoo3cAf19Ys17K0fA7vhcy7hCPw/w480-h640/08D0A56C-72C6-431F-BBC5-8E1FFA75ED8D.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjz86MQmQH-f6rEIW69qrb2zUQL-0jXJNM2iMdoa7msz-Fcf4NLzqQahJ1FuTAGyz3ETCKonfWStGYSPKIk5_9CTbb1PqmYl4VLWodMiZt4j12DMkFPCRNNgyCMNjY6TlhNncuTLtRFM70n39f54VyjbTHqbcFzBpEBFTYQmDXgGcK5O-SES4EAaCJug/s4032/3A2CEABF-1385-49CA-9F82-E88ECAD46257.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjz86MQmQH-f6rEIW69qrb2zUQL-0jXJNM2iMdoa7msz-Fcf4NLzqQahJ1FuTAGyz3ETCKonfWStGYSPKIk5_9CTbb1PqmYl4VLWodMiZt4j12DMkFPCRNNgyCMNjY6TlhNncuTLtRFM70n39f54VyjbTHqbcFzBpEBFTYQmDXgGcK5O-SES4EAaCJug/w480-h640/3A2CEABF-1385-49CA-9F82-E88ECAD46257.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTZE_8Ejy_S2yeLZQiynXVGiG50isybz8kHVBJ7N4EAJK-DHT4oTRhA52rB56efL-tkoHcocPRlvNDwIrhsYfI_j39GAlUg9edUmladZcUM4hj2-GrDM5mLHf5raehwFY2S-UxRhzY47AtAfH0ZbO8UIHPror7ccSUtWRWXJopk_p3ARXKPX6NHK0KWg/s4032/3B70406E-D3B8-4881-939B-596365E535BA.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTZE_8Ejy_S2yeLZQiynXVGiG50isybz8kHVBJ7N4EAJK-DHT4oTRhA52rB56efL-tkoHcocPRlvNDwIrhsYfI_j39GAlUg9edUmladZcUM4hj2-GrDM5mLHf5raehwFY2S-UxRhzY47AtAfH0ZbO8UIHPror7ccSUtWRWXJopk_p3ARXKPX6NHK0KWg/w480-h640/3B70406E-D3B8-4881-939B-596365E535BA.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzKSMw8bqleSsZouazX2z5GcBRj6hS6ntsrO-qLYlw4p4NiDVaeIWaFZaVrdEeqxcbRMD4kA55c4CQMTP6LaQP70WXySAn2JVuBxYAG6MjGaTBRcbAwNkFy-XFV-u6hDCNHyp3lnDHQo-loOoW7U02NPxihMdp5OOCzdoIosKJIcF0Ak22MKVSehdPwg/s4032/1078D652-BC22-4643-8844-E1AA80F5FE57.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzKSMw8bqleSsZouazX2z5GcBRj6hS6ntsrO-qLYlw4p4NiDVaeIWaFZaVrdEeqxcbRMD4kA55c4CQMTP6LaQP70WXySAn2JVuBxYAG6MjGaTBRcbAwNkFy-XFV-u6hDCNHyp3lnDHQo-loOoW7U02NPxihMdp5OOCzdoIosKJIcF0Ak22MKVSehdPwg/w480-h640/1078D652-BC22-4643-8844-E1AA80F5FE57.jpeg" width="480" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Jeden propršený den jsme strávili (stejně jako bohužel všichni turisté trávící prázdniny v okruhu 50km) v hanzovním městě Stralsund. Obdivovali jsme místní monumentální gotiku, která svou strohostí a velikostí dává jasně najevo že tady.bylo.Prusko. Ve spoustě kostelů byly výstavy různého umění. Taky jsme šli do Ozeanaria, kde mají jako "naučné" expozice, tak akvária. Překvapilo mě, co všechno žije v Baltském moři a jak jsou někteří ti tvorové krásní. Návštěvu města jsme zakončili velkým nákupem v pivovaru Störtebecker.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNJGvN9292dWhJoSSkwyxX8XhKNfBhQV1Spat1qVn4YTg_fe8HTL-Lp8j_7unK1lf9fi3L07a7Jnf3bkOQ4Egw6QDX14u8YjoI4J1vbkuC0ZzS9G4PhH-3MxfROTtEYw3mrfdpNTFuxLz05hD4Be2DZ8Goyx85eJttI38Px4V8lfXUbOn26hJPGy_Uig/s4032/312116CE-0588-4EA4-B172-7F925236045D.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNJGvN9292dWhJoSSkwyxX8XhKNfBhQV1Spat1qVn4YTg_fe8HTL-Lp8j_7unK1lf9fi3L07a7Jnf3bkOQ4Egw6QDX14u8YjoI4J1vbkuC0ZzS9G4PhH-3MxfROTtEYw3mrfdpNTFuxLz05hD4Be2DZ8Goyx85eJttI38Px4V8lfXUbOn26hJPGy_Uig/w480-h640/312116CE-0588-4EA4-B172-7F925236045D.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Místí gastronomické speciality obnášejí zejména různě upravené sledě. Což zní trochu nudně, ale nás to dost bavilo. Nakládaný Hering Bismarck style v housce, s majonézou a salátem byl výtečný.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1N3--IGHUwoncSxRX8Jovvpy8sVn3DOWSiQ3qxC9r3GNuasvo3u72NPtG3qcV18DemHIQfB6O9raxxj15oxU3s3bNNy1ivvbPCrDxB2vZRmBL7xP2cMZzcvAaE8xy6-zWoQP1xj1HgprRv5LYrhZOMEH3iNWwmmVk043Ix2ZJT5HT9RAjUt_WHqhMjQ/s4032/8055827C-3D45-4621-ADA4-8D1267874C80.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1N3--IGHUwoncSxRX8Jovvpy8sVn3DOWSiQ3qxC9r3GNuasvo3u72NPtG3qcV18DemHIQfB6O9raxxj15oxU3s3bNNy1ivvbPCrDxB2vZRmBL7xP2cMZzcvAaE8xy6-zWoQP1xj1HgprRv5LYrhZOMEH3iNWwmmVk043Ix2ZJT5HT9RAjUt_WHqhMjQ/w480-h640/8055827C-3D45-4621-ADA4-8D1267874C80.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEis_hGB974cALkbMo6flHnu3UyIhSSI7KzQc01oEB2iqcH02uE52FZ0YigTmmhYtTfWzbNiIPJqMfG5JN4Q87AAq9SwD0eMk6GvfG93fY8pyjXQ3Mr7ls85zK_Kfz7aHhRYdqLFKA9jrHK_lqkqqQq0aQ3qLMC8qFdmg4kIeS8NQXq7sgdHuPGEtoaCPg/s4032/B16EB9B7-177F-4CDB-AF03-F5362410ACC0.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEis_hGB974cALkbMo6flHnu3UyIhSSI7KzQc01oEB2iqcH02uE52FZ0YigTmmhYtTfWzbNiIPJqMfG5JN4Q87AAq9SwD0eMk6GvfG93fY8pyjXQ3Mr7ls85zK_Kfz7aHhRYdqLFKA9jrHK_lqkqqQq0aQ3qLMC8qFdmg4kIeS8NQXq7sgdHuPGEtoaCPg/w480-h640/B16EB9B7-177F-4CDB-AF03-F5362410ACC0.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6U88lHTIzk3fP-F5bro7t9Yc0pQzqfQRu7Ac6K9EOBVryKhXCc3YZG9gDW_3KSfV6IYl-jAm7XsEdZ1WEOfZ9hcgpDzCRvsFA3wOCYoO52ZTQzCppsy_OzxtdLI41Y2XZ3GBLx964v1F6kLLgxiN-WgW3CLxikKwBN4hTH-LovUQZ9B09gdymANr6jg/s4032/B404703E-D7FA-41C3-B2A7-8C3DDFE40971.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6U88lHTIzk3fP-F5bro7t9Yc0pQzqfQRu7Ac6K9EOBVryKhXCc3YZG9gDW_3KSfV6IYl-jAm7XsEdZ1WEOfZ9hcgpDzCRvsFA3wOCYoO52ZTQzCppsy_OzxtdLI41Y2XZ3GBLx964v1F6kLLgxiN-WgW3CLxikKwBN4hTH-LovUQZ9B09gdymANr6jg/w480-h640/B404703E-D7FA-41C3-B2A7-8C3DDFE40971.jpeg" width="480" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhI9VXLzIMKESGH1e4H2v5Q41Czvd3YQKOJ58xTk8310LyRO3yyO1wqvGJRTHcZdM-hx08PIhfzJD88RrW5rzzKUsBr_c3oIzlmkR4d5Tj00Oexgusg0rwoSPMHE4ybZvKLc6lDuyvMwLezJBEcVQ3_0bzfFTEoY0pHaN7DTMLYYFiV2KDb4Qul-EmyXQ/w480-h640/1BC04052-8C8D-4664-8A8A-A2A21EE368AF.jpeg" style="caret-color: rgb(0, 0, 238); color: #0000ee; text-decoration: underline;" width="480" /></div></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">A to je konec výletu!</div>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-42267419306515005082023-02-09T09:14:00.003+01:002023-02-09T09:14:42.035+01:00Y2K - noční jízda nostalgií<div class="separator"><p style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;">Vzpomínám na to, co už jsem zažila. </p></div><p style="text-align: justify;">(obrazový doprovod - fotky z poslední doby)</p><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrgXDywlnmeDQScVxbJ3GciqoqovJoBBnVRfgsRljd6ezt9_mzlznp918lMrXI7AbhOMiFDfcLm7QKRCBIiqHqVMYC4yTN9p-4HZXgH4ur9jOXPdpDHlWJoRdtO5KzBi85cNTuylo6AXCcO5H8xplPG3FfOAdlwIQZ4ARL7Lu8UCgB8OasVXvpxkNvww/s4032/IMG_0494.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrgXDywlnmeDQScVxbJ3GciqoqovJoBBnVRfgsRljd6ezt9_mzlznp918lMrXI7AbhOMiFDfcLm7QKRCBIiqHqVMYC4yTN9p-4HZXgH4ur9jOXPdpDHlWJoRdtO5KzBi85cNTuylo6AXCcO5H8xplPG3FfOAdlwIQZ4ARL7Lu8UCgB8OasVXvpxkNvww/w480-h640/IMG_0494.jpg" width="480" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><p style="text-align: justify;">11. září 2001 jsem byla na základce. Pamatuju si to ráno, když jsme v ranním vysílání ČT, které jsme sledovali u snídaně, viděli, jak letadla narazila do věží World Trade Center. Jak máma říkala, že si za to Američani můžou sami, protože se serou do věcí, do kterých jim nic není. A jak jsme pak ve škole drželi smutek a zástupkyně ředitele nám ve školním rozhlasu vysvětlovala podrobnosti té tragédie . Taky si pamatuju, jak jsme se měli asi ve třetí třídě naučit členy vlády a naši všechny neznali...a já jsem si říkala - jak to můžou nevidět, vždyť je to tak důležitý!!! Viděno z pohledu dneška - byli fakt dobří, že i bez internetu znali aspoň někoho. </p><p style="text-align: justify;">Na základce jsem se cítila hodně sama, občas mě šikanovaly spolužačky a já jsem byla dost nemocná. Moc jsem vztahy neuměla. V první třídě mi operovali nohu, možná to mohl být zhoubný nádor, ale nebyl. Pak jsem hodně somatizovala, bolelo mě břicho, hlava, měla jsem křivý záda a nohy plné bradavic, pořád jsem chodila po různých vyšetřeních, vnímala jsem, jak je z toho máma unavená a otrávená, jaká je se mnou práce, jaké jsem obtížné dítě. Na své dětství vzpomínám hlavně jako na dobu, kdy se mě pořád někdo snažil k něčemu natlačit a od jiných věcí zase odstrašit, celé to bylo prodchnuté takovou divnou hrůzou, že když nebudu poctivá ve škole a důsledně dělat kroužky (což důsledně moc nešlo, protože jsem byla malej šílenec s ADHD), tak se nevyhnutelně zvrhnu a špatně skončím. Mám i hezký vzpomínky, které se ale vynořují až poslední dobou. Až později jsem zjistila, že máma se v té době léčila s depresí a fakt to pro ni muselo být hodně náročné, na druhou stranu ale asi její deprese do všeho jen přilévala beznaděj.</p><p style="text-align: justify;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbLLbn8EwEuAgqOyQ8QaCLgibT-shbqLd7mYNNDUn05rzU1rLyKmvVqjoUqbwgKQNP9ErQ3s7y69c18Y9WE6I9c_mPSF_4y7yKr3n3oHvNYXcqBao52ev2LhHAooXDWWIb69MOWyOEMsbNpBnXlpB3vgYv7cfTjnvCevtC9xUNhzNdZbPR-lqxy4euSw/w480-h640/IMG_0479.jpg" style="caret-color: rgb(0, 0, 238); color: #0000ee; text-decoration: underline;" width="480" /> </p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">V roce 2002 jsem se dostala na gympl. Pro mě úleva od zbytečného puntičkářství základní školy a hlídání na každém kroku. Začala jsem jezdit autobusem sama přes celé město. Našla jsem si kamarádky. Máma pracovala v knihovně, kam jsem často po škole chodila a četla jsem si tam dívčí časopisy (i když bych to nepřiznala). O prázdninách 2004 jsem si na diskotéku na svým prvním táboře půjčila od kamarádky bokový džíny se třpytkama a plastový kruhový náušnice, co jsem po nich hrozně toužila. Třpytky všude. Teď je to tady všechno zas. Krátký trika, co jsem tehdy nemohla nosit, protože by mi údajně nastydly ledviny. Bokový kalhoty, grafický linky a třpytky. Cítím se divně, že jsem na vlastní život zažila jeden fashion cyklus. Ráda bych vás teď oblažila fotografií sebe, jak nosím některý z těch výše zmíněných divných trendů, ale už jsem taky dost zkušená na to abych věděla, že to, že se něco nosí neznamená, že to musím nosit i já. Takže crop top ano, ale přes šaty. Třpytivý líčení - shut up and take my money!</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0bDRGyOIM6_IufN9L2NxAiLvRLV-xyoEZddMOcwcKiJSXx-g7wZiOj7fV98K9SZ3JAt5NKitKSgJST6kj3Fc90C0_e3MAPAeVNmrNSdOaqPhsxjLsbTbgjT_ivGxz3Tv-x1vL83O6Je4_kpyWBewXx_r7tmM6-jxo2XjogJLr0imCjm0X2eHS-fHMgw/s3088/1171848E-F2F2-4906-9D8D-3B4CEAAB499E.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3088" data-original-width="2320" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0bDRGyOIM6_IufN9L2NxAiLvRLV-xyoEZddMOcwcKiJSXx-g7wZiOj7fV98K9SZ3JAt5NKitKSgJST6kj3Fc90C0_e3MAPAeVNmrNSdOaqPhsxjLsbTbgjT_ivGxz3Tv-x1vL83O6Je4_kpyWBewXx_r7tmM6-jxo2XjogJLr0imCjm0X2eHS-fHMgw/w480-h640/1171848E-F2F2-4906-9D8D-3B4CEAAB499E.jpeg" title="Nový rok v Národním" width="480" /></a></div><p style="text-align: justify;">Ty dívčí časopisy jsem četla taky proto, že jsem moc nevěděla, kam se vrtnout. V dětství jsem schroustala všechny encyklopedie o přírodě, které v knihovně byly, ale na přechodu z dětské do dospělé sekce knihovny jsem se zasekla. V dospělém nebyly knihy tak jasně vymezené, obsahovaly spoustu odborných výrazů a já jsem moc nevěděla, jak začít a kam se dát. Možná tahle nejistota jen předznamenávala přicházející období, kdy jsem (přirozeně) řešila hlavně sama sebe a svoje místo na světě a byla jsem z toho všeho dost nešťastná. Chodili jsme s Michalem na dlouhý procházky po okolí, jezdili na Eurorebus a vědomostní olympiády a já jsem se snažila pochopit, co to všechno znamená. Zase až v poslední době jsem si vzpomněla, že na nižším gymplu jsem se měla vlastně fakt hezky. Už jsem byla docela samostatná, ve škole jsme s holkama háčkovaly a pletly náramky, blbli jsme, život byl fajn. Postupně ale přišly taneční, který pro mě byly dost hrozná zkušenost, pamatuju si hlavně dotyky těch umělých a škrábavých látek, ze kterých byly naše šaty a totálně polyesterový obleky a zpocený ruce kluků, se kterými jsem tancovala. Lidi spolu začínali chodit a já jsem začínala být víc a víc v háji. </p><p style="text-align: justify;">V roce 2008 se všude mluvilo o krizi (zase Američani a jejich nenasytnost, chápete), ale já jsem žádnou krizi neregistrovala, protože mi bylo 17 a měla jsem dost práce sama se sebou. Přibližně v té době jsem si založila tenhle blog, z prvních příspěvků si můžete udělat celkem obrázek, co jsem řešila a jakej byl můj zájem o svět. Psala jsem výkřiky do tmy, zprávy o svém zoufalství, které nikdo neviděl. Ve skutečnosti jsem tak marná nebyla, s tátou jsme si hodně povídali o tom, co se ve světe děje. Táta dělal na vojně výzbrojního důstojníka a zajímal se o 2. světovou válku a dalších konflikty. Taky jsem věděla, že máma nebyla moc nadšená z vývoje Česka po sametové revoluci. Pohybovala se mezi pólem, že za komunismu se žilo líp, když člověk držel hubu a krok (ble.) a tím, že Havel to posral, když komunistickou stranu nezakázal. Postupně jsem ale zjistila, že nešlo o komunismus jako takový, co se jí na minulosti líbilo, ale o zdánlivou jednoduchost světa, kterou totalitní režim navozoval. Některá dilemata za lidi uměle vyřešil a spoustu lidí a pohledů na svět, které nezapadaly do oficiální ideologie prostě uklidil tam, kde nebyli vidět a slyšet. </p><p style="text-align: justify;">Jenže v době, kdy mi bylo 17, jsem mířila do svého největšího depresivního propadu, moje budoucnost mi přišla pořád beznadějnější, až jakoby úplně zmizela, a štvalo mě vpodstatě všechno, co jsem v životě měla. Svůj - velmi úspěšný - rok 2010, kdy jsem skončila 3. v národním kole biologické olympiády, pak jsem se kvalifikovala na mezinárodní BiO, tak jako bokem jsem odmaturovala, dostala se na medicínu, z mezinárodní olympiády v Koreji přivezla stříbrnou medaili a začala studovat medicínu jsem prožila v nějakém zvláštním transu, kdy jsem se zároveň cítila úplně marná a neschopná, skoro jsem nespala, protože jsem pro úzkosti nemohla, ale taky jsem dělala hrozný hovadiny a pařila jsem úplně do mrtva, abych vůbec cítila, že žiju. Měla jsem pocit, že to je moje poslední šance na to si něco užít. Taky jsem se na zimu propadla do bezútěšného stavu, kdy jsem se je ploužila ulicemi, cítila se sama, v hlavě mi nepřetržitě jely myšlenky a pokračovala jsem dál jenom z hrůzy, co by se stalo, kdybych zastavila. </p><p style="text-align: justify;">Od té doby už bylo všechno jenom lepší.</p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7OIOnchSrnPuy-pJA66k2n6Cedr-ZlyVJEc0pYN4seDk7ojQdfqdZUWrWKjAjJVZPDZWmqtXEFQ4Qm0ZCLE6L6QGIhhnr-NBWKPi1knR2GHZySmMhDFgHvULPLEFEhB6bkh9BTP0XIrLYYUbDeKmw8Y-HaBDhIuGeBWUCwEor-_HMDogVD9zV3ADaLw/s4032/IMG_0368.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="večerní výhled z okna kuchyně" border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7OIOnchSrnPuy-pJA66k2n6Cedr-ZlyVJEc0pYN4seDk7ojQdfqdZUWrWKjAjJVZPDZWmqtXEFQ4Qm0ZCLE6L6QGIhhnr-NBWKPi1knR2GHZySmMhDFgHvULPLEFEhB6bkh9BTP0XIrLYYUbDeKmw8Y-HaBDhIuGeBWUCwEor-_HMDogVD9zV3ADaLw/w480-h640/IMG_0368.JPG" width="480" /></a></p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Říkám si, jak to tak píšu, proč si většinu svého života pamatuju s takovou nepříjemnou pachutí úzkosti a nedostatečnosti. Zvenku viděno se mi dařilo, měla jsem úspěchy. Skoro mi přijde, že po každém úspěchu máma vyvíjela větší a větší nátlak na to mě rychle nacpat zpátky do každodenního života, za každou cenu, s přehnaným důrazem na práci v domácnosti, abych si moc nezvykla žít mimo domov, abych třeba náhodou nezpychla a nechtěla odejít, abych věděla, kde je moje místo. Úspěch je třeba přejít a moc i ho nevšímat. Důležitý bylo se soustředit hlavně na to, co se nedaří a co je problém. Neochota mojí mámy a babičky se vyrovnat s tím, že realita neodpovídá jejich představám (které byly často úplně, ale úplně mimo reálné možnosti všech zúčastněných) a taková nepříjemná zatvrzelost v trvání na svém neumožňovala radovat se ani žít lehce. I radost byla vždycky na sílu. Ke každému důvodu ke spokojenosti se vždycky našlo tisíc věcí, na které se dalo stěžovat. </span></p><p style="text-align: justify;">A tak se až teď učím vyprávět si sama svoje dětství a dospívání jinak. Tak, že chyba nebyla vždycky jen ve mně, že spousta zážitků, se kterými máma nesouhlasila, byly vlastně super, a že i když jsem vyrůstala v úplné rodině v baráčku na předměstí, emoční zabezpečení a kompetence mojí rodiny nebyly nic moc a the struggle was real. Je mi líto, v jaký atmosféře se odehrávalo moje a bráchovo dětství a dospívání a nechci se tvářit, že je naše vina, že jsme si to neužívali. Jenže už taky vidím, že to není celý příběh. Přes to základní zklamání, že i kdybych byla dokonalá, doma na mě vždycky něco najdou, jsem měla štěstí na lidi. Měla jsem zážitky toho, že mě někdo vidí a slyší takovou, jaká jsem a co potřebuju. Tátovi v tomhle povídání moc prostoru nedávám, protože ve stěžovacím pamfletu si mnoho místa nevydobyl. Myslím, že díky němu mě všechna ta negativita a nároky mojí mámy, kterými jsem se cítila zaplavená, úplně neudolaly. </p><p style="text-align: justify;">Jak jsem dřív hodně četla, věděla jsem dost o nostalgii, aniž bych měla možnost ji zažít. Nedávno jsme s holkama z gymplu, se kterými máme občas se scházející spolek KOSOČTVEREČEK (původně jsme byly Pentagram, ale jedna z nás se odrodila těsně po gymplu) zjistily, že už se známe víc než 20 let. Vzpomínaly jsme na naše zážitky s láskou a humorem a mě napadlo, že ač jsem měla často sklon vidět nostalgii jako slabost a symptom prázdnoty života, může být i laskavá a zábavná. Dáváme ocenění příjemně prožitým chvílím tím, že na ně vzpomínáme. </p><p style="text-align: justify;">Vidět sebe a svý kamarády, jak se měníme na dospělý lidi, je trochu strašidelný, ale taky uspokojivý. Mám z nás radost, že jsme přežili, že jsme se neztratili. Oslavujeme navzájem svoje životní kroky a truchlíme nad ztrátami, ale někdy mi chybí ta sveřepost, se kterou jsme si mysleli, že víme jak to v životě je. Teď už to není zdaleka tak jasný a v životě vidím o mnoho víc odstínů na škále mezi dobrým a špatným, lidi s černobílým viděním světa mě popouzejí, ale stejně občas na chvíli podlehnu představě, že dřív to bylo snazší. Moje sebeúcta byla sice mnohem slabší, ale zakotvená v mnohem nevývratnějších přesvědčeních. Musím si aktivně vzpomínat na to, jak moc slabá byla a i když jsem ve zpětném pohledu měla třeba míň práce a povinností a víc energie, měla jsem taky míň svobody a celkově to vůbec nebylo lehčí. </p><p style="text-align: justify;">Minulý týden ke mně do ambulance přišla moje spolužačka z gymplu a kromě práce jsme trochu drbaly lidi, co známe. D. je dost posedlá představou úspěchu a sama sebe vidí jako ne moc úspěšnou, i když mě přijde, že to, co dokázala je vzhledem k prostředí, ze kterého vzešla, úplně megaúspěch. Popřála mi k pěkný kariéře. Mě to trochu zarazilo, protože by mě nenapadlo o sobě přemýšlet jako o extra úspěšným nebo aspirujícím člověku - koneckonců jedna moje kamarádka je předsedkyně spolku Mladých psychiatrů, kamarád píše knížky a podniká, další spolužačka pracuje na úřadu vlády a lítá do Bruselu častěji než já jezdím do Brna na výcvik. A tak dále. Pomohla mi líp si uvědomit sociální bublinu, ve které žiju, a jednu významnou změnu, která se ve mně udála. Většinu života jsem se cítila jako outsider, který je již z podstaty svého zaměření, povahy a původu předurčený k utrpení. A tak se už necítím. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAfSsM6Kt6ki0L5dQ5uxdd6RwX8gXYvDHMQznKVwdn3ioyeG6RZntXwAvIKXhoENecPlZXPQXJYqpQaBTCMQ67_nR3BOOoA9AADkq18pZH8WmDo_4H1FNgGSVpgftTBOmFSaygKBLQbExJC55c_4D-o5a2E7-7PbGUL8WxvGdb6Lzw2yXGPL-BeMOb0w/s3088/594D3D5A-09FD-436B-887F-CCF10FE69B63.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3088" data-original-width="2320" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAfSsM6Kt6ki0L5dQ5uxdd6RwX8gXYvDHMQznKVwdn3ioyeG6RZntXwAvIKXhoENecPlZXPQXJYqpQaBTCMQ67_nR3BOOoA9AADkq18pZH8WmDo_4H1FNgGSVpgftTBOmFSaygKBLQbExJC55c_4D-o5a2E7-7PbGUL8WxvGdb6Lzw2yXGPL-BeMOb0w/w480-h640/594D3D5A-09FD-436B-887F-CCF10FE69B63.jpeg" width="480" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-3949863342854604472023-01-22T13:41:00.001+01:002023-01-22T13:41:37.157+01:002022<p> Ráda bych vás jako mnoho let předtím informovala, jaké knihy jsem v uplynulém roce přečetla. Bohužel tomu tak letos nebude, protože </p><p>a) jsem za loňský rok přečetla asi tak 3 knížky </p><p>b) z toho 2 byly od Rogerse jako povinná četba k výcviku </p><p>c) nevím, která byla ta třetí, protože notes kam si zapisuji přečtené knihy zmizel při stěhování a dosud je pravděpodobně někde ve sklepě. </p><p> </p><p>...</p><p> </p><p>Po kratším zamyšlení a urgenci od kolegy, který po měl chtěl vrátit půjčenou knížku Byli jsme tu vždycky jsem si vzpomněla, že nojo, vlastně, tuhle jsem přečetla. Je to suprová, emaptická knížka, ve které všichni protagonisti dostali prostor svým způsobem promluvit o svém osudu jakožto queer lidí žijících v české společnosti. Pro mě osobně z ní vyvstává zjištění, že čím víc se něco patologizuje a odstrkává do ilegality, tím víc prostoru pro zneužívání a hrůzu se tím vytváří. Veřejně sdílená odlišnost není zdaleka tak nepříjemná a nebezpečná jako za každou cenu schovávaná a pronásledovaná odlišnost. <br /></p><p>Tak jsem přečetla Neznámou společnost od Pavla Pospěcha. Je to populárně naučná sociologická kniha, kterou mi půjčila kamarádka socioložka proto, že se jí líbila údernost a čtivost, se kterou jsou v knize zpracována česká témata. Mainstream české sociologie tu knihu prý nemá rád, protože česká sociologie chce hlavně psát nesrozumitelné články do impaktovaných časopisů a hlavně nikomu nic nevysvětlovat (česká sociologie ať promine tuto generalizaci, nicméně udělat něco vstřícného pro svůj mediální obraz by mohla). Mě se Neznámá společnost líbila. Přijde mi fascinující dívat se na lidi a společnost ještě dalším úhlem pohledu. </p><p>Přeju vám do roku 2023 hodně sil a kreativity a svobody a sobě víc čtení a pomalejší životní tempo. </p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcsiZpxSBPJyhq3loOna_J-jJyL6Zp1ISI88g6AS9hVf_Se8_d8yndeiFj1cJYlXi2pKdjm-vS5xrKc7B3DJsWmJihIDAQetdOkylsgM653yDQeHf3kKucB39NTBjGVZxqfof_2esfuW4gvXjCuWYijEBLYV0_Djd1e2u40rdp8nLN46NRQJN7Ck64Jw/s3091/img_07%202.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="3091" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcsiZpxSBPJyhq3loOna_J-jJyL6Zp1ISI88g6AS9hVf_Se8_d8yndeiFj1cJYlXi2pKdjm-vS5xrKc7B3DJsWmJihIDAQetdOkylsgM653yDQeHf3kKucB39NTBjGVZxqfof_2esfuW4gvXjCuWYijEBLYV0_Djd1e2u40rdp8nLN46NRQJN7Ck64Jw/w640-h424/img_07%202.jpeg" width="640" /></a></div><br /><p>Na fotce jsem v ulicích žlutého města Izamal na Yuctánu v Mexiku. Byla jsem trochu líná na ten analog fotit, ale jako pokaždé jsem teď moc ráda, že ty fotky mám. Ony mají prostě takovou jinou atmosféru než ty digitální. </p>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-85218664252449519012022-09-18T17:01:00.003+02:002023-01-30T15:27:35.444+01:00Resty<p style="text-align: justify;"> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTrNUs5uAlmVSlnrUxECoC0gMWO96EF7YMmVXM94qY6dljIpGj6jfo55Ady3SbfR7VY4-RYKjARoRKxO5UjP99cDGhLIauL7VsjP0deVzgcd9SO-_SE2FKeP_alQPiwqefIuvXwxjDRKC1eBXVJDKyh7C2SNF_YuuwFyAT44fxGOBqirpDS7Z41taZ_Q/s4032/9293943C-9747-4AB6-A03B-AC6CC877160D.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTrNUs5uAlmVSlnrUxECoC0gMWO96EF7YMmVXM94qY6dljIpGj6jfo55Ady3SbfR7VY4-RYKjARoRKxO5UjP99cDGhLIauL7VsjP0deVzgcd9SO-_SE2FKeP_alQPiwqefIuvXwxjDRKC1eBXVJDKyh7C2SNF_YuuwFyAT44fxGOBqirpDS7Z41taZ_Q/w640-h480/9293943C-9747-4AB6-A03B-AC6CC877160D.jpeg" width="640" /></a></p><p>Já vím, že sem nepíšu. Příspěvek o naší dovolené na Rujáně mám rozepsaný už 2 měsíce. Psala jsem jiné věci. Závěrečnou práci do výcviku a spousty zápisů vyšetření nových lidí, kteří ke mně do ambulance přišli v reakci na moje vystoupení v Diagnoze F. Taky jsme se přestěhovali do nového bytu hned za zdí Bohnického areálu. Chodíme na procházky do Čimického údolí a na pivo do pivního baru Chmeloun, který sídlí v boudičce na konečné autobusu. Vypadá to tam nuzně, ale výběr točených craftových piv mají lepší než ve většině letenských podniků. Doma máme zatím staveniště, střídají se tam různí řemeslníci a Ondra bourá, zazdívá, tmeluje a brousí. Jemný bílý prášek byl poslední měsíc naším všudypřítomným společníkem. Teď už zbývá jenom v rozích a za krabicemi, ve kterých se stále tísní většina vybavení naší domácnosti.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3zEgocdYVUDtldZcfs-w9Gr3Y7tUtwvdHbz64XUBXEeqqKbBrPFznPXGk5gN9wzD2-ml5yn4VdfGVTrSzvidn9lqgiFXhIeUxnuzgcf23r1z4YfiI5JzRWAPllUiw06ps4egSPU4c8IRFOvEy9tYeR5bA0EpjnB0EESd9BCYXWNJUma-PBBZIFMe07Q/s4032/A046ACB6-2CDC-4EDA-98B2-4AC21408F3FA.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3zEgocdYVUDtldZcfs-w9Gr3Y7tUtwvdHbz64XUBXEeqqKbBrPFznPXGk5gN9wzD2-ml5yn4VdfGVTrSzvidn9lqgiFXhIeUxnuzgcf23r1z4YfiI5JzRWAPllUiw06ps4egSPU4c8IRFOvEy9tYeR5bA0EpjnB0EESd9BCYXWNJUma-PBBZIFMe07Q/w480-h640/A046ACB6-2CDC-4EDA-98B2-4AC21408F3FA.jpeg" width="480" /></a><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhByWKOJ7M738Cs8cgu_dDFhAttKLGfEr2b_oO2PYFlDdlUe9NAbLsObs4UGewpjQ9argrpqDAM1vaDE9C2P5qcIIYODZX_JKXstbetkaPYGhDHrnOEMo-YQteuA46ySpMaFvLQh6kCjXHlzxcXT9-wt_ue9aYwo3qsYCn6Ds5o017xmGPUA0wZHyPOmQ/s4032/768C9C90-42F5-42EB-A64E-81516CB03BB1.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhByWKOJ7M738Cs8cgu_dDFhAttKLGfEr2b_oO2PYFlDdlUe9NAbLsObs4UGewpjQ9argrpqDAM1vaDE9C2P5qcIIYODZX_JKXstbetkaPYGhDHrnOEMo-YQteuA46ySpMaFvLQh6kCjXHlzxcXT9-wt_ue9aYwo3qsYCn6Ds5o017xmGPUA0wZHyPOmQ/w480-h640/768C9C90-42F5-42EB-A64E-81516CB03BB1.jpeg" width="480" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="text-align: left;">Na začátku září skončila další velká kapitola mého života. Závěrečná práce byla přijata a já mám hotový psychoterapeutický výcvik. Což znamená, že se můžu přihlásit do nějakého dalšího výcviku! Neznám moc lidí, kteří terapeuticky pracují a zůstali jen u jednoho výcviku. Možnosti jsou nekonečné. S ukončeným "základním", velkým výcvikem se totiž dá přihlásit do specializovaných výcviků, třeba v arteterapii, kam bych ráda někdy došla. To mi připomíná, že jsem chtěla napsat o psychoterapii pár článků sem na blog. Tak snad se do nich teď pustím, když se cítím namotivovaná a jsem rozepsaná z té závěrečné práce. </span></div><p style="text-align: center;">Výcvik jsem skončila jen tak mimochodem, už při účasti na další části vzdělání nazvané Somatopsychická integrace. Co jsme mysleli, že bude cvičení v pozorování tělesných projevů klienta vypadalo nakonec spíš jako masérský kurz. A čekají nás i různé orientální, celkem brutální techniky manipulace s tělem. Nějak se nám ten přístup zaměřený na člověka zvrhnul :)</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhr1dbA0Mt9EsXXkVe9yeONXcD_S8RzeqpEyK0dQbI2MYJXWGUB6z5JKPV4n6ZaXzmPZxzpbCIw3PrK5n-a0TAn9K8UALowOmPbxt-Mb7cihw91cAYt2UcBAenRpqgyWlmS5VBFb6BykwUrtm7JpLHUdgkwgRwB593cwlWzs-AOiN7TeVqhVXyEm85DSQ/s4032/D77D7E84-0359-4536-A7A9-CEC65FDBD60F.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhr1dbA0Mt9EsXXkVe9yeONXcD_S8RzeqpEyK0dQbI2MYJXWGUB6z5JKPV4n6ZaXzmPZxzpbCIw3PrK5n-a0TAn9K8UALowOmPbxt-Mb7cihw91cAYt2UcBAenRpqgyWlmS5VBFb6BykwUrtm7JpLHUdgkwgRwB593cwlWzs-AOiN7TeVqhVXyEm85DSQ/w480-h640/D77D7E84-0359-4536-A7A9-CEC65FDBD60F.jpeg" width="480" /></a></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8Sr94GN36qY1kSyl86Y8KN7bT2eytZxEZjgXk6DOnDVS7sGgAUb32acXb4c9zzNLhj_k2x5spUhhDbxjaXx9hEubTBju8MSvI9cFL6NF35wKI5eKYzTzNT5jIFuLqt_TYYHg7fHmuhYj2EybgVEEWo9oA3BcwBBiX07f7a1CIFC-IB7_aVcHeW9V3Yw/s4032/78622C9F-0139-4E5C-86CE-445872B12706.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8Sr94GN36qY1kSyl86Y8KN7bT2eytZxEZjgXk6DOnDVS7sGgAUb32acXb4c9zzNLhj_k2x5spUhhDbxjaXx9hEubTBju8MSvI9cFL6NF35wKI5eKYzTzNT5jIFuLqt_TYYHg7fHmuhYj2EybgVEEWo9oA3BcwBBiX07f7a1CIFC-IB7_aVcHeW9V3Yw/w480-h640/78622C9F-0139-4E5C-86CE-445872B12706.jpeg" width="480" /></a></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmLJHif9v-PZ1Hw_6XDUC6xNKqtDO7A_qjxXcMcjCh2fRtxwybmCa96dhysA_qRynCaJXHlMnbG_D5XWDmzzbn2qlIEZsLr2jAhwIO9n3hs_SF4vg3_rAWFhFj88hg_58OQY1O8JOmEn-4cLRsd_kP7IT-9PNLhc3PpXRK6mObUTSFUfotOQWir5qy4g/s4032/8968C783-B110-4524-ABB5-7E653E905252.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmLJHif9v-PZ1Hw_6XDUC6xNKqtDO7A_qjxXcMcjCh2fRtxwybmCa96dhysA_qRynCaJXHlMnbG_D5XWDmzzbn2qlIEZsLr2jAhwIO9n3hs_SF4vg3_rAWFhFj88hg_58OQY1O8JOmEn-4cLRsd_kP7IT-9PNLhc3PpXRK6mObUTSFUfotOQWir5qy4g/w480-h640/8968C783-B110-4524-ABB5-7E653E905252.jpeg" width="480" /></a></p><p>Potom jsem hnedka odjela na dovolenou, nebo spíš na dvě dovolené následující po sobě. Do Slovinských Alp, na Istrii a pak do Dolomit. Vracím se po týdnu a půl rovnou do služby, ale přijde mi, že jsem nebyla v práci tak měsíc. Poslední rok pro mě byl hodně přelomový, hodně se toho kolem mně i ve mně změnilo a cítím, že pořád není konec. Tak jsem zvědavá, co mě tenhle podzim ještě čeká. </p><p>P.S.: jestli máte předplacený Deník N, můžete si tam se mnou přečíst rozhovor a velký článek o ADHD v dospělosti. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPKL9149jxtKrDodWs2K_1R0_EP0RtSqpBhMOYxzj54UxUGKQo_E5EYG9W4GjL4Y1kjj-fTqvNk6w-_wevhIUcUi9RBejUovd7JQT-3Pv1vz5ZB2enbYS2XonDEmc_mAIbIRZyvGQZ2a14Hv0lVAbec6Lt73vUqNCsR8lA25lsR-M4wZgAqQS5IWaz1g/s4032/6E9E5EB2-2541-4B3E-B28E-076C5555D23F.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPKL9149jxtKrDodWs2K_1R0_EP0RtSqpBhMOYxzj54UxUGKQo_E5EYG9W4GjL4Y1kjj-fTqvNk6w-_wevhIUcUi9RBejUovd7JQT-3Pv1vz5ZB2enbYS2XonDEmc_mAIbIRZyvGQZ2a14Hv0lVAbec6Lt73vUqNCsR8lA25lsR-M4wZgAqQS5IWaz1g/w640-h480/6E9E5EB2-2541-4B3E-B28E-076C5555D23F.jpeg" width="640" /></a></div>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-82809989060608476062022-06-30T20:56:00.000+02:002022-06-30T20:56:11.964+02:00Pichlavá podložka a kvašení jahod<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8SUySkV-1IoVRU4Dl9PlM8jRHh8l11JTC0JwN4Dc6rkNAXMloX7igNvIaHAmP5F5Lg3j4_St_HZgwTJk9SfSA3DNluhMeHwvv7_QSM994ktnr55Q7j1amrAZ0wMYoRpfFnWm4iAhyzwkaz1yndWvSgKAW6Dyw9C59FKDe7kk_qpsT9Zty3eqJ18tG2g/s4032/485F84A1-1835-444B-8893-E679BC10B3B3.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8SUySkV-1IoVRU4Dl9PlM8jRHh8l11JTC0JwN4Dc6rkNAXMloX7igNvIaHAmP5F5Lg3j4_St_HZgwTJk9SfSA3DNluhMeHwvv7_QSM994ktnr55Q7j1amrAZ0wMYoRpfFnWm4iAhyzwkaz1yndWvSgKAW6Dyw9C59FKDe7kk_qpsT9Zty3eqJ18tG2g/w640-h480/485F84A1-1835-444B-8893-E679BC10B3B3.jpeg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Otevřela jsem notebook, abych si našla instrukce k šití, do toho mi zavolal táta a najednou je o hodinu a půl později. Venku prší a vzduch je jako v prádelně (v popisu vlhkosti vzduchu se spoléhám na zkušenosti předků, protože sama jsem v prádelně, ve které se pere, nikdy nebyla). Počasí, které je poslední měsíc, mě vyčerpává.</span></div><p></p><p style="text-align: justify;">Jsem trochu zaseknutá, protože se blíží velký věci a já jsem z toho nesvá. Největší věc je stěhování. Konečně jsme splnili podmínky pro čerpání hypotéky a stěhování do nového bytu se po dvou měsících od plánovaného data konečně přiblížilo. Přijdu si jako kočka, která neví, jestli utéct nebo zaútočit, tak si začne čistit srst. Poslední týdny cítím hodně nejistoty a úzkosti. Pochybuju o všem, co dělám. Nejhorší je to kolem oběda.</p><p style="text-align: justify;">Zuřivě kvasím ovoce naslano, protože jsem se o víkendu, kdy jsme navštívili kamarády na zahradě, konečně k nějakému napůl zralému ovoci dostala. Přihlásila jsem se do kurzu slaného ovocného kvašení u <a href="https://www.divozenkavkuchyni.cz" target="_blank">Divoženky v kuchyni</a>, bohužel mi ale nedošlo, že začátek a vrchol sezony bobulí a peckovin se přesně kryje s dobou největších manévrů kolem bytu. Zatím mi doma bublají třešně s pepřem, černý rybíz a nezralý angrešt ve slaném nálevu. S kamarády jsme zpracovávali jahody, které by se jinak vyhodily, na marmeládu a kvas na jahodové víno. Pár skleniček jahod jsem zkusila naslano, taky zkouším vyrobit jahodový ocet. </p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSVoUdcjo9g-CMZP04o1J6WV3PPtCZ9rybKfOsL0uWfGhFYnFcOzsvTI58E8ldu-XtU7dNn-1pR6xh05Ez4ylvhBzlwPAP3XvHTNQgvLSl8zJWyBalfLElnLIG5mDiBk_fBpmUUwJorDcABAu71JSsB84UK7cf9PloUPFacHAMCcilFUUer2mBtStgXQ/s4032/ACF93982-D142-41D2-BC5B-86FC8DA81270.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSVoUdcjo9g-CMZP04o1J6WV3PPtCZ9rybKfOsL0uWfGhFYnFcOzsvTI58E8ldu-XtU7dNn-1pR6xh05Ez4ylvhBzlwPAP3XvHTNQgvLSl8zJWyBalfLElnLIG5mDiBk_fBpmUUwJorDcABAu71JSsB84UK7cf9PloUPFacHAMCcilFUUer2mBtStgXQ/w480-h640/ACF93982-D142-41D2-BC5B-86FC8DA81270.jpeg" width="480" /></a></p><p style="text-align: justify;">Zatím nejlepší jahodovou kvašeností byla fermentovaná jahodová limonáda. Sklenice jahod + 400g cukru + 5 litrů vody a ždibíček kvasnic jsem dala do skleněné nádoby. Protože jsem měla v službu a domů přišla až druhý den, zvládla tekutina v horku během 3 dnů vykvasit do kvality burčáku s jemnými jahodovými tóny. Po 3 dnech jsem limonádu stočila do petek a dala do lednice na sekundární fermentaci, aby se trochu vyvinuly bublinky. Je to moc dobré pití, trochu sladké, trochu alkoholické, s příchutí jahod. Servírujte vychlazené. Určitě to půjde provést i s jiným zralým ovocem. Bytem nám bloudí spousta ztracených octomilek, které měly kolem limonády festival a teď neví, kam se vrtnout.</p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcEg0Obg7WdFy_x06RzaFknLKgaWBjxam8z4QjLdLqhMzN4jOwkxuHkS8q0jt0MuG-n28h8nRDjJkUIxZInv2OeG0rsW7owTiBnMxsS1JAkB0HUlfKrfxRm2-WJkZ3V8tLx8cedYzpjbZ8XwDvK7WQjA1Yq9N-kLrxIezDsMAHDTh8Sczp04WJVp_IEA/s4032/4BF24217-B90D-4B11-A958-219C61D46378.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcEg0Obg7WdFy_x06RzaFknLKgaWBjxam8z4QjLdLqhMzN4jOwkxuHkS8q0jt0MuG-n28h8nRDjJkUIxZInv2OeG0rsW7owTiBnMxsS1JAkB0HUlfKrfxRm2-WJkZ3V8tLx8cedYzpjbZ8XwDvK7WQjA1Yq9N-kLrxIezDsMAHDTh8Sczp04WJVp_IEA/w480-h640/4BF24217-B90D-4B11-A958-219C61D46378.jpeg" width="480" /></a></p><p style="text-align: justify;">Taky jsem si koupila pichlavou podložku - koukala jsem na Pranamat, ale když jsem viděla, kolik stojí, zhrozila jsem se a objednala jsem si jednu z druhé ruky z vinted. Udělala jsem si takový rituál, že přijdu z práce a po večeři si lehnu na podložku. Nejdřív to krátce bolí, potom příjemně hřeje. Když používám podložku, nebolí mě z neustálého sezení záda. Podložka je za mě objev roku. </p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgd7Jkj9L02wvqU109IG8u_9lcw6dG0zsONTttxDGyFrEuRSSIcCLuK0gOvFS9eqh6PsUsA6Rtq1rriUWXYO-1KV-zbBaPPGjSESazSHracmA25M6se6eyGmrKwM90g4CqE1hAJsOW_eLRgODuAYFRo3r04R3mib7Q17HkWMrCs8X6Wi6zoXxY0bFBTqg/s3088/A125712C-6AEE-48D2-A710-767BBAD09AD4.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3088" data-original-width="2320" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgd7Jkj9L02wvqU109IG8u_9lcw6dG0zsONTttxDGyFrEuRSSIcCLuK0gOvFS9eqh6PsUsA6Rtq1rriUWXYO-1KV-zbBaPPGjSESazSHracmA25M6se6eyGmrKwM90g4CqE1hAJsOW_eLRgODuAYFRo3r04R3mib7Q17HkWMrCs8X6Wi6zoXxY0bFBTqg/w480-h640/A125712C-6AEE-48D2-A710-767BBAD09AD4.jpeg" width="480" /></a></p><p style="text-align: justify;">Taky jsem byla na konferenci v Mikulově. Představovala jsem si jak tam budu krutě pařit, ale skutečnost byla mnohem poklidnější. Ušila jsem si do Mikulova barevné šaty z lehoučké viskózy, a dobře jsem udělala, protože bylo vedro a bouřka a vedro a v takovém počasí jsou lehké rozevláté šaty dobrá volba.</p><p style="text-align: justify;">Kdybyste byli v pátek v Mikulově, v 17h odchází od kašny prohlídka po krásách židovského Mikulova. Je opravdu o čem mluvit, Mikulov byl jedním z center moravského židovstva, a <a href="https://instagram.com/bara_provadi?igshid=YmMyMTA2M2Y=">slečna Bára </a>o něm umí krásně povídat. </p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8U7sPPc4k71UknGl4ieGnUM-4fqvL_hlD2inDSk5Mo0vdSL8azM_mKPnjTNHpw7vDBjgpFFiRxJPNqmqmEUhdU2dP2G8BK-BO4Crs-6Wh-LbSpeex7ivsFI05hgBjBFh012bv9Nozcyi0fwcSgJNSbBkvwi3Jovt0tu_dgVnIUFCiT1FLkO8-CxAKsQ/s4032/83EF554A-975B-4CDB-A339-6CDCB575AAB3.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8U7sPPc4k71UknGl4ieGnUM-4fqvL_hlD2inDSk5Mo0vdSL8azM_mKPnjTNHpw7vDBjgpFFiRxJPNqmqmEUhdU2dP2G8BK-BO4Crs-6Wh-LbSpeex7ivsFI05hgBjBFh012bv9Nozcyi0fwcSgJNSbBkvwi3Jovt0tu_dgVnIUFCiT1FLkO8-CxAKsQ/w480-h640/83EF554A-975B-4CDB-A339-6CDCB575AAB3.jpeg" width="480" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXywOFDJT8XD2A0rqhjFZOwY0-f7DwT7_q1Rznzs_Boc0dg7iOe9EO5euTkuc7uwdWyEGNZaK3lt0D0JpoPGjfXEiyqe8NCDYhN4_ClGsVe__lue4wv28nWbu4O--vkY5xaPVJIoNT11xCXGR-iXGrK7nQbiHx7H0Vo7c4q3e3rtDKsrxQqNujMf7_1Q/s4032/8E070CB4-1136-44EB-BD5F-A217F27A558C.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXywOFDJT8XD2A0rqhjFZOwY0-f7DwT7_q1Rznzs_Boc0dg7iOe9EO5euTkuc7uwdWyEGNZaK3lt0D0JpoPGjfXEiyqe8NCDYhN4_ClGsVe__lue4wv28nWbu4O--vkY5xaPVJIoNT11xCXGR-iXGrK7nQbiHx7H0Vo7c4q3e3rtDKsrxQqNujMf7_1Q/w480-h640/8E070CB4-1136-44EB-BD5F-A217F27A558C.jpeg" width="480" /></a> </p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGR0TUyMNb4edOyJxd9H_9Z48aQcLURMVKRvz5_5ArJd3MFgVOsBPk9yf23yvb4ZhiLrci9EYQ0N4vQk4WvlBZEBeBzOh41SzxjgplC2EXTvtrk1x-HdJPc1PIDJoVWsB3HPd03fVXcenZlBfy7pOTUX5M4DXgtSz9Helxa3ySLUzVALuv0VGN3nCkhg/s4032/B2497884-3E97-4EC5-AEA2-E9D9AF80CE83.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGR0TUyMNb4edOyJxd9H_9Z48aQcLURMVKRvz5_5ArJd3MFgVOsBPk9yf23yvb4ZhiLrci9EYQ0N4vQk4WvlBZEBeBzOh41SzxjgplC2EXTvtrk1x-HdJPc1PIDJoVWsB3HPd03fVXcenZlBfy7pOTUX5M4DXgtSz9Helxa3ySLUzVALuv0VGN3nCkhg/w480-h640/B2497884-3E97-4EC5-AEA2-E9D9AF80CE83.jpeg" width="480" /></a></p>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-31595161713077335192022-05-18T21:38:00.006+02:002022-05-18T21:43:05.059+02:00Sebe.kritička v léčbě<p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrZX1wZUAAjLs8pnfVlsvuhNG8R9F-0gdpXOkfm8613OVm33ZUjok4kqYq3TB4-QaJA1lli7f5i_9a4BOSZfuxTMSRiAIIvOZmFmw1prgDxW-o9U6joXETWdXmuLsHylROMWVq1BRH-F-IxUVMVPFgVeW_cjiw7LwcZT76qz658Hqk_rPF7U_bskpI5Q/s3091/img_16.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="3091" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrZX1wZUAAjLs8pnfVlsvuhNG8R9F-0gdpXOkfm8613OVm33ZUjok4kqYq3TB4-QaJA1lli7f5i_9a4BOSZfuxTMSRiAIIvOZmFmw1prgDxW-o9U6joXETWdXmuLsHylROMWVq1BRH-F-IxUVMVPFgVeW_cjiw7LwcZT76qz658Hqk_rPF7U_bskpI5Q/w640-h424/img_16.jpeg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Já u nás doma v paruce, několika metrech látky a svém perlovém náhrdelníku, když jsem pózovala kamarádce k její soše s barokní tematikou.<br />Prý jsem nejbarokněji vypadající člověk, kterého zná. 3 dny po atestaci. </td></tr></tbody></table><br /><br /><p></p><p> Nechtělo se mi poslední měsíce moc psát. Už několikrát jsem začala první větou (v ebrietě)*, ale pak jsem nepokračovala. Cítím se pěkně pohodlně zabalená sama do sebe a do svého malého soukromého světa a bojím se, že psaní mě rozvine a odhalí citlivá místa. Napsat příspěvek je jen začátek. Budu muset (= chci, ale bolí to) napsat závěrečnou práci do výcviku. Lebedím si ve svých dvou pracích a čekám, až na mě přijde chuť něco dělat. Objevuje se spousta témat, ale většinu z nich si nechávám na později. Ondra je nemocnej a spí vedle v pokoji s horečkou. Já na sbírce karimatek a jogamatek bivakuju v kuchyni na podlaze, protože starej gauč jsme už prodali a novej bude až v novém bytě. Večera jsem si ušila šaty (protože je #MeMadeMay2022), ale dneska už se mi nechce. Tuhle jsem si ve snaze koupit si další střih na šaty musela resetovat heslo na PayPal. Když jsem už popáté chybně označila, na kterých políčkách obrázku jsou autobusy, přišla jsem si jako skutečné pako.</p><p><br /></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjefJRuwiIV_aEQ65_OM9LJ9joIxVZ53TyW_CsstDZLyEdtYdMcrwYGl1Q0ExR1uNscuWEGD-E-qMNWjwedWxmSMZS_9ryQWoRmtdju0KcxjX5qai3W9HNxmCrOhlsKKUPNCC1t33EyUZjjSvFUkiI5XPm1cBCFf1BDCRp-g4pvDHwb3lt2KdPHjCURnQ/s3091/img_28.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="3091" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjefJRuwiIV_aEQ65_OM9LJ9joIxVZ53TyW_CsstDZLyEdtYdMcrwYGl1Q0ExR1uNscuWEGD-E-qMNWjwedWxmSMZS_9ryQWoRmtdju0KcxjX5qai3W9HNxmCrOhlsKKUPNCC1t33EyUZjjSvFUkiI5XPm1cBCFf1BDCRp-g4pvDHwb3lt2KdPHjCURnQ/w640-h424/img_28.jpeg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Markétka chystající se k modelaci</td></tr></tbody></table><br /><p>Pod novými inspiracemi, které by měly přijít, si představuju nápady na psaní nebo větší chuť do terapie nebo něco podobně abstraktního s přesahem. Nebo chuť objednat instalatéra, který by nám předělal odpady v kuchyni z jedné strany sloupku na druhou. Zatím mám ale (paradoxně) největší radost z toho, že se mi podařilo zrekonstruovat svůj oblíbený arabský čaj Pomerančová zahrada, který jsem na gymplu pila v Kamenné čajovně v Plzni vedle Besedy po litrech. Kamarádky k němu měly v nejlepším případě neutrální, ale spíš odmítavý postoj, takže je to asi kýčovitě dekadentní pití. Když ho piju v <a href="https://www.kappa-praha.cz" target="_blank">Kappě </a>ve své pracovně, připadám si, jako bych se vracela domů. </p><p>(Jak na něj: uvaříte zelený čaj Gunpowder, přidáte dost cukru a několik lžic vody z pomerančových květů. <a href="https://www.instagram.com/adekja/" target="_blank">Adekja</a>, která v čajovně pracovala, říkala, že když viděla tu esenci, tak ji přešla chuť. Esence je, pravda, sama o sobě na chuť dost odporná, ale čaj dělá skvělej). </p><p><br /></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh55xEKtN9vTYyewkaNgUvAUg2eVRaTCl_LP_FYhq0M1wnhwk3jlM49xlMFWy19Vq7idnQdVNGxKg5fj-6srUNau_mDTcuCRFLlKJis5rAkx2cWCQ_IrXrF3-PipubsG4XovaLLPS8iSGV40Nub82qi6sXY_IftQK2jDHsaLp1W81chANqkWcas6zdmTw/s3091/img_21.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="3091" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh55xEKtN9vTYyewkaNgUvAUg2eVRaTCl_LP_FYhq0M1wnhwk3jlM49xlMFWy19Vq7idnQdVNGxKg5fj-6srUNau_mDTcuCRFLlKJis5rAkx2cWCQ_IrXrF3-PipubsG4XovaLLPS8iSGV40Nub82qi6sXY_IftQK2jDHsaLp1W81chANqkWcas6zdmTw/w640-h424/img_21.jpeg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Memento Mori, Kutná Hora, 11/2021</td></tr></tbody></table><p><br /></p><p>Přijdu si pořád trochu jako ve snu, že dělám to, co chci, že jsem zodpovědná sama za sebe. Není to vždycky jen příjemnej sen. Cítím se, že jsem zrovna po atestaci, ale ono už je to víc než půl roku. Dějou se velký věci. Rozřešila jsem několik terapeutických vztahů, ve kterých jsem byla zaseklá, pár lidí odešlo a dost nových zase přišlo. Většina kolegů z Bohnic, co atestovali se mnou, už má vedoucí funkci, ale já mám volné čtvrtky a možnost specializovat se na témata, která mě zajímají. Stejně si ale ve slabších chvilkách říkám, jestli jsem neměla být konformnější a taky chtít funkci. Hypotéka se procesuje, miliony jdou z účtu na účet a my z nich neuvidíme ani korunu.</p><p><br /></p><p>Tuhle jsem v Radiu Wave <a href="https://wave.rozhlas.cz/dospeli-s-adhd-celi-pocitum-selhani-a-nedostatecnosti-deji-se-jim-veci-ktere-8740006" target="_blank">mluvila v pořadu Diagnoza F o ADHD v dospělosti</a>. Byla jsem předtím dost nervózní, pak jsem mluvila jako normálně a když jsem skončila, přepadly mě výčitky. Řekla jsem tam v zápalu boje nějaká procenta, která byla trochu špatně, a už jsem si představovala, jak mě s nimi někdo z <i>odborníků</i> bude konfrontovat. Poprosila jsem moderátorku, aby tuhle část vystřihla. Reakce lidí, kteří podcast slyšeli, mi ukazují, jak moc jsem se svou sebekritikou mimo realitu. Pár lidí mi napsalo, že je moje povídání pošťouchlo s jejich ADHD něco dělat. Dokonce můj primář se v tom našel (pozn. diagnostika: nepřekvapuje mě to.). Pomalu se stávám jedním z mála lidí v republice, kteří s ADHD v dospělosti cíleně pracují, ale pořád se cítím jako bych zrovna vylezla ze školy a všechno co vím jsou jenom moje domněnky. Tak dlouho jsem neměla kvalifikaci až jsem si skoro nevšimla, že už ji mám. Chodím na supervizi, abych si to v sobě urovnala. Co můžu, co chci a na co mám sílu a schopnosti. </p><p>Pořád ty sebekritický hlasy slyším (obrazně řečeno samozřejmě! Jedinou opravdovou halucinaci, kterou jsem kdy měla, byl závan větru při hypnóze.). Ale taky už vidím, že často říkaj úplný hovadiny.</p><p><br /></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjGmwxn2FyV3P_JN3HIXR_Imnh8Y8LzDRGhnCBgzzwvDwyIpcY_CHPYPYA5_gkMb_KHydxzFlOacjETQIjBL8iouXi6XBmUXBrkmpsfq3-0FeHmbbAMPRmJpX3WwYacZXk97R_jTA18znkauTDGK_2t9Vf1k06eN6b5RaGV7kp2CYri7JacphYT5jvBJQ=w640-h480" width="640" /></span></div><br /><br /><p></p><p>* na vejšce jsem si myslela, že Ebrieta je nějaké zařízení péče o seniory, protože jsme na soudním lékařství měli na pitvu dva seniory, u obou byla příčina úmrtí "pád ze schodů v ebrietě". Až časem jsem zjistila, že je to latinský výraz pro opilost. </p>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-15168493317687972132022-03-18T23:12:00.001+01:002022-03-18T23:12:08.257+01:00Rok v knihách - 2021<p>Mám od atestace problém číst delší texty. Jsem líná. Nemám chuť číst, co si kdo myslí. A tak dále. Poslední týdny zvládnu přečíst i článek v časopise nebo celou online reportáž. V posledním týdnu mě uchvátil opravdu dlouhý text, <a href="https://www.nihilistanabalkonu.cz/l/je-putin-vazne-uplny-cvok/" target="_blank">článek od Nihilisty na balkonu</a> obsahující analýzu politického vývoje v Rusku za poslední desetiletí, ovšem vtipnou a čtivou formou (vím, zní to dost neslučitelně, ale Nihilista má skoro všechny články super, i když dlouhý).</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiBND7rwAqywk_aLYADUgOCWdZw1IeTSrD3sCgWF7H46wfppnkRt1ilwhIfktsHIKjYv4APvTRQ7MYZEJzaKV43jrLJyy6PToOJvZ96RWa0VRQ0iguDFVcD6CWvZ4KPEIHQ7jq_HTfoXSgmzhBS8ibGBMKguPpCLltJNy-5F8DkWhWmDDgMRzsVXCF06A=s4032" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiBND7rwAqywk_aLYADUgOCWdZw1IeTSrD3sCgWF7H46wfppnkRt1ilwhIfktsHIKjYv4APvTRQ7MYZEJzaKV43jrLJyy6PToOJvZ96RWa0VRQ0iguDFVcD6CWvZ4KPEIHQ7jq_HTfoXSgmzhBS8ibGBMKguPpCLltJNy-5F8DkWhWmDDgMRzsVXCF06A=w480-h640" width="480" /></a></div><p>Minulý týden mi klient vrátil Temné Noci Duše od Thomase Moora, kterou jsem mu půjčila. Nechtěl mi ji vrátit, protože se bál, že tím o něco důležitého prijde. Nedivím se mu. S Thomasem jsem pak strávila pěkný večer naložená ve vaně v hotelu, kde jsem přespávala během výcviku. </p><p>Kdybych si měla vzit tři knihy na pustý ostrov, vzala bych si Temné noci duše, M Train od Patti Smith a Genius Loci. S těmihle knihami bych dokázala přežít věčnost, protože probouzejí imaginaci. </p><p><br /></p><p>Když se kouknu na seznam přečtených knih z roku 2021, jsem překvapená, že jich je docela dost. V letošním nemám ještě zapsanou ani jednu. Při sepisování mi přišlo, že od minulého jara uplynuly roky, a zároveň že poslední dva roky uběhly jako voda. Čas je pro mě vždycky o kontextu a jak se mi prožitkově prolínají různé roviny mě nepřestává fascinovat.<br /></p><p><br /></p><p><i>Zoë Kessler</i>: <b>ADHD podle Zoë - Královna chaosu</b>. Super knížka, ve které autorka na svém příběhu ukazuje, co všechno může ADHD v životě napáchat za škody, když mu nevěnujeme pozornost. Doporučuji k přečtění všem adéháďačkám i lidem, které téma zajímá. <br /></p><p><i>Ondřej Nezbeda</i>: <b>Průvodce smrtelníka.</b> Praktické a vcelku příjemné čtení, které jsem četla jako pokus sladit se s duchem doby (aby mě všeobecné vyhrožování počtem úmrtí na covid nepřišlo tak tragické).<br /></p><p><i>James Hillman, Michael Ventura:</i> <b>Máme za sebou 100 let psychoterapie a svět e čím dál horší.</b> Tahle knížka mě dost bavila a podnítila ve mně mnoho myšlenek. Pak jsem ji půjčila hodně lidem ze svého okolí, čímž se stala nejpůjčovanější knihou mé knihovny. Má asi smysl ji číst když máte s psychoterapií zkušenost, protože pro laika může vyznít dost nihilisticky. Pro mě je to takový manifest za to, že psychoterapie může vést k pozitivní změně ve světě, když ji budeme brát v kontextu společnosti. <br /></p><p><i>Daniel Leader:</i> <b>Proč nemůžeme spát?</b> Moje rebelská část nemá ráda knihy typu Jak na to. Psychoanalyticky se porejpat v tom, proč je nespavost vlastně normální součástí života mě naopak bavilo dost. <br /></p><p><i>James Clear:</i> <b>Atomové návyky.</b> Hezký tipy, jak toho v životě hodně stihnout, ale stejně se k nim nedokopu. Návyky (a cvičení) jsou jak ten pověstvý žralok. Musíte se pořád pohybovat, aby fungovaly. Na dva týdny vypadnu a je po všem. A to já vypadnu skoro vždycky. <br /></p><p><i>Dolly Alderton:</i> <b>Vše, co vím o lásce.</b> Kdybych vám měla doporučit jen jednu knihu z letošního seznamu, byla by to tahle. Zahlédla jsem ji u Silvie na instagramu, koupila a přečetla jedním dechem. Je fakt hezky svižná. Bavila jsem se u ní. Možná se mi líbila i proto, že je mi ta holka trochu podobná (trochu míň piju a mám stabilnější vztahy)<br /></p><p><i>David Sinclair</i>: <b>Konec stárnutí.</b> Zajímavé čtení o tom, jak stárne lidské tělo od autora, který se stárnutím výzkumně zabývá. David Sinclair vám nebude tvrdit, že můžeme žít nekonečně dlouho, ale přináší tipy jak žít, abychom posledních 20 a víc let života nestrávili obtěžkáni civilizačními nemocemi. <br /></p><p><i>Besser Van Der Kolk</i>: <b>Tělo sčítá rány.</b> Nová propracovaná kniha o vývoji a léčbě traumatu, must read. <br /></p><p><i>Hosák, Libiger & spol.:</i> <b>Psychiatrie a pedopsychiatrie.</b> Bez komentáře, ale kapitola o systemické teorii mě fakt zaujala (rozhodně víc než mechanismus účinku psychofarmak nebo diagnostická kriteria čehokoliv)<br /></p><p><i>Ingrid Fettel Lee</i>: <b>Radost.</b> Protijed proti trudomyslnosti, návod na to, jak uspořádat prostor, aby vzbuzoval radost. <br /></p><p><i>Pavel Mohr a kol.</i>: <b>Psychofarmakologie.</b> Uvádím ve výčtu přečtené literatury hlavně proto, že moje kolegyně Anička Čižmárová ji před stestací přečetla 5x a všude se tím chlubí. Tak abyste to věděli i vy. (Já jsem přečetla první půlku a na část se sloučeninama a vzorečkama už nezbyl čas, protože jsem musela jít ke zkoušce).</p><p><br /></p><p>Letos jsem zatím nepřečetla ani jednu knihu, zato jsem si jich spoustu přestěhovala do ambulance.<br /></p>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-58282483140616873012022-01-27T11:44:00.000+01:002022-01-27T11:44:18.968+01:00Cost per wear v mojí skříni<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgZTWD2LafQq1vQTmKqIXkwXDD73B1pS6YV2tpuuk55Dvx7x9A6oQ4cAqMYE7igvYSsphKdK324FV3jYRZS4doSujYTOigUAd1o0AdkHG1hvWADxZLy3w5eqmMYqD1L6WNqcXrsFNm3V2DcI8KGE1K9AP2rS3rPEnvBq0GyblpVkRpF-gcMH_7mbw8Y8w=s4032" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgZTWD2LafQq1vQTmKqIXkwXDD73B1pS6YV2tpuuk55Dvx7x9A6oQ4cAqMYE7igvYSsphKdK324FV3jYRZS4doSujYTOigUAd1o0AdkHG1hvWADxZLy3w5eqmMYqD1L6WNqcXrsFNm3V2DcI8KGE1K9AP2rS3rPEnvBq0GyblpVkRpF-gcMH_7mbw8Y8w=w480-h640" width="480" /></a></div><br />Na začátku roku 2020 se v mojí sociální bublině začalo více mluvit o udržitelnosti v módě. Nechce se mi rozepisovat, co už bylo mnohokrát napsáno, krásné články na téma udržitelné módy má <a href="https://www.nila.cz/blog/osveta/" target="_blank">na svém blogu třeba Nila</a> nebo magazín <a href="https://www.slowfemme.com/magazine" target="_blank">Slow Femme</a>. V té době jsem za sebou měla pobláznění nákupy z druhé ruky na Vintedu, doma se mi kupilo oblečení a já jsem si uvědomila, že nemám tušení, kolikrát své kousky oblečení vezmu na sebe. Ve článcích věnovaných pomalé módě se většinou píše, že každý kus oblečení bychom měli obléct minimálně 30x. Zdálo se mi to jako trapně malé číslo, ale většina Slow Fashion blogerek se shodovala v tom, že dosáhnout třiceti nošení není vůbec snadné. <p></p><p>Jak zjistit, jak často své oblečení nosím? Tím, že si počty nošení budu zapisovat. Vyčlenila jsem si pár stránek v zápisníku a sepsala seznam oblečení, na které jsem si vzpomněla. Prvně mě vyděsilo, kolik kusů oblečení mám (a to jsem zapsala tak půlku toho, co reálně vlastním). Pak jsem si začala k jednotlivým kusům psát čárky za každý den, kdy jsem je měla na sobě. Skoro poctivě, skoro každý den po následující dva roky. První týdny jsem byla naštvaná, že čárky vůbec nepřibývají. Časem jsem ale cítila uspokojení z dobře rozjetého projektu. </p><p><br /></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjDeQ-W6QW9Wf6j9c-imPodyCws_224RqwblbzgCCfW5tCHK-Hn3wfuA0hZIonocLjVnWXMOwBD9_6aRsMoAkCcftJl_X7TlgMFhk8mC_w7kopbHv4ri9rdzeUw0uxIC0tvMFweRvGE5Ij3Swa1ZKV1FNYVFfmro3FnCF8D7VWSc9EE0jXsZghFXul_4w=s4032" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjDeQ-W6QW9Wf6j9c-imPodyCws_224RqwblbzgCCfW5tCHK-Hn3wfuA0hZIonocLjVnWXMOwBD9_6aRsMoAkCcftJl_X7TlgMFhk8mC_w7kopbHv4ri9rdzeUw0uxIC0tvMFweRvGE5Ij3Swa1ZKV1FNYVFfmro3FnCF8D7VWSc9EE0jXsZghFXul_4w=w480-h640" width="480" /></a></p><p><br /></p><p>Zjistila jsem zajímavé věci, které jsem tušila, ale vizuální znázornění pro mě bylo přesvědčivější, než nejasné myšlenky. Mnoho kusů oblečení jsem měla moc ráda a v minulosti jsem je nosila, ale teď už mi nevyhovovaly velikostí a/nebo stylem. K některým jsem se po období klidu vrátila a nosím je znova jako nové. Bylo mi líto těch věcí, které jsou sice pěkné, ale čárky v řádku u nich nepřibývaly, protože jsem je z různých důvodů nenosila. Byly mi malé. Neměla jsem na ně náladu. Necítila jsem se v nich pohodlně. Nehodily se mi už do stylu. Tak jsem je prodala na vintedu, škrtla a místo nich napsala jiné. </p><p>(poznámka pod čarou - mě hrozně baví s něčím kšeftovat)</p><p>S postupem měsíců a pandemie začaly přibývat kousky, které jsem si sama ušila. Z nich mám obzvláštní radost. Končím po dvou letech záznamů, teď mám pocit, že v tuhle chvíli mi už zapisování nošení nic nového nepřináší. </p><p>Co jsem zjistila?</p><p>- mám mnohem víc oblečení, než potřebuju - to mě nijak nepřekvapilo. </p><p>- titul nejvíc nošeného kousku mého šatníku vyhrává kabát, který jsem si na podzim 2015 nechala ušít na míru od Sugkrasisy. Za dvě zimy jsem ho na sobě měla víc než 120x. Při ceně cca 2500Kč činí cena za jedno nošení 20Kč. </p><p>- V závěsu za kabátem jsou celkem neforemné kalhoty, které ale není třeba často prát (70 nošení), džínová bunda a svetr, co jsem nosila celý lockdown doma (kolem 50 nošení)</p><p>- když jsem viděla, jak málo nosím svůj luxusní drahý kabát z tvídu, přestala jsem si myslet, že na něj musí být pod nulou a začala jsem si ho užívat</p><p>- nejvíc se mi líbí tmavě zelená, olivová, starorůžová a rezavohnědá barva.</p><p>- nesnáším, když mě něco škrtí v pase.</p><p>- viděla jsem graficky znázorněné, jak mi některé věci jen leží v šatníku, a to mi hodně pomohlo snížit nostalgii po nich a poslat je dál. Myslela jsem si, že se mi po nich bude stýskat. Ale když projíždím svou historii prodaných kusů na vintedu, na většinu z nich bych si bez fotek ani nevzpomněla. Závoj pochyb a lítosti se zvedl a už se skoro necítím provinile, když pošlu dál šaty nebo tričko po pár nošení proto, že mi nesedí. Není to ostuda, je to logický krok dobrý pro všechny zúčastněné - mě, oděv i budoucí majitelku.</p><p>- z prvních stránek - věci, které jsem na začátku roku 2020 měla - jsem toho nosila málo. Z poslední stránky - nové výrobky nebo nákupy z roku 2021 - má všechno přes 20 nošení. Z toho usuzuji, že jsem svůj šatník postupně sladila se svým stylem</p><p>- když chci nosit něco jako oversize, potřebuju aspoň velikost 46, a není to žádná ostuda si takovou věc koupit.</p><p>- vlněný svetry jsou super, ale když je mi pořád horko a teplota pod nulou je měsíc dva v roce, neužiju víc než dva. Bavlněné svetry pro mě fungují mnohem líp. </p><p>- nemám ráda svršky s dlouhými rukávy, pokud to nejsou svetry. Totální představa pekla je pro mě kombinace trika s dlouhým rukávem a košilky (!!!) pod ním, která mě strašila celé dětství a dospívání. Double trouble vedoucí tak akorát k přehřátí. A když jsem přehřátá, jsem nervózní. </p><p>- Vrstvy. Zlobři mají vrstvy, cibule mají vrstvy a já mám v zimě taky vrstvy. </p><p>- polyester a akryl jsem pomalu vystrnadila z šatníku. Výjimku mají plisované sukně, punčocháče a funkční a spodní prádlo</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgLSvG1DXzsJ2JpcCsy0ArQwGX013PKmNhClXcYjTa9pL9Mcs23un7_Vh-f9Ngn5vxM4EI6RwwF2wersRSHIsc3wJJy3eqQcHJLulm1jfWuHJoikW32yii_DV_ZuhxWhMIZi1_ci8nKyBJiOTyqBxbfxNVzuBTa7y4xf_I4eO7et262Ek_5vz8aO7A8_w=s4032" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgLSvG1DXzsJ2JpcCsy0ArQwGX013PKmNhClXcYjTa9pL9Mcs23un7_Vh-f9Ngn5vxM4EI6RwwF2wersRSHIsc3wJJy3eqQcHJLulm1jfWuHJoikW32yii_DV_ZuhxWhMIZi1_ci8nKyBJiOTyqBxbfxNVzuBTa7y4xf_I4eO7et262Ek_5vz8aO7A8_w=w480-h640" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kabát vlněný zelený z Nily. Ostatní věci jsem si šila </td></tr></tbody></table>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-70695878053300105942022-01-10T21:17:00.005+01:002023-03-21T19:17:44.710+01:00Otevírání<p></p><div style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjBYwdHIckh33VbitEVLYv4zcOumpjiWdYbhZoR-Py2lOqf472cBhioYpNCHy8KKNC7FKVd8hLVE2O4GvjJTLs7TYzX0Rk8cCLCWSAZIaEyGvojBTYLcBef1XZpYLDAiOHSPVqqd_wblTlBOw0DsmwPTRiVbgMI-T1m5sAJI0o00_kRyVxTxZfVNHLpXg=s4032"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjBYwdHIckh33VbitEVLYv4zcOumpjiWdYbhZoR-Py2lOqf472cBhioYpNCHy8KKNC7FKVd8hLVE2O4GvjJTLs7TYzX0Rk8cCLCWSAZIaEyGvojBTYLcBef1XZpYLDAiOHSPVqqd_wblTlBOw0DsmwPTRiVbgMI-T1m5sAJI0o00_kRyVxTxZfVNHLpXg=w480-h640" width="480" /></a></div> <p></p><p>Co bych napsala...dost se toho pro mě změnilo za poslední dva měsíce. Nějak nemám slov. Necítím ten přetlak k psaní, se kterým jsem napsala většinu příspěvků tady. Zasekla jsem se na plánovaném článku o atestaci (kterou jsem udělala) a psychoterapii. Nechce se mi nic psát, ale takhle by se mi mohlo nechtít donekonečna. <br /></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi0ZocP9L0UaBCTVzgCqg27Y7OHNbxrTZ7Yt8pEgClmJt_0kiurnf88FnUt_R53cIyoVmzH8TY6RFUBDJ-y1GI3uESbEal8TTlUh6Wo8onKMzCMrSBrT1M5cS1sA2UskcEn1K1SjfLvy0_1ZWXBCExni-pxzmsEE_XYs8fUTS-kOV944AzfEbZWUHKbEQ=s4032" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi0ZocP9L0UaBCTVzgCqg27Y7OHNbxrTZ7Yt8pEgClmJt_0kiurnf88FnUt_R53cIyoVmzH8TY6RFUBDJ-y1GI3uESbEal8TTlUh6Wo8onKMzCMrSBrT1M5cS1sA2UskcEn1K1SjfLvy0_1ZWXBCExni-pxzmsEE_XYs8fUTS-kOV944AzfEbZWUHKbEQ=w480-h640" width="480" /></a></div> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjTm2X_bKBQ6P_ie1MLAtC2vqCIuriwHKTTLEtc5i6u9DsAXbgo5IZOnVl0qCrZQVxj_EHs1rTXBpiUbBSxFS0y186Ner8woF2-I_kKRzzqEaEkZySCMLPa8pc6CDznIsBA1w0y666AQ9A5easwYJOmfmyKkuvuSl3vAStiXvIgtjP0Y0DXM1AgjEaWyg=s4032" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjTm2X_bKBQ6P_ie1MLAtC2vqCIuriwHKTTLEtc5i6u9DsAXbgo5IZOnVl0qCrZQVxj_EHs1rTXBpiUbBSxFS0y186Ner8woF2-I_kKRzzqEaEkZySCMLPa8pc6CDznIsBA1w0y666AQ9A5easwYJOmfmyKkuvuSl3vAStiXvIgtjP0Y0DXM1AgjEaWyg=w640-h480" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ondra a moje sestřenice Jana se svařákem<br /></td></tr></tbody></table><p></p><p>Snížila jsem si úvazek.</p><p>Začala jsem víc pracovat v ambulanci a přestěhovala jsem se s ambulancí do nového prostoru. </p><p>Mám volný čtvrtky, kdy se věnuju buď zuřivýmu šití nebo navštěvám kamarádek. <br /></p><p>Objednali jsme si židle a skříně do nového bytu. Neobjednali jsme si gauč a stůl je stále otázkou. Koupili jsme si obrazy od <a href="https://instagram.com/sommerova.hana?utm_medium=copy_link" target="_blank">Hany Sommerové</a>, co studuje 6. ročník na AVU. <br /></p><p>Na Vánoce jsme neměli žádné vlastní cukroví, zato vánočky bylo i na vývoz.</p><p>Každý den hraju hry na mobilu a občas i cvičím. Kolem atestace jsem měla hrozné bolesti za krkem, potom vleklou virózu, během které jsme vypotřebovali všechny látkové kapesníky, které doma máme. Když jsem je nedávno žehlila, řekla bych, že jich je dobře přes 50. Většinu mých potíží s bolavými rameny vyřešilo každodenní válení se na <a href="https://www.flexitylife.cz/masazni-valce-a-rollery/masazni-valec-trigger-point-foam-roller-grid-na-fascialni-masaz-33-cm/" target="_blank">tomhle božím válci</a>. Když jsem ci rozhýbala páteř, rozhýbala jsem se celá. <br /></p><p>Mojí kolegyni Aničce Moricové <a href="https://www.grada.cz/denicek-psychiatricky-12762/?gclid=CjwKCAiAz--OBhBIEiwAG1rIOsT2RDKfHKMI5YzYz_71I5DPOMS_bbWVPUavXSQAYErGUmiNaN7ycRoCrRIQAvD_BwE" target="_blank">vyšla knížka</a>. </p><p>Nainstalovala jsem si certifikáty na elektronický podpis, ty vypršely, pak jsem žádala 2x na SÚKL nevím o co, žádost byla přijata a závěrem se mi omylem podařilo hacknout systém tak, že posílá recepty i bez zadávání PINu. Co se podpisových certifikátů týče, jsem Alenka v Říši divů. </p><p><br /></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj_oc5JxPpCA4fT6vIrBtwRzrPu_u9tiCeJAU-nN4VF5M0j56W4RiHL2ibpAw9o8svPdoV0YB3CFmIL1b2pxrdqTKIYZz3CzEywTuo2cuX3YQV0kcuMvAROBZx8u6wP8nvUJ7DZIAORcHb33CQigEdPWsYtmNDnTnMA6eDD6QjQ6nyjC2tZDFwmIhUDGQ=s4032" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj_oc5JxPpCA4fT6vIrBtwRzrPu_u9tiCeJAU-nN4VF5M0j56W4RiHL2ibpAw9o8svPdoV0YB3CFmIL1b2pxrdqTKIYZz3CzEywTuo2cuX3YQV0kcuMvAROBZx8u6wP8nvUJ7DZIAORcHb33CQigEdPWsYtmNDnTnMA6eDD6QjQ6nyjC2tZDFwmIhUDGQ=w480-h640" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Winternitzova vila<br /></td></tr></tbody></table><p></p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEihJW1ftn9N_pN8oBWc5U1MU99D6uiWCjxodjWcavAtDURAkvS1YauKgcjNRh9o4rTlwmu4ueylDdDNnD4vfDL2U9Y2F30dHmkiAs6JIoZY9y5ZeI8-RxOpIADOEpWNNUK-MbHU_wUDLgDjpkrukLZre1o56AN37NAbyP69YIyKXSUL_J70gjyY1n7UgA=s4032" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEihJW1ftn9N_pN8oBWc5U1MU99D6uiWCjxodjWcavAtDURAkvS1YauKgcjNRh9o4rTlwmu4ueylDdDNnD4vfDL2U9Y2F30dHmkiAs6JIoZY9y5ZeI8-RxOpIADOEpWNNUK-MbHU_wUDLgDjpkrukLZre1o56AN37NAbyP69YIyKXSUL_J70gjyY1n7UgA=w480-h640" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foucaltovo kyvadlo na Matfyzu na Albertově<br /></td></tr></tbody></table> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjg2ap4sVOMXLlnAhYmPlPId1-0SrBqk5oZHMYcUkZxR7knvsSiGpiu-2llgcMcLK1iwQGCIkjtpGDl199urYSmfXYkFmbE6aDt453kSSlPZxciM1NCZIDNck3RhrS38aHYRZzZB4qbpCAMeKhJRRZKaBtwz1t04tNwVbYj7bJ05ksfGN_rilz7mKG5lw=s4032" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjg2ap4sVOMXLlnAhYmPlPId1-0SrBqk5oZHMYcUkZxR7knvsSiGpiu-2llgcMcLK1iwQGCIkjtpGDl199urYSmfXYkFmbE6aDt453kSSlPZxciM1NCZIDNck3RhrS38aHYRZzZB4qbpCAMeKhJRRZKaBtwz1t04tNwVbYj7bJ05ksfGN_rilz7mKG5lw=w480-h640" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Držení těla lepší. Kalhoty nejlepší.<br /></td></tr></tbody></table><p></p><p>Ušila jsem si několikery kalhoty, což považuju za svůj současný šicí vrchol. Poprvé a naposledy jsem šila kalhoty z prostěradla podle rozpáraných starých pyžamových kalhot, našila na ně veliké kapsy a v kapsách pašovala buněčnou kulturu letadlem do švédské laborky. To bylo v roce 2013. </p><p>Skoro celý víkend jsem strávila na supervizi přes zoom a pak jsem si říkala, jestli jsem si nezkazila život tím, že se chci věnovat psychoterapii, protože mi to očividně vůbec nejde. Pak mi došlo, že mám před menstruací a odtud zřejmě pramení můj pesimismus. </p><p>Začala jsem v práci provádět hypnózu. <br /></p><p></p><p>Poprvé po letech nemám jasně daný cíl vzdělání nebo práce, za kterým bych směřovala. Je to divný. Ale cítím se svobodnější. <br /></p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg1ocqoI5QcsSJaFe7gW5eQSr2VHjlP3tFM_MpUFO24jzEDguA9WrHtPb6B2V_M9q9L6VvsTwhfGCBhfu40HWqZ4Blq90EGDje5HB2Nohscu-NsPyhAMe_erx0VOomA4lOBS3VFOKTdXjzDPI1vLb_Ak46rtiRNLfdPynJNLf1tcI24it9FGrOdip-H6A=s3088" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3088" data-original-width="2320" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg1ocqoI5QcsSJaFe7gW5eQSr2VHjlP3tFM_MpUFO24jzEDguA9WrHtPb6B2V_M9q9L6VvsTwhfGCBhfu40HWqZ4Blq90EGDje5HB2Nohscu-NsPyhAMe_erx0VOomA4lOBS3VFOKTdXjzDPI1vLb_Ak46rtiRNLfdPynJNLf1tcI24it9FGrOdip-H6A=w480-h640" width="480" /></a></div><p></p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjAQLpSUd8CVpCYA8h4zjN-vm01XHpDtDu3Pdo7b11WOEAyn8tfP1O3aU4HWj5MsoodNLC3b7_x-70kI144VLawLkHbN-CIzbk12l9p_tRqq0DT-XdCAANDBL_OHmfKYOKQrMW5Gd__QRr2x7jv_1tRynUv9ONt0FduNZWWivCFbTysBinbHkkhYXI3Rw=s4032" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjAQLpSUd8CVpCYA8h4zjN-vm01XHpDtDu3Pdo7b11WOEAyn8tfP1O3aU4HWj5MsoodNLC3b7_x-70kI144VLawLkHbN-CIzbk12l9p_tRqq0DT-XdCAANDBL_OHmfKYOKQrMW5Gd__QRr2x7jv_1tRynUv9ONt0FduNZWWivCFbTysBinbHkkhYXI3Rw=w480-h640" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bizárek ze štědrovečerní procházky<br /></td></tr></tbody></table><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi0y6Q2e0hwWZpgDc8IIY2ks3kih4rC9yV1xts2rLUMbJzB0O8rpSkif7cMKndGgPmv4NYNBMK4TJM0L4kXyhUiN2kfiumpCGg86InZh3Sa3e550-MYCmpsEDgyiIaJ0TVuvOxpUp22K26n5O_5piPf-CXanmJbflHhDeffDA7OPiXJT--dZy6r-0kjWA=s4032" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi0y6Q2e0hwWZpgDc8IIY2ks3kih4rC9yV1xts2rLUMbJzB0O8rpSkif7cMKndGgPmv4NYNBMK4TJM0L4kXyhUiN2kfiumpCGg86InZh3Sa3e550-MYCmpsEDgyiIaJ0TVuvOxpUp22K26n5O_5piPf-CXanmJbflHhDeffDA7OPiXJT--dZy6r-0kjWA=w480-h640" width="480" /></a></div><br /><p></p><p>PF 2022.<br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><p></p>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-1456379065687453982021-10-26T13:24:00.003+02:002021-11-01T10:25:13.430+01:00Uzavírání<p>Uzavírám mnohé etapy svého pracovního života, které jsem v minulých letech otevřela. Doufám, že uzavírám i své workoholické období. </p><p>Byla jsem konečně v Kroměříži na kurzu hypnózy, který se odkládal kvůli koronaviru. Minulý týden jsme měli poslední soustředění z výcviku. Po čtyřech letech konec...jsem trochu nostalgická, ale zároveň mám pocit smysluplného ukončení. Když vzpomínám, jaké to bylo před třemi, čtyřmi lety, jako bych v těch Šlapanicích byla jiná já než teď. Trochu jsem se změnila, ale zase ne tak moc, abych se nepoznávala. Ze začátku jsme jezdili do univerzitního centra ve Šlapanicích, kde nás tak polovina bydlela. Jezdila jsem tam trochu jako na tábor, každý večer jsme byli v hospodě nebo chodbovica. Během korony univerzita centrum prodala, takže se skupiny konaly v Brně v Institutu PCA a bydleli jsme každý sám nebo po skupinkách. I to mi trochu pomohlo k pocitu určité samostatnosti - že mám večer vlastní program, cítím se svobodnější k rozhodnutí, co a s kým budu dělat, než když jsme šli všichni na večeři do jediné ucházející šlapanické restaurace, jejíž kvalita v průběhu našich návštěv viditelně uvadala. </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD84LAeGivOVhJVcNPhlIp1GvQFUtSbSsgfxueJOU_USSdLqGtG_1Z1RdWfzVJaHzZh9LkqTRP3RoSIeAK5HXe4KBIk9oHzg3NVtMyXhHV7HpB6WODluEkWRFfgEsaTTn3s6XmrSDfI_QG/" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD84LAeGivOVhJVcNPhlIp1GvQFUtSbSsgfxueJOU_USSdLqGtG_1Z1RdWfzVJaHzZh9LkqTRP3RoSIeAK5HXe4KBIk9oHzg3NVtMyXhHV7HpB6WODluEkWRFfgEsaTTn3s6XmrSDfI_QG/w480-h640/IMG_2389.JPG" width="480" /></a></div><br /><p></p><p>Chybí mi sice ještě doplnit nějaké povinnosti a chci navázat supervizím blokem, ale cítím tuhle kapitolu svého života jako uspokojivě uzavírající se. Jsem ráda, že jsem do výcviku šla, i když jsem v něm zažívala často dost bouřlivé situace. Jak hlavní část výcviku končí, z různých směrů se mi vynořují další možnosti, jak v učení se terapeutické práci pokračovat. Ale vadí mi, že psychoterapeutické vzdělávání zahrnuje spoustu sezení, většinou na nestabilních, nevyhovujících až hrozných židlích. Naštěstí v ambulanci máme pohodlná křesla. </p><p>Všimla jsem si, že od zvyku o všem příliš, ale neproduktivně přemýšlet a snažit se "vymyslet" situace, o kterých jsem byla přesvědčená, že je nemůžu změnit, jsem se posunula k méně přemýšlení a více malých a konkrétních kroků k lepšímu životu. Všichni starší doktoři tvrdí, že se mi po atestaci uleví, ale já cítím úlevu už teď - mám domluvenou změnu a snížení pracovní doby a dělá mi moc dobře vědět, že se už nebudu muset vracet k šílenému nasazení, které jsem měla. Budu mít míň práce a taky míň peněz. Ale vidím, že jediné, čeho v životě potřebuju víc je čas a chuť věnovat se svým vztahům a sobě. Všeho ostatního mám dost. </p><p>Včera jsem byla na terapii a když terapeutka otevřela dveře, spolu se mnou vstoupil do místnosti i polovyfouklý zlatý balonek ve tvaru srdce. Vznášel se v chodbě asi ve výšce hlavy a nechtěl odejít. Říkaly jsme mu Bytost a nechaly ho, aby si dělal co chtěl. Když jsem odcházela, chvilku to vypadalo, že půjde se mnou, ale nakonec zůstal. Nevím, s kým balonek nakonec odešel nebo jestli zůstal u terapeutky, ale myslím na tuhle drobnou příhodu několikrát za den a přináší mi takové potěšení z života a ujištění, že smysl a krása tu jsou a čekají, až si jich všimnu. </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS9AAlB6O_tcoFv-z59IEHIcFn8goov6I5R0p_EJvtwdm9Zz8MNQTy2sl_5rbRXKieuyM2O1SH9108FMSbAaCihmy5YvYT1rzDIwHP1RJx9clUEgyVax1Jdez7Hhw4aoMG0XyqXKiCllhE/" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS9AAlB6O_tcoFv-z59IEHIcFn8goov6I5R0p_EJvtwdm9Zz8MNQTy2sl_5rbRXKieuyM2O1SH9108FMSbAaCihmy5YvYT1rzDIwHP1RJx9clUEgyVax1Jdez7Hhw4aoMG0XyqXKiCllhE/w480-h640/IMG_2399.jpg" width="480" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>Učím se na atestaci, kterou mám v druhém týdnu v listopadu. Přejte mi štěstí. Většina mojí předatestační přípravy spočívá v tom, že se zklidňuju, odpočívám a dodělávám resty, abych se necítila pod tlakem všeho možného a aspoň mi to u zkoušky myslelo. Dopuju se vitamínama. Stejně se nervozitě nevyhnu a posedávání a povalování se posledních měsíců na mě začíná být znát. Tuhnou mi záda a bolí klouby. Kombinace stresu a postupujícího podzimu je zřejmě pro mé tělo náročná, protože před třemi roky jsem měla ústřel bederní páteře, před dvěma roky nejhorší ekzém svého života a loni covid. Letos mě bolí prozměnu hrudní a krční páteř, vitamíny nevitamíny. Mimo pohybové obtíže si ale žiju svůj sen kavárenského povaleče, po kterém jsem toužila minulý rok, když jsem byla na stážích, ale kavárny byly kvůli covidu zavřené. Rozděluji svou přízeň rovnoměrně mezi kavárny v okolí a trávím své dny v tichém společenství podobných lidí s macbookem a kávou. Ráno už jsem cvičila a hodně spím. Za pár dní začnu třeba i rychle chodit nebo běhat. <br /><p></p><div><br /></div><div>A mimochodem, jsem úplně nadšená z prstenu z první fotky. Má v sobě takový šroubek a skleněné "perly" se dají měnit. Báječný systém kolik-chceš-v-jednom. Vinuté skleněné perly od Kateřiny Kuklové alias <a href="https://www.fler.cz/kukie" target="_blank">kukie</a> jsou super a často je nosím, ale už si vymýšlím, jaké si z různých materiálů vyrobím sama. (Po atestaci. To je teď moje motto. Po atestaci.)</div>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-21755447501800371182021-10-15T19:11:00.005+02:002021-10-15T19:11:54.145+02:00Geniální šaty, ke kterým jsem byla zpočátku skeptická<p>Envelope dress (neboli Obálkové šaty :) už jsem vám tu <a href="https://irisds.blogspot.com/2020/11/saty.html" target="_blank">jednou ukazovala</a>. Ušila jsem je přesně podle návodu, měla jsem radost, že jsem něco stvořila, ale za pár týdnů jsem z nich byla taková rozpačitá. Táhly z krkem, rozparky se kroutily a švy třepily a silueta byla taková divná (přišla jsem na to, že divnost siluety způsobila kombinace materiálu a rozparků). </p><p>Od minulého podzimu jsem ale pokročila v šití, naučila jsem se začišťovat vnitřek oděv francouzskými švy nebo šikmými proužky a trochu nad střihy přemýšlet. Posunula jsem výstřih trochu dozadu a zvětšila ho, upravila délku a rázem se v nich cítím líp. Ušila jsem je už třem kolegyním a v plánu jsou další pro kamarádku z výcviku. V letních vedrech jsem velebila volný střih a dvojitou gázovinu. Když chci mít pas, přidám pásek. Jsou prostě skvělé a úplně jednoduché. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQNZltqu45rHQdyQk-Bjv7HYnUlCLtbCOJUDChbMN4CTY2Qlu5h9hnIWxzY0zlQcb0j47z7jGAcydJEDV3a3cq2Xzufe7lWB8PbSmylTSr0m1rCm8S3wzlRtrw_v15Z7RF2jl_5_MZJP3U/s2048/Envelopedress+batika+2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1356" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQNZltqu45rHQdyQk-Bjv7HYnUlCLtbCOJUDChbMN4CTY2Qlu5h9hnIWxzY0zlQcb0j47z7jGAcydJEDV3a3cq2Xzufe7lWB8PbSmylTSr0m1rCm8S3wzlRtrw_v15Z7RF2jl_5_MZJP3U/w424-h640/Envelopedress+batika+2.jpg" width="424" /></a></div></div><div><br /></div><div style="text-align: center;">Batikované jsou moje. </div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5uyqNFnRISLz7OhpFnuqWzK1Q5OkN-71rWC_KWZWS1T80h-pboVEGHQrIlSzCjCrka_eVANv0NrkH801OP22PK12RO1mANygPYlC_cGTDaMYu1YHLWpLXrHR1jd3KpqXiy2iVg44n6cM3/s2048/envelope+batika.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1356" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5uyqNFnRISLz7OhpFnuqWzK1Q5OkN-71rWC_KWZWS1T80h-pboVEGHQrIlSzCjCrka_eVANv0NrkH801OP22PK12RO1mANygPYlC_cGTDaMYu1YHLWpLXrHR1jd3KpqXiy2iVg44n6cM3/w424-h640/envelope+batika.jpg" width="424" /></a></div></div><div></div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEyQV_qTUvzmlnk0Tkbj1hsV1aeo1_odLbdjkGZOatbKloW0Z5xie1xAVVSxDoVu9fbIL93qPhj9HGtqoijNdZxsPH5iJ7qEmYjHADAuJkmDH2wOxoQThPa6RqUidIthZRAEi2s6xMuXIa/s2048/Criswoodsewenvelope+c%25CC%258Cerna%25CC%2581.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1356" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEyQV_qTUvzmlnk0Tkbj1hsV1aeo1_odLbdjkGZOatbKloW0Z5xie1xAVVSxDoVu9fbIL93qPhj9HGtqoijNdZxsPH5iJ7qEmYjHADAuJkmDH2wOxoQThPa6RqUidIthZRAEi2s6xMuXIa/w424-h640/Criswoodsewenvelope+c%25CC%258Cerna%25CC%2581.jpg" width="424" /></a></div></div><div><br /></div><div style="text-align: center;">Černé pro Andrejku z CKI </div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7RJ1PYopREFaBBnJipwbxOZUT3ks2CELiUjH84cvf23tEnx-iRH-c7AQtqwG8RpfavJ4SzbYR-xvspJ9zjnYmMyO-nzGaVXRi1X-odyWUEW5UArwrm4QTIuQq2HFBZ1NNbonXtNIXNkt6/s2048/envelope+c%25CC%258Cerne%25CC%2581.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1356" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7RJ1PYopREFaBBnJipwbxOZUT3ks2CELiUjH84cvf23tEnx-iRH-c7AQtqwG8RpfavJ4SzbYR-xvspJ9zjnYmMyO-nzGaVXRi1X-odyWUEW5UArwrm4QTIuQq2HFBZ1NNbonXtNIXNkt6/w424-h640/envelope+c%25CC%258Cerne%25CC%2581.jpg" width="424" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjl1VptpMM1altgMplVzNh6W5NJd8k9YpBMC6Kjkf2XmM2TJWTEFfW3pzCvJHOsKsc1G9lrvm23T_8KS_YHQnzQO_Y6LJTMnW365vLKQBaOyUbSgmgqjHrOdWkj2Puq8uVrfJCafAUUgnVt/s2048/envelope+dress+black.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1356" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjl1VptpMM1altgMplVzNh6W5NJd8k9YpBMC6Kjkf2XmM2TJWTEFfW3pzCvJHOsKsc1G9lrvm23T_8KS_YHQnzQO_Y6LJTMnW365vLKQBaOyUbSgmgqjHrOdWkj2Puq8uVrfJCafAUUgnVt/w424-h640/envelope+dress+black.jpg" width="424" /></a></div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXtlEs6asRvRGOxxpyDWzo61skY5-ZfsJCrsvcgZkcZD7NirUiLra_qtSpcZcDQRaVB7RHBX68qBDmrSGUBZRviVJQubNq7EKQzL8Iqof1M0T3-ll4cMVcenHQ6qvmpVSb1YzdyWv3Y6Ma/s1656/criswoodsewsenvelope+yellow+front+view.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1656" data-original-width="1242" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXtlEs6asRvRGOxxpyDWzo61skY5-ZfsJCrsvcgZkcZD7NirUiLra_qtSpcZcDQRaVB7RHBX68qBDmrSGUBZRviVJQubNq7EKQzL8Iqof1M0T3-ll4cMVcenHQ6qvmpVSb1YzdyWv3Y6Ma/w480-h640/criswoodsewsenvelope+yellow+front+view.jpg" width="480" /></a></div></div><div><br /></div><div style="text-align: center;">Žluté z gázoviny s malými nopky má Zuzka (která souhlasila s tím, abych si ji vyfotila a pochlubila se)</div></div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKoPPJaK_BVJbhLm5_ZB1q4P5cyvZaopRgj-algs0MihyOm8N16FRr5YiBd6I7i5OAF_Outnbq0mJfWqYjlNbtGADBXKVmvurmEiGPACOZCyJ2cXt0AclC71oqu7oKGYAglAyZg_C_9d8B/s1656/criswoodsewsenvelope+yellow.+back+viewjpg.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1656" data-original-width="1242" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKoPPJaK_BVJbhLm5_ZB1q4P5cyvZaopRgj-algs0MihyOm8N16FRr5YiBd6I7i5OAF_Outnbq0mJfWqYjlNbtGADBXKVmvurmEiGPACOZCyJ2cXt0AclC71oqu7oKGYAglAyZg_C_9d8B/w480-h640/criswoodsewsenvelope+yellow.+back+viewjpg.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbUW1Ux_vNCraz1qQ3lkgkdN8hc2flWVfIu660bWClCRd5uwJ2OvMl0IC6wv26UCwKWDmA-6SG5rjvT392s28_C9iuaRW7z2Lq1Iz3D2qTexZAn8DKKUXoeQomJ3E6sZwpNCyUUQarQfjt/s1656/criswoodsewsenvelope+z%25CC%258Clute%25CC%2581+s%25CC%258Caty.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1656" data-original-width="1242" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbUW1Ux_vNCraz1qQ3lkgkdN8hc2flWVfIu660bWClCRd5uwJ2OvMl0IC6wv26UCwKWDmA-6SG5rjvT392s28_C9iuaRW7z2Lq1Iz3D2qTexZAn8DKKUXoeQomJ3E6sZwpNCyUUQarQfjt/w480-h640/criswoodsewsenvelope+z%25CC%258Clute%25CC%2581+s%25CC%258Caty.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqO26f4aeCp9Vph0Oj0AocZnml_10z5A9iJvNFhwBrIvUwlDHT66rc0UZGNpJUTXtXZKKYcvLjedQsBPhNMCzlaEwi7jxijB717XCxV7Ycn7bZg4sO2mr4UmMWs7EpjOwzuzHn3sN6XbZr/s1656/envelope+dress+yellow.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1656" data-original-width="1242" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqO26f4aeCp9Vph0Oj0AocZnml_10z5A9iJvNFhwBrIvUwlDHT66rc0UZGNpJUTXtXZKKYcvLjedQsBPhNMCzlaEwi7jxijB717XCxV7Ycn7bZg4sO2mr4UmMWs7EpjOwzuzHn3sN6XbZr/w480-h640/envelope+dress+yellow.jpg" width="480" /></a></div><p>Ještě vznikly jedny tmavě fialové pro Viktorii, které jsem dělala ve větší velikosti, ale fotku bohužel nemám. Pro sebe mám ještě v plánu jedny z černého hedvábí, kterého měli v Sartoru kousek ve výprodeji právě tak akorát. </p></div>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-59104396237594668762021-10-03T20:15:00.004+02:002021-10-03T20:15:55.042+02:00Sicílie na film Kodak Portra<p>Když jsem si koupila svůj Pentax ME, první film jsem vyfotila barevný a potom už samé černobílé. V příspěvcích fotografů, které online sleduji (#1 je <a href="https://www.instagram.com/lucijef/" target="_blank">Lucie Fenclová</a>) jsem četla chválu na výborné barevné vlastnosti filmu Kodak Portra. Koupila jsem si jej s ISO 400 a když jsme si s Ondrou naplánovali dovolenou na Sicílii, říkala jsem si, že pěkné barvy budou Sicílii slušet. </p><p>A sluší. Hlavně mořská modrá je skoro hezčí než ve skutečnosti. </p><p>Měla jsem trochu strach, aby rentgen na letišti film neznehodnotil. Pročetla jsem články, které doporučovaly vzít si všechny filmy i aparát do příručního zavazadla, protože rentgeny na příruční zavazadla jsou šetrnější než na odbavená zavazadla. Držela jsem se instrukcí a filmy jsou bez poškození. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9y-cORyvOq0AleQ-5Z6viesSN7EpGhb8jyWjmglp4spNshS828CT6QW9zZOnuNXUR_8loAwRbbP1Dh9LJ-14sbfGZybNIqcGrN-HSGaoHNZuVNNrM1yblpwANYUTBrpNlXZZu9LC5DRuJ/s2048/img_14.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="Městečko Cefalù na severu ostrova má prý nejkrásnější městskou pláž na Sicílii" border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9y-cORyvOq0AleQ-5Z6viesSN7EpGhb8jyWjmglp4spNshS828CT6QW9zZOnuNXUR_8loAwRbbP1Dh9LJ-14sbfGZybNIqcGrN-HSGaoHNZuVNNrM1yblpwANYUTBrpNlXZZu9LC5DRuJ/w640-h424/img_14.jpeg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Městečko Cefalù na severu ostrova má prý nejkrásnější městskou pláž na Sicílii</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8E8NU5L0M3JRFWlAuA2sl7C3MUFcnXiGwZ1SnqO3YDEeE4R81y5ldiUkDOf8XTq0a5IdkHEqnEw6-7urelM8W6clSaGmtPUXnfGQykYmyn0ca3c1ATWOi_4IM89X4VZO8uH4SIG732uvM/s2048/img_04.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8E8NU5L0M3JRFWlAuA2sl7C3MUFcnXiGwZ1SnqO3YDEeE4R81y5ldiUkDOf8XTq0a5IdkHEqnEw6-7urelM8W6clSaGmtPUXnfGQykYmyn0ca3c1ATWOi_4IM89X4VZO8uH4SIG732uvM/w640-h424/img_04.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div>Taormina, nejvíc turistické městečko s hlavní třídou ozdobenou třepetavým stropem ze střapců, který ve dne i v noci reflektoval světla a ulice vypadala magicky. <div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS15H1Dbj0qZY8JCT_c5J_OjSp974_ALR6UCdZKH13w2rdxok05r_XSqKJo797rpeJfw_x9CVeIZlLdcBRgvClPIpBrGKBZU7yJYJrBmCObGGPTEagXgf3_NHeiQsn4U2ul6aLVLMh5hPq/s2048/img_05.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS15H1Dbj0qZY8JCT_c5J_OjSp974_ALR6UCdZKH13w2rdxok05r_XSqKJo797rpeJfw_x9CVeIZlLdcBRgvClPIpBrGKBZU7yJYJrBmCObGGPTEagXgf3_NHeiQsn4U2ul6aLVLMh5hPq/w640-h424/img_05.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div>Skalní kaple nad Taorminou. Přede mnou tam byly dvě Italky. Jedna druhou nejprve asi 1000x fotila se sochou Panny Marie, pak druhá první to samé, potom se ještě dlouho modlily. Venku bylo kolem 30°C, což je pro mě nesnesitelné vedro, a jakmile jsem vešla do kaple, hrozně jsem se zpotila. Je to ale nádherný místo a fotka za čekání stála. <div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2Jm-Yd6iLUEN1iCawqDgKTveD0C2-pvbrtzq2OtHCyLSRO_bg5dd9AMDWcTDn7HjfcTDbANKXp2XJi0rLEmLhIpVFTZSMciBfYiwqIl2jwjOkwDrmILeuuTfnT_MlW9ijVNvGqJQBWTmz/s2048/img_09.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2Jm-Yd6iLUEN1iCawqDgKTveD0C2-pvbrtzq2OtHCyLSRO_bg5dd9AMDWcTDn7HjfcTDbANKXp2XJi0rLEmLhIpVFTZSMciBfYiwqIl2jwjOkwDrmILeuuTfnT_MlW9ijVNvGqJQBWTmz/w640-h424/img_09.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div>Socha pána z církve na křižovatce v Messině. Messina nám připomínala Biškek, ale tam tekla podél chodníků průzračná voda z hor. </div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiw5gvk-Tt5B4wQIAfzHMI6YhNEO6YAM1fA7RLN6UFQGmhTJx7l2Ud2Far_5nqMlGadl_Ncoivlzj0NwERZUGeW7UaefE-9obVmVSbMC-9vARyk1HfVrPQx-0GFUFHYbssJw4QOgbgAJ2dA/s2048/img_10.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiw5gvk-Tt5B4wQIAfzHMI6YhNEO6YAM1fA7RLN6UFQGmhTJx7l2Ud2Far_5nqMlGadl_Ncoivlzj0NwERZUGeW7UaefE-9obVmVSbMC-9vARyk1HfVrPQx-0GFUFHYbssJw4QOgbgAJ2dA/w640-h424/img_10.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div>Pláž v Cefalù. </div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgY0Fm1NvOur3_q16ijpGT_iw7au7V8TXdXG_C-caPh4Hbed5QaDqiW5GjjoQ3XituaXqmzPve1ZiY9Gv-0dkVBiyU9fHyvUxpaVZ2YlbLOWYmwEjnM2EI4RiLiv3S_WMfia5w6e3oZxr9j/s2048/img_12.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgY0Fm1NvOur3_q16ijpGT_iw7au7V8TXdXG_C-caPh4Hbed5QaDqiW5GjjoQ3XituaXqmzPve1ZiY9Gv-0dkVBiyU9fHyvUxpaVZ2YlbLOWYmwEjnM2EI4RiLiv3S_WMfia5w6e3oZxr9j/w640-h424/img_12.jpeg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4Opb-MZ9_zxI9B0cVpsRP0cxI0OM8-L9Kwfc8ttLq_auxJlqoxi9gE-vWugpncf9EFNQWvsw4-AYWPdjghyphenhyphenbVtSCCQUjk1s3JAH-pNy8UYhy-3DIQktxmbjW2usQn5dG_EK6JCqIIP27f/s2048/img_16.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4Opb-MZ9_zxI9B0cVpsRP0cxI0OM8-L9Kwfc8ttLq_auxJlqoxi9gE-vWugpncf9EFNQWvsw4-AYWPdjghyphenhyphenbVtSCCQUjk1s3JAH-pNy8UYhy-3DIQktxmbjW2usQn5dG_EK6JCqIIP27f/w640-h424/img_16.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div>Anticko-biblická krajina. Dokážete si tam představit ten hořící keř, z něhož Bůh promlouvá. </div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguhbkYKa1Sx6T7aSpVhOALqc-jpe7E70SpkOMWJ7JTrFBbZFf8KyNkltQslOoOM3_YSoWRcrAwT3PRGoQ1uzf8_FU_HDN2NlfWF33VAEbKctZkT6W4jKZIoh0Hd7myKL4HW6rjxIR_2xhO/s2048/img_20.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguhbkYKa1Sx6T7aSpVhOALqc-jpe7E70SpkOMWJ7JTrFBbZFf8KyNkltQslOoOM3_YSoWRcrAwT3PRGoQ1uzf8_FU_HDN2NlfWF33VAEbKctZkT6W4jKZIoh0Hd7myKL4HW6rjxIR_2xhO/w640-h424/img_20.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div>Střední Sicílie - městečko na skalním suku.</div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyvX-F-DFnfoLUAyYN3EdtAI4PaiW5TxH5eOtrWth8Dq0b2MPxKq6ssXlDxuuQ-F9_olDuQs_MvlNYesOP5ashKgi02uj9tk4eZ35T-sWNe8649Tk1QeEruzm0utpqKzXAPEO8xsPrlezQ/s2048/img_21.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyvX-F-DFnfoLUAyYN3EdtAI4PaiW5TxH5eOtrWth8Dq0b2MPxKq6ssXlDxuuQ-F9_olDuQs_MvlNYesOP5ashKgi02uj9tk4eZ35T-sWNe8649Tk1QeEruzm0utpqKzXAPEO8xsPrlezQ/w640-h424/img_21.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div>Sciacia v 9 ráno. Ani noha na promenádě. </div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiduWk1Y4fHcK0a2U6eVP8IBswC5sQphjJrfh36urOWB5Mx5G7c7XUlATX4r97gEEtFqjEqqB2VqkgL_H09mkv0LYh_hIKAqlN1dg3rP21_U1KcZ0gmiPDLfozLmx1N4o56vaHO7JZ3eV-b/s2048/img_23.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiduWk1Y4fHcK0a2U6eVP8IBswC5sQphjJrfh36urOWB5Mx5G7c7XUlATX4r97gEEtFqjEqqB2VqkgL_H09mkv0LYh_hIKAqlN1dg3rP21_U1KcZ0gmiPDLfozLmx1N4o56vaHO7JZ3eV-b/w640-h424/img_23.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div>Pravá antika u města Agriggento. </div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_X5_lguPGTC1L_2FfJ2SIXova0mEoo2wO1z42vcEgMtMNF2GP7VuZtG2TZwBjE046HefLpWvDlYv7XaBlsBlL2O_ODXRrHX5II70qi9D-6kv7OY5W-XFBptnlciJdUNeuhPlFTDc_kABn/s2048/img_25.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_X5_lguPGTC1L_2FfJ2SIXova0mEoo2wO1z42vcEgMtMNF2GP7VuZtG2TZwBjE046HefLpWvDlYv7XaBlsBlL2O_ODXRrHX5II70qi9D-6kv7OY5W-XFBptnlciJdUNeuhPlFTDc_kABn/w640-h424/img_25.jpeg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQZS5k9uqWL0cO6eTmfbIuNrpYitkU8JahvjH9Jdjzo-XmpTDCeKIRsXFJ3JiLvcFskDwKJmOZoreKIH-wvHejnRaytRihKqE-hke2mdnD_xhp9P63sJH7M-qMDLuZYw0iUSCvV_z0KMzn/s2048/img_19.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQZS5k9uqWL0cO6eTmfbIuNrpYitkU8JahvjH9Jdjzo-XmpTDCeKIRsXFJ3JiLvcFskDwKJmOZoreKIH-wvHejnRaytRihKqE-hke2mdnD_xhp9P63sJH7M-qMDLuZYw0iUSCvV_z0KMzn/w640-h424/img_19.jpeg" width="640" /></a></div><p>Enna, větší město na kamenném suku. </p><p>P.S.: popis stavu sicilských silnic a dálnic přesahuje možnosti tohoto příspěvku, ale po zkušenostech s nimi mi D1 přijde jako kvalitně postavená a funkční silnice. I ve stavu, když byla před rekonstrukcí.</p></div></div>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-57132304830038660512021-09-24T21:46:00.000+02:002021-09-24T21:46:22.377+02:00Tělo<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdqVCsCCPikVr3YpuP6cY_Ruj0ThOjF8uEuk3p4QuLGTzXtJAwNpfXK2SOaZoBEcvBdnGu6S8tvA4Ol-VKmlAvEHkfG6SHh1WHjffY68JcucBKe7IBGLqEdgxJ9WIl2gJ9hixb4xKrMwcE/s2048/EE59A1CB-8AE2-4969-A7D2-A50396F77883.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdqVCsCCPikVr3YpuP6cY_Ruj0ThOjF8uEuk3p4QuLGTzXtJAwNpfXK2SOaZoBEcvBdnGu6S8tvA4Ol-VKmlAvEHkfG6SHh1WHjffY68JcucBKe7IBGLqEdgxJ9WIl2gJ9hixb4xKrMwcE/w640-h424/EE59A1CB-8AE2-4969-A7D2-A50396F77883.jpeg" width="640" /></a></div><br />Na úvod se zeptám: poslouchali (spíš poslouchaly) jste <a href="https://wave.rozhlas.cz/sadlo-8398667" target="_blank">podcast Sádlo</a>? Na jaře kolem něj byl docela humbuk, ale teď se mi zdá, že trochu zapadl. Je to síla. Autorka Ridina Ahmedová nic nekomentuje, jenom nechává jednotlivé ženy, aby mluvily o tom, jak se vidí a jaké problémy se svým tělem mají. <p></p><p>Dlouho jsem si myslela, že mám zdravý přístup ke svému tělu. Že si z dětství a dospívání až tak moc nenesu. Že problémem je moje nadváha, protože normální, hezké a zdravé je být hubená. A protože neodpovídám ideálu krásy, je úplně normální, že nejsem se svým tělem spokojená. <br /></p><p>Tohle jaro jsem o těle přemýšlela při poslechu výše zmíněného podcastu. Zjistila jsem, že některý věci nebyly moc ok. Pamatuju si, jak jako malá ležím ve vaně, máma mi napouští vodu a říká: dělá se ti na břiše pneumatika. Máma pořád říkala, že když byla na střední, nebyla hezká, ale byla aspoň vysportovaná. Za nich bylo normální, že děti pořád někde lítaly venku a byly vychrtlý. Ne jako my. Aspoň že máme dvůr, na který nás může vyhnat. A tak dále. Nojo, už jsou ti ty kalhoty <i>zase </i>malý přes zadek. Když ty máš ty silný nohy. <br /></p><p>Získala jsem dojem, že s těmahle prsama (75 GG/ 70 H) nemůžu nosit žádný oblečení, co by nezdůrazňovalo pas. Když jsem si v Orsayi vyzkoušela něco, co bylo volnější, máma se zhrozila, že to snad nemyslím vážně, protože v tom vypadám jako krabice. Když si probírám svoji minulost, kromě mámy mi nikdo neřekl, ani nenaznačoval, že bych byla tlustá. Většinu vyššího gymplu jsem nosila krajně příšerný vlněný kalhoty s nažehlenýma pukama po mámě, protože jsem nechtěla, aby za mě s kecama utrácela, když jsem <i>zase</i> přibrala, a stejně jsem neviděla jedinou možnost, jak se cítit hezky. Všichni kluci, do kterých jsem byla platonicky zamilovaná, nebo kteří se mi líbili ve filmech, byli na křehký tichý holčiny (o jednom si teď myslím, že byl gay, ale nedokážu to ověřit, protože žije někde v Asii a nemá sociální sítě). Já jsem zdědila postavu po babičce a po tátovi. Mám velikost 44 (ta by šla zmenšit), snubní prstýnek velikosti 62 (ten se mi asi zmeništ nepodaří) a boty 42. A to jsem dopadla ještě dobře, táta má prsty dvakrát takový, jako já. O fyzické křehkosti si můžu nechat zdát a v mojí mluvě není příliš rozvážné elegance ani tajemna. Prásknu na sebe, co vím. Z nějakého důvodu jsem si z dětství odnesla dojem, že když je někoho všude plno, je to jenom jeho nevychovaností, nikoliv temperamentem. A nechtěla jsem být drzá a nevychovaná. <i>Zrovna na tebe není nikdo zvědavej.</i></p><p>Moje tělo je plný různých divných vjemů. Brnění, pálení, třeštění, pocit prázdnoty, plnosti, cukání, neklid, napětí...pro spoustu z nich nemám ani slovo. Ruší mě od soustředění, přitahují pozornost. Někdy ve snaze se soustředit zadržuju dech a pak jsem překvapená, že nedýchám. Když se špatně probudím, jako bych pak celý den koukala na svět s odstupem a těším se hlavně na to, až si znovu lehnu. Vylaďování tělesného cítění alespoň do míry, kdy můžu většinu dne fungovat, je pro mě náročná a ne úplně prozkoumaná disciplína. Nejradši sedím na zemi nebo v pololehu někde na sedačce. Celodenní pobývání v prostředí, kde je jedinou možností spočinutí sezení na židlích mě vyčerpává a způsobuje mi velkou fyzickou nepohodu. Takže jsem si vybrala práci, při které se hlavně sedí, že.<br /></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnL5pWMjUn0TAXrn6OHW2cw0PguejnNl9DXzYCrHWDUhEy1V4UEG24PnxArtXXu1bcjYKSc_Y4AeLN2sNa417UwDX7Yc5MjIySn217zXT5mOuYeHY6R6w4lNbkxp91ayXAMf7oIHdbe2SS/s2048/62B9A16D-D014-4F9B-A510-0C27B9030FE0.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1357" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnL5pWMjUn0TAXrn6OHW2cw0PguejnNl9DXzYCrHWDUhEy1V4UEG24PnxArtXXu1bcjYKSc_Y4AeLN2sNa417UwDX7Yc5MjIySn217zXT5mOuYeHY6R6w4lNbkxp91ayXAMf7oIHdbe2SS/w640-h424/62B9A16D-D014-4F9B-A510-0C27B9030FE0.jpeg" width="640" /></a></p><p>Přečetla jsem, stejně jako můj kolega Honza z ambulance, knihu <a href="https://www.melvil.cz/kniha-konec-starnuti/" target="_blank">Konec stárnutí</a>. Objednala jsem si nějaké sloučeniny, které autor doporučuje ke zlepšení kondice těla; Honza se mě od doby, co jsem mu to řekla, pořád ptá, jestli na sobě něco pozoruju. Několik měsíců jsem mu říkala, že jsem na pokraji zhroucení, ale kdoví, kde bych byla, kdybych to NMN nebrala. Na začátku září jsem vylezla na Hochkönig (2941 m n.m.), výstup s převýšením asi 1700m nahoru a to samý dolů. Skoro 12h chůze. Nahoře jsem si dala polívku a pivo a bylo mi hej. Neměla jsem tušení, že moje tělo tohle zvládne.</p><p><br /></p><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/1fr1iyhkyVs" width="320" youtube-src-id="1fr1iyhkyVs"></iframe></div><br /><p><br /></p>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-75586265106341603932021-08-13T12:03:00.003+02:002021-08-13T12:03:43.812+02:00Keep calm & drive me crazy<p>Začala jsem číst anglicky. Články a lifestylový weby čtu anglicky dlouho, ale knížkám jsem se vyhýbala, neboť jsem pohodlná a nechtěla jsem se stresovat čtením textu, ve kterém dost slovům nerozumím. Teď už mi ale nic jiného nezbývá. V oblasti mého současného profesního zájmu, což je dospělé ADHD a neurovývojové variace, jsem po krátké době vyčerpala dostupné česky psané zdroje. </p><p>Píšu atestační práci (protože už není zbytí a deadline přihlášky k atestaci je za míň než měsíc) na téma diagnostiky ADHD v dospělosti. Psát o ADHD je pro mě dost náročný a mému vlastními ADHD to moc nepomáhá. Je to jako virtuálně pitvat sama sebe a porovnávat se s daty ze studií. Mám pocit, že na sebe práskám všechna svá slabá místa a zároveň si uvědomuju, že většina lidí kolem mě nemá tušení, že obsah mojí práce se týká i mě. </p><p>Dost často mě přepadá lítost a hrůza, jako bych se dívala do propasti, do které jsem mohla spadnout. Při pohledu na procenta lidí s dospělým ADHD, kteří mají problémy se zákonem, s drogami nebo jinou závažnou psychiatrickou diagnózu mi přijde až neuvěřitelné, že se můžu nacházet tady a teď ve svém životě, s dlouhotrvajícím spokojeným partnerským vztahem, vysokoškolským titulem, stálou prací a bez záznamu v trestním rejstříku. </p><p>A přesto tu jsem, stejně jako spousta mých kolegů, známých a pacientů, kteří podle mě ADHD mají. Vidím jenom ten pozitivní konec Gaussovy křivky? Je to tím, že jsem ve velkém městě, kam spoustu z nich jejich zvědavost a impulzivita přivedla? Nebo data tyhle lidi nevidí? Většina z těch lidí které znám o svém ADHD neví, nebo o něm tuší, ale nemají potřebu ho nějak řešit. Aby člověk dostal diagnózu, potřebuje nejdřív vyhledat nějakou službu, kde mu ji stanoví, a tím se dostal do statistik. </p><p>Dost mě štve i označení diagnóza, i to pitomý ADHD, s D pro Disorder neboli poruchu. Je to porucha? Ve společenském systému, který generuje tiše pracující úředníky jistě. V přírodě, na urgentním příjmu nebo jakémkoliv nepřehledném a dynamickém prostředí je to spíš výhoda. Jako u všeho záleží na úhlu pohledu. Jisté je, že máme oproti většině jisté neurologické a senzorické odchylky, které nám na jedné straně život komplikují a na druhé obohacují. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWc6c8DqD3DiVZs6dtaai20-Wl3rsMSnPf7sh-HHabbsyLpDDLo9LvTJL_6ps6AWYXYgUP3MGvLF4-ibmPhejGnGcKMHVz4xdMduR0sRc1BLqQz53E_GAsamycjBmgljNPzboJK28-PAEw/s1545/E4B3C952-25F7-4A81-A58A-7A5FC02DA18A.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1545" data-original-width="1024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWc6c8DqD3DiVZs6dtaai20-Wl3rsMSnPf7sh-HHabbsyLpDDLo9LvTJL_6ps6AWYXYgUP3MGvLF4-ibmPhejGnGcKMHVz4xdMduR0sRc1BLqQz53E_GAsamycjBmgljNPzboJK28-PAEw/w424-h640/E4B3C952-25F7-4A81-A58A-7A5FC02DA18A.jpeg" width="424" /></a></div><p>Vyplnila jsem přihlášku k atestaci, teď mám pár týdnů na to dodělat atestační práci a kazuistiku. Shánění podpisů a hodnocení do indexu a logbooku mi zabralo měsíc. Nesnáším papírování. Nevím, jak mám řešit tohle všechno a k tomu ještě fungovat v práci. K tomu dokončuju výcvik. Tenhle podzim bude velký finále mého postgraduálního vzdělávání. Dost často mám pocit, že mi vybuchne hlava. Leccos zapomínám, protože operační paměť mého mozku je na hranici své kapacity. Už se nezatěžuju tím, že bych si něco z toho vyčítala a když necítím úzkost (což často ano), žiju ze dne na den a těším se na to, co mi přinesou. </p>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-41452267482280458742021-07-22T22:50:00.002+02:002021-07-22T22:50:45.170+02:00Černobílý Most<p></p><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIXO5qjjVC3mROPAbYtwzja7vileti9Hp85gfEgtphGY8N675ivPQpznb6efOm2iYdthgSgtQkJCG-xFv33pEOHrun0PU2UTgj6ZODM24Pgygoaozbnun-FeNQpWU43P5U4tHhZdiP51Pr/s1545/5FB360DC-0132-4B95-9C17-8680A7F065EB.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="1545" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIXO5qjjVC3mROPAbYtwzja7vileti9Hp85gfEgtphGY8N675ivPQpznb6efOm2iYdthgSgtQkJCG-xFv33pEOHrun0PU2UTgj6ZODM24Pgygoaozbnun-FeNQpWU43P5U4tHhZdiP51Pr/w640-h424/5FB360DC-0132-4B95-9C17-8680A7F065EB.jpeg" width="640" /></a></div></div><div><br /></div><div style="text-align: center;">náměstí</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSA4ZL4XLi4mVhAOAdZuYK_T7x2HU9_U3Rk7vyldUwB0zhRyFGy_XFRDAZYTKEIMPwrwKuvvAvl3XQYZAr-6VrfNN_s-6CoyuhR8v6vKU0p2wuyX07UAyJi4XXIYwmN3jnAwt_OFDqjNfe/s1545/6F86C14A-5B6B-4BBD-980C-89731A092C90.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="1545" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSA4ZL4XLi4mVhAOAdZuYK_T7x2HU9_U3Rk7vyldUwB0zhRyFGy_XFRDAZYTKEIMPwrwKuvvAvl3XQYZAr-6VrfNN_s-6CoyuhR8v6vKU0p2wuyX07UAyJi4XXIYwmN3jnAwt_OFDqjNfe/w640-h424/6F86C14A-5B6B-4BBD-980C-89731A092C90.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div><div style="text-align: center;">Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě přesunutý z historického centra</div></div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiN-Qmx-GYxdbu-8QId3j98OIC1bstVrE49sDe3oLGRzD2IYNHi9GwY02VgkYsQhHLtzuwjrnDOS0BV4RWOhJVKn0cl4poyoiAD9Enq2eYUDm2v9lfoKENxQiE2GfkGw60IT7Zk7Oq4MvZO/s1545/9B054CD1-1C46-48AF-8433-240BF12A2203.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="1545" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiN-Qmx-GYxdbu-8QId3j98OIC1bstVrE49sDe3oLGRzD2IYNHi9GwY02VgkYsQhHLtzuwjrnDOS0BV4RWOhJVKn0cl4poyoiAD9Enq2eYUDm2v9lfoKENxQiE2GfkGw60IT7Zk7Oq4MvZO/w640-h424/9B054CD1-1C46-48AF-8433-240BF12A2203.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div><div style="text-align: center;">výtvarno na hřbitově - starší doba</div></div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRW7ubHYjP8ryd7m1jn2lUdrVHlGq85RzF7-yI3gC3x0fkYYipp4xTnnz03IyIcrHKViZVOE2cQ6FFH3v-0drR9jOzSU_9dhZ_2DLCGaP44jYtCHrrrCz8OJ4Gj3N0Sn946FDJSscREJ2A/s1545/98BBFAF7-CE59-4088-B4BD-B5DA766D079A.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="1545" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRW7ubHYjP8ryd7m1jn2lUdrVHlGq85RzF7-yI3gC3x0fkYYipp4xTnnz03IyIcrHKViZVOE2cQ6FFH3v-0drR9jOzSU_9dhZ_2DLCGaP44jYtCHrrrCz8OJ4Gj3N0Sn946FDJSscREJ2A/w640-h424/98BBFAF7-CE59-4088-B4BD-B5DA766D079A.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div><div style="text-align: center;">výtvarno na hřbitově - novější doba</div></div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgo9ob9QjgoLWttO7XwhbNLGfussJPviT2v4MjT3v7HCu6wKSUiVXJqLw8jBe_XXCsiScIRsh2qTHMfFJT2ogCI5IPUV3XCk3mwBdVxcP1ZN99k48-VTC4eraDcuW06XxkJutsHNcP1Sq_3/s1545/500A1D56-82AA-408B-9796-A138DB1C511F.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="1545" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgo9ob9QjgoLWttO7XwhbNLGfussJPviT2v4MjT3v7HCu6wKSUiVXJqLw8jBe_XXCsiScIRsh2qTHMfFJT2ogCI5IPUV3XCk3mwBdVxcP1ZN99k48-VTC4eraDcuW06XxkJutsHNcP1Sq_3/w640-h424/500A1D56-82AA-408B-9796-A138DB1C511F.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div><div style="text-align: center;">minipivovar Most a jeho zahrádka ve stylu chmelnice</div></div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoku4kdM_3fmE5QaqZ8SDhUgnRvRpmu6wSuQgtQhAJ-zric_oN6CJ05Rgcy_Cye2g-pc_kpCRwP66ROlTteY3YHBVKSBd9hEAsvA_jM733dR3kYjjTnDNhmNEEfqChv_ZCPxL1HCBWNNdG/s1545/908AAB22-D90B-4384-9B57-7FF84E736F08.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="1545" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoku4kdM_3fmE5QaqZ8SDhUgnRvRpmu6wSuQgtQhAJ-zric_oN6CJ05Rgcy_Cye2g-pc_kpCRwP66ROlTteY3YHBVKSBd9hEAsvA_jM733dR3kYjjTnDNhmNEEfqChv_ZCPxL1HCBWNNdG/w640-h424/908AAB22-D90B-4384-9B57-7FF84E736F08.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div><div style="text-align: center;">pohled na centrum z hotelu Cascade</div></div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNrKhgxhiyFm0dByRR2KuPK6N_JvyuIny2T-1czTjLAqizzQY1EDMVP9tCyvZV70AVtXMLTmHcQ5l22O-2u5F71uFqb-_Pm-CBFDGxVin4tkSthXA3LKcMvnbq1qUHUH04gapAtC_EeCvk/s1545/965DEC41-2FB7-4061-AE5F-3252EAFBFFEC.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1545" data-original-width="1024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNrKhgxhiyFm0dByRR2KuPK6N_JvyuIny2T-1czTjLAqizzQY1EDMVP9tCyvZV70AVtXMLTmHcQ5l22O-2u5F71uFqb-_Pm-CBFDGxVin4tkSthXA3LKcMvnbq1qUHUH04gapAtC_EeCvk/w424-h640/965DEC41-2FB7-4061-AE5F-3252EAFBFFEC.jpeg" width="424" /></a></div><div><br /></div><div style="text-align: center;">klenba kostela Nanebevzetí Panny Marie</div></div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzrIR8fSPo5shJvQH1Ewcg2bx9JrwrylTK3dGQ7EikiKhHFKoWkFV_rP6RG-XzgrJMLAm6Qm-z0R5le9eNAJ7IR1f8qKZr6OTkOyK1NbzUSn064IYp7fgUVdNqcg2anSllAiS7I5LlVpI6/s1545/B7A6EF2F-D8B3-4E99-A37C-75704416DC84.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="1545" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzrIR8fSPo5shJvQH1Ewcg2bx9JrwrylTK3dGQ7EikiKhHFKoWkFV_rP6RG-XzgrJMLAm6Qm-z0R5le9eNAJ7IR1f8qKZr6OTkOyK1NbzUSn064IYp7fgUVdNqcg2anSllAiS7I5LlVpI6/w640-h424/B7A6EF2F-D8B3-4E99-A37C-75704416DC84.jpeg" width="640" /></a></div><div><br /></div><div style="text-align: center;">zákoutí pod ohromnou budovou</div><div><br /></div>A jako bonus pohled do chodby zámku Jezeří: </div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicUciK2spO_pmGbrcPkctu-lu7MEYgOAi1ad_yf5zA_3mdaK7pWe8ovHdWoKfcE8xVoa_qunhR9gwfotdTpm5gYpEbg6y7rMeyMlQJIdFvPi6_AtYsw6fj2n9xx-HiGr8P_zaGApSf1LTm/s1545/B5E50621-FBD0-4D6F-B3F6-BDFB59DC356F.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1545" data-original-width="1024" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicUciK2spO_pmGbrcPkctu-lu7MEYgOAi1ad_yf5zA_3mdaK7pWe8ovHdWoKfcE8xVoa_qunhR9gwfotdTpm5gYpEbg6y7rMeyMlQJIdFvPi6_AtYsw6fj2n9xx-HiGr8P_zaGApSf1LTm/w424-h640/B5E50621-FBD0-4D6F-B3F6-BDFB59DC356F.jpeg" width="424" /></a></div><br /> Soundtrack: Tahle písnička má velmi mostovského ducha.<p></p></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/1fr1iyhkyVs" width="320" youtube-src-id="1fr1iyhkyVs"></iframe></div><br /><div><br /></div>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-22059154793622691102021-06-24T21:34:00.006+02:002021-07-01T20:59:42.290+02:00Trochu bizár, ale bez něj to není ono<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixm37LhTjacCXvJNRz9YVLPnYUdIfG_TCzGDrWcntXwW7vhWfhmudWD-TeAFWo7yucXNHa3P0TbMCP1KW4Df1e6pUepfOLM26pWmJkrwRPBRZ5wTvB-uHxYVLqTk5IiMqbOsQQvCno90Hw/s2048/IMG_0533.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixm37LhTjacCXvJNRz9YVLPnYUdIfG_TCzGDrWcntXwW7vhWfhmudWD-TeAFWo7yucXNHa3P0TbMCP1KW4Df1e6pUepfOLM26pWmJkrwRPBRZ5wTvB-uHxYVLqTk5IiMqbOsQQvCno90Hw/w480-h640/IMG_0533.JPG" width="480" /></a></div></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjN-141sRN0sZu_BtkqdG9PHPlr5Xq4eoOYX061hS7NUGnRg7z84y6D8uZYvOgv_cL4zoNMdP9sjS5WPTmzK5Q0vGKyaUeGlC_le9rU8VEqIPx5VIFDlh7DWwJ1jf2UUjUFDTNsd-dSOmSQ/s2048/IMG_0525.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjN-141sRN0sZu_BtkqdG9PHPlr5Xq4eoOYX061hS7NUGnRg7z84y6D8uZYvOgv_cL4zoNMdP9sjS5WPTmzK5Q0vGKyaUeGlC_le9rU8VEqIPx5VIFDlh7DWwJ1jf2UUjUFDTNsd-dSOmSQ/w480-h640/IMG_0525.JPG" width="480" /></a></div><br />Sedím na terase pronajatého bytu v Brně s výhledem na Špilberk. Piju vodu ze džbánku, protože víno mi už došlo a piva jsem vypila u stánků na Svoboďáku dost. Stmívá se, je 27°C a ráno mě v 5 vzbudí tramvaje a protivní hluční holubi na střeše. Měla bych jít spát, ale venku konečně začíná být teplota k žití, takže to asi nevyjde. Je mi fajn. Jsem v Brně zase na výcviku. Těžko se mi vyjadřuje, jak to v tuhle chvíli s psychoterapii mám, ale je mi jasný, že svoji původní představu, jak bych měla vypadat jako terapeutka (tj. klidná, důstojná a slušně sedící) už těžko naplním. Čím víc jsem svá, tím míň v klidu jsem. Pocitově držím pohromadě, naštěstí, ale to co říkám, mi nedává moc smysl. Tělu věřím víc než tomu, co vykládám. <p></p><p>Brno je moje <i>prázdninový</i> město. Pokaždé, když tu jsem, zažívám proměnu sebe sama. Hlavně se oddávám psychoterapii a společenskému životu pod vlivem alkoholu. Mluvím jako smyslů zbavená, ale nezdá se mi, že by to někomu z mých kolegů vadilo. Lidi v ulicích na mě působí, jako by každý večer slavili život. V Praze jsou napjatí a řeší práci. V pondělí jsem se prošla kolem Novomlýnských nádrží a Pálavou. Přemýšlím o možnostech abstinence na Jižní Moravě. Myslím, že jsou minimální.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8r-iHKLM3j0bZ7naE-yft3cmyFnjPgIX0n7YdFKoe2hVCdWJqHSkCAxzODQ3Hv-EmRVJEjchaAiAYTqpfO6HACcxm0aqP8766IsDKYalQTmMOGLryd4N9qU12Dv0-bXmWPHbFyVyIACcX/s2048/ondra+most.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1356" data-original-width="2048" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8r-iHKLM3j0bZ7naE-yft3cmyFnjPgIX0n7YdFKoe2hVCdWJqHSkCAxzODQ3Hv-EmRVJEjchaAiAYTqpfO6HACcxm0aqP8766IsDKYalQTmMOGLryd4N9qU12Dv0-bXmWPHbFyVyIACcX/w640-h424/ondra+most.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFdRNgHBIa2QbB50Yu4X3kTLL_R_8DnmtKWUiIn8EfoG1jXXPDQ2ZKz0zICd7Jr-A4wfnv6F4qgBiHoY5Th5-LyYf0r8I-blTFzxiVEnw2B447fzbGJp4dtzhehqqThtHt_BzCDI6Hfs7M/s2048/IMG_0524.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFdRNgHBIa2QbB50Yu4X3kTLL_R_8DnmtKWUiIn8EfoG1jXXPDQ2ZKz0zICd7Jr-A4wfnv6F4qgBiHoY5Th5-LyYf0r8I-blTFzxiVEnw2B447fzbGJp4dtzhehqqThtHt_BzCDI6Hfs7M/w480-h640/IMG_0524.JPG" width="480" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="text-align: left;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="text-align: left;">Předminulý víkend jsme jeli s Ondrou na víkend do Mostu. Čas tam pro mě plynul jinak, pomalu jako teče med. Líbilo se mi trávit čas ve městě, které nepočítá s turisty a nesnaží se jim nic prodat. V hotelu s námi bydlelo několik německých dělníků a všude byla spousta prostoru, který neměl kdo zaplnit. Esteticky mi vyhovují ideje architektury 70. let a až kouzelně na mě působí její tragická realita - krásně to páni architekti vymysleli, ale nenašlo se dost socialistických občanů, aby jejich vizi přivedli v život. Dlažbou na velkoryse projektovaných náměstích prorůstá tráva a panely se drolí. </span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="text-align: left;">Na kopci ale mají super minipivovar a na zdejším rozsáhlém hřbitově jsme objevili skutečně bohatou sbírku netřesků, které ještě nemáme. Pořád mi nejde pochopit, že tu kvůli uhlí zbourali středověké město. Je pravda, že jsme v lockdownu koukali na MOST! i na Svět pod hlavou, ale panelové krajiny mám v sobě uložené už od mala. Vyrostla jsem v domku na kraji sídliště, ale chodila jsem do panelové školy a moje kamarádky bydlely v paneláku. Máminy kamarádky ze střední žily v podkrušnohoří a z výletů ta nimi si pamatuju pichlavou trávu a břízy na sídlištích a letní bezčasí, které tam panovalo před 20 lety stejně jako teď. </span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="text-align: left;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/u1ZoHfJZACA" width="320" youtube-src-id="u1ZoHfJZACA"></iframe></div><p>V Brně jsem to tentokrát pojala ve velkém stylu. Bydlím v mezonetovém bytě s původním meziválečným dřevěným obložením a střešní terasou. Zkusila jsem balení ve stylu Capsule wardrobe...líbí se mi, že nemusím tolik řešit, co přesně si obleču. Objednala jsem se poprvé v životě na manikúru a z výsledku jsem nadšená. Zatímco návštěvy kadeřnictví mě úplně nenadchly, manikúru si asi budu chtít v životě nechat. Až do tohoto týdne mě nenapadlo, že se mi moje nehty budou tak líbit. Mám svoje ruce ráda, ale dlouho mi bylo trochu trapně za jejich velikost - snubní prsten mám velikosti 62 a sterilní rukavice potřebuju stejné velikosti, jako statní chirurgové (7,5-8). Ruce kamarádek, které jsou drobnější, vedle mých působí jako dětské. S delšími rudými nehty se mi ale moje ruce moc líbí. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb2tJAhsGbPJ8GFS37pvX0HRFTXSaP2x8Kf9ob6Js5R-pWTn_CuEsupw1mb3hVVHjtPLpMQKE0NW3iW1-iMaPOVWxa2aXs0CdFnHDjgYArK7y1IOBOSObJqJ9q6NTcil1chlAno5ysL80t/s2048/IMG_0678.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb2tJAhsGbPJ8GFS37pvX0HRFTXSaP2x8Kf9ob6Js5R-pWTn_CuEsupw1mb3hVVHjtPLpMQKE0NW3iW1-iMaPOVWxa2aXs0CdFnHDjgYArK7y1IOBOSObJqJ9q6NTcil1chlAno5ysL80t/w480-h640/IMG_0678.JPG" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQa7FVwQCSw6Gh6pG4tmZ2NTgqXrAVgnC7X4GuavFSlLhAzc82A-a8q1HSTYMUF7gE0YSqluZ0pT4BLNvB0r_EWiMEjUCLSz3v1t5a1oHYL97_9wOyiM6AMSlC-UzwhPaZ8zoYHNz8Zs4l/s2048/IMG_0679.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQa7FVwQCSw6Gh6pG4tmZ2NTgqXrAVgnC7X4GuavFSlLhAzc82A-a8q1HSTYMUF7gE0YSqluZ0pT4BLNvB0r_EWiMEjUCLSz3v1t5a1oHYL97_9wOyiM6AMSlC-UzwhPaZ8zoYHNz8Zs4l/w480-h640/IMG_0679.JPG" width="480" /></a></div><br /><p>Vnitřně se srovnávám se změnami, které teprve přijdou. Po půl roce stráveném na Bulovce je mi Bohnické dění celkem protivné. Půjdu víc do ambulance, ale nemám tušení, čím zaplním celou pracovní dobu. Ale nevadí mi to, naopak - poprvé po měsících cítím zvědavost, co přinese budoucnost a napadá mě spousta plánů, které bych chtěla zrealizovat. V létě ale budu dělat nezbytně nutnou práci, budu žít jako by léto nemělo skončit a pak uvidím. Zasela jsem spoustu bazalky, ke které mě to letos táhne. Pojedeme na Sicílii. Jak jsem se celkově rozpohybovala, cítím zase naději, že stihnu splnit všechny studijní povinnosti, skončit základní část výcviku, odatestovat a osvobodit se tím od systémů vzdělávání. Ve 30 letech, prosím pěkně! </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguAHqlg6B-Lg_TYsF6p1J_OYm5A8RSFEb65JhOlnCuumdBtsPDsxvKwru-lXlMwxVNhP1aqJJP984QsymODgvlTqsSkc-PxB5W89d6RnaJZZYvuDOVsVo746YHxy0bFFGtSKitPCfdFcdh/s2048/IMG_0552.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1539" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguAHqlg6B-Lg_TYsF6p1J_OYm5A8RSFEb65JhOlnCuumdBtsPDsxvKwru-lXlMwxVNhP1aqJJP984QsymODgvlTqsSkc-PxB5W89d6RnaJZZYvuDOVsVo746YHxy0bFFGtSKitPCfdFcdh/w480-h640/IMG_0552.JPG" width="480" /></a></div><p>Když na kostelních hodinách odbila jedenáctá, rozplakala mě<a href="https://cupofjo.com/2021/06/best-poems-death-love-motherhood/#more-248186" target="_blank"> báseň</a>, kterou jsem četla na internetu. Brečela jsem zatímco jsem snášela nádobí z terasy po příkrých schodech do kuchyňky a oči mě pálily z toho, jak slzy rozpustily pot a pleťový olej a společně mi natekly zpět do očí.</p><p></p><p>What time will you be home?</p>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-89042469241506962482021-05-05T12:42:00.000+02:002021-05-05T12:42:41.126+02:00Best of samospoušť<p> Zkoušela jsem nafotit několik svých ušitých kousků oděvů na samospoušť, vyhrabala jsem zpod hromady věcí stativ...a zjistila jsem, že to není vůbec snadný focení! </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTXVM3xUy2t4Ued2B-tRcZC-_hQqAkTSkclf9jVezOOvbyipP3joaVJOIjxL1Y04as5XTsq82pTgTNzpODVqKojRQi2QQerq3L9-nf6yD-j4-_f2WxZYxVS8ARnGC3YnE8tQtVFdxytAyF/s2048/samospoust+2+box+tee+kissing.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1356" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTXVM3xUy2t4Ued2B-tRcZC-_hQqAkTSkclf9jVezOOvbyipP3joaVJOIjxL1Y04as5XTsq82pTgTNzpODVqKojRQi2QQerq3L9-nf6yD-j4-_f2WxZYxVS8ARnGC3YnE8tQtVFdxytAyF/w424-h640/samospoust+2+box+tee+kissing.jpg" width="424" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p>Po svých pokusech už chápu, proč spousta šijících žen na svých fotkách klopí hlavu k zemi. Není vůbec snadný vyplodit inteligentní výraz bez korekce pohledem do zrcadla. </p><p>Není snadný se bez předchozí praxe nastavit do fotogenické pózy. </p><p>Pozice z orientálního tance v oblečení s volnější siluetou nefungují. </p><p>Dvouvteřinová samospoušť se mi neosvědčila. </p><p>Pohled na mou kštici poránu a hlavně zezadu mě nepotěšil.</p><p>Jako jediné jakž takž neutrální pozadí v našem bytě jsem vyhodnotila dveře. Bude to chtít ještě trochu přemýšlení a kreativity. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXtkLn0NhS6Q5aUH33I7akkt_X3bnJeqan4I77Ebe5AX3SwsUeMt32d1a0wpEtAlrn6pT4kbf9UNwejsVBdfmCKrrTkKLnYPp9z8lJRUbYt-HSJcDeXRkiWedPDJca77-hHuRaIXPlVtq-/s4928/samospoust+1+wilder+gown+backview.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4928" data-original-width="3264" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXtkLn0NhS6Q5aUH33I7akkt_X3bnJeqan4I77Ebe5AX3SwsUeMt32d1a0wpEtAlrn6pT4kbf9UNwejsVBdfmCKrrTkKLnYPp9z8lJRUbYt-HSJcDeXRkiWedPDJca77-hHuRaIXPlVtq-/w424-h640/samospoust+1+wilder+gown+backview.jpg" width="424" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_S7pGrHEtkzvshGJjB-WfNiNbq9U6S9duFwzNZQIe_eWXP4xxJIotp7u455hsCFfapNxib1PKlfI3SVQ9tsPxfVjU2LqnSoAzAc0Ar7UiqsAjX115xZ7QPsXTv5aidRCUM_F8uY_owIFZ/s4928/samospoust+3+envelope+dress.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4928" data-original-width="3264" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_S7pGrHEtkzvshGJjB-WfNiNbq9U6S9duFwzNZQIe_eWXP4xxJIotp7u455hsCFfapNxib1PKlfI3SVQ9tsPxfVjU2LqnSoAzAc0Ar7UiqsAjX115xZ7QPsXTv5aidRCUM_F8uY_owIFZ/w424-h640/samospoust+3+envelope+dress.jpg" width="424" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjoF1TM4U1Ysf5c4bQY5LupCwIPPogIgdYFbBAviIhh2HJossC8x_XyjjXfr3DFGiFTie_SSSzOrgDd2smRiyoKbrPJ9gqW_ztlpf5YIOcIlLqxDkaBp8FMejNunr5Yx873z-aL_7Ohih7/s4928/samospoust+4+crisswoodsew+envelope+dress.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4928" data-original-width="3264" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjoF1TM4U1Ysf5c4bQY5LupCwIPPogIgdYFbBAviIhh2HJossC8x_XyjjXfr3DFGiFTie_SSSzOrgDd2smRiyoKbrPJ9gqW_ztlpf5YIOcIlLqxDkaBp8FMejNunr5Yx873z-aL_7Ohih7/w424-h640/samospoust+4+crisswoodsew+envelope+dress.jpg" width="424" /></a></div><br /><p>Jo a legíny k šatům jsou přesně takové peklo, jak jsem si myslela předtím, než jsem se na krátkou chvíli nechala zlákat jejich pohodlností. </p>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-85630719182341262692021-04-16T11:16:00.004+02:002021-04-16T11:51:10.688+02:00Koniklece <p> Viděla jsem poprvé koniklece na přírodních lokalitách. Nedokázala jsem si úplně představit, jaké budou, na jakých místech rostou...znám je jenom ze zahrad. Přijeli jsme autem, kousek popošli k "přírodní památce". Kopeček mezi polem a loukou, kde mezi bochníčky po zimně proschlo trávy rašily květy konikleců. Jako by nic. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiahA0XkzKOkL46Q56YiO1YaDUuNFjqkNTSum7Ci3A67RxRuCDw0hm0MhwLhkhuBJjtc2ngCskiK1xUDJi2hHDvQ5XbK5Dq2Mg4pra2093jxjtgE3xp6lRI6M4eRFoJ2aoAvyn_-agL-JQ6/s2048/7A39AA1A-AD8D-4371-B3C0-2612ACE36F00.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiahA0XkzKOkL46Q56YiO1YaDUuNFjqkNTSum7Ci3A67RxRuCDw0hm0MhwLhkhuBJjtc2ngCskiK1xUDJi2hHDvQ5XbK5Dq2Mg4pra2093jxjtgE3xp6lRI6M4eRFoJ2aoAvyn_-agL-JQ6/w480-h640/7A39AA1A-AD8D-4371-B3C0-2612ACE36F00.jpeg" width="480" /></a></div><div><br /></div>Navštívili jsme dvě místa a překvapilo mě, že na každém rostly úplně jiné koniklece. Na prvním (Klučov) byly vyšší rostliny s tmavě bordó květy, které připomínaly převislé zvonky. Působily na mě stydlivě, skromně, opatrně. To na druhém kopci (Trnava u Třebíče) se koniklece vůbec nestyděly, koukaly rozvinutými květy k obloze a rostly v trsech. Květy přecházely od světle růžové přes světle fialovou až k modré. Koniklece na obou místech byly nádherné, působily na mě jako zjevení z jiného světa. A jsou tak měkké a hebké na dotyk! Nechtěl by někdo vyrobit plyšový koniklec?<div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTYuLwMnEYx-Dyk93vzMTyopAchCuWQO_UqUok6tQcFRaSd7LHxSlsqWXievOfWcT1C4M7gxZSeKUNf8HXXa4JY34I4lQJKhSJ_-3LhWfQWqlP-jnTeD6-xsbPwabrXVT7KAf1yUvD3zV2/s2048/19E703EE-9558-4AF7-B708-B6744D745079.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTYuLwMnEYx-Dyk93vzMTyopAchCuWQO_UqUok6tQcFRaSd7LHxSlsqWXievOfWcT1C4M7gxZSeKUNf8HXXa4JY34I4lQJKhSJ_-3LhWfQWqlP-jnTeD6-xsbPwabrXVT7KAf1yUvD3zV2/w480-h640/19E703EE-9558-4AF7-B708-B6744D745079.jpeg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwmiDe_lGbPszBd3BUNHH-yvmcM69khz1hd7Y6cTuXK_AjUfacxPDjzmPtE1AofxWLYnIhiaEbrICHtGs6jc4X8yeC0D73FJpQSxm9q4wb7p3PPc0ZHppm-hVNZxE8iykYnZ9RNmni4fFa/s2048/151AE4AD-5253-41AA-B22E-B12DF04930FC.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwmiDe_lGbPszBd3BUNHH-yvmcM69khz1hd7Y6cTuXK_AjUfacxPDjzmPtE1AofxWLYnIhiaEbrICHtGs6jc4X8yeC0D73FJpQSxm9q4wb7p3PPc0ZHppm-hVNZxE8iykYnZ9RNmni4fFa/w480-h640/151AE4AD-5253-41AA-B22E-B12DF04930FC.jpeg" width="480" /></a></div><div><br /></div>Když jsem se konečně rozhodla, že z množství svých zálib se teď budu víc věnovat focení, začaly mi stávkovat oba foťáky, takže jsem všechno fotila na mobil (který jsem si ale vybírala s přihlédnutím ke kvalitě fotoaparátu, takže dobrý). Nikdy nevím, jestli mám tyhle zádrhele na cestě k cíli brát jako výzvu nebo jako znamení, že jsem si vybrala špatnou cestu. Je mi jasný, že je na mě, co si vyberu, a vybírám si v naprosté většině případů, že je to jen drobná překážka nebo výzva, ale znejišťuje mě to uvažování, jestli jsem si náhodou neměla vybrat jinak. </div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfDyVLWbypItfhMATGn475w9dacCEEYCU_92wkbQ28ozUP-_z1_x45MZzsOQzsQe5KWBNfJ6TmaM-i2n1cTl4pUxm4P25rNB35yD0xPi1seE0Nb4jT7uKtAVXFghkbGksvXLABHdY6K9Vj/s2048/06508DF1-714B-4470-A077-5340ED4F419E.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfDyVLWbypItfhMATGn475w9dacCEEYCU_92wkbQ28ozUP-_z1_x45MZzsOQzsQe5KWBNfJ6TmaM-i2n1cTl4pUxm4P25rNB35yD0xPi1seE0Nb4jT7uKtAVXFghkbGksvXLABHdY6K9Vj/w480-h640/06508DF1-714B-4470-A077-5340ED4F419E.jpeg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifLmxNfWRVcZ5AecjP5x0jktRnLwhDYT95Albpb4CvIEtEfDSW3JLnC2ag0sWmFA91ov5SNfCZt1P-yfPv5nffX1qzsYI3DOZEy18nYpyxIODjsJUb2twGFUvTxDkRvZP7JuuAVrm8aYHs/s2048/8955D043-EB5F-4ED9-BFD5-AC01990A1663.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifLmxNfWRVcZ5AecjP5x0jktRnLwhDYT95Albpb4CvIEtEfDSW3JLnC2ag0sWmFA91ov5SNfCZt1P-yfPv5nffX1qzsYI3DOZEy18nYpyxIODjsJUb2twGFUvTxDkRvZP7JuuAVrm8aYHs/w480-h640/8955D043-EB5F-4ED9-BFD5-AC01990A1663.jpeg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNTonaFB5YasYYb4HmfieU1GR_E4enQOF3NPcb0Nky8vx3_0aZ7yj54C4jxDwQsDebgpxbhVqyf4OmEo4DjYH9ME63k0TxM3cmxhX_AJ6A2H_3Paa2A2lI3fb1dvX444fl1adihOZTimAh/s2048/C58C7BFA-F3B5-4294-8899-CF66C7435F6B.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNTonaFB5YasYYb4HmfieU1GR_E4enQOF3NPcb0Nky8vx3_0aZ7yj54C4jxDwQsDebgpxbhVqyf4OmEo4DjYH9ME63k0TxM3cmxhX_AJ6A2H_3Paa2A2lI3fb1dvX444fl1adihOZTimAh/w640-h480/C58C7BFA-F3B5-4294-8899-CF66C7435F6B.jpeg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2nPYYjkRBVVj0jABFGHApbqNQbVPKqA_A4Lg8mhhpqu8-J9DsXiU0PyGNLFqawN__-PYjBIwFsXIM0IrADFUu-Mhg9IjeZqyrXnJ9FZ3I0_kapW898Qx_Yfqkgis7kDiSaOhhxwDIuHFr/s2048/F673C293-AF5D-4902-B089-E173BB721BA2.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2nPYYjkRBVVj0jABFGHApbqNQbVPKqA_A4Lg8mhhpqu8-J9DsXiU0PyGNLFqawN__-PYjBIwFsXIM0IrADFUu-Mhg9IjeZqyrXnJ9FZ3I0_kapW898Qx_Yfqkgis7kDiSaOhhxwDIuHFr/w480-h640/F673C293-AF5D-4902-B089-E173BB721BA2.jpeg" width="480" /></a></div><br /><p>Naštěstí mým foťákům nebylo nic vážného. Bála jsem se, že se analogovému rozbil expozimetr, ale jen mu došly baterky. A digitální se nekamarádil s paměťovou kartou. S tou kartou byly odjakživa problémy, proto se taky jmenuje Kverulant. Současný problém je ten, že když nechám kartu delší dobu zapojenou v Macu, foťák na ni nechce zapisovat, dokud ji nezformátuju v počítači, co běží na Windows. Pch!</p><p><br /></p><p>Soudtrack: z Pulp Fiction</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/QgQm8sdsvWY" width="320" youtube-src-id="QgQm8sdsvWY"></iframe></div><br /><p><br /></p></div>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-2108661831173401776.post-90414298257866536662021-04-11T17:40:00.004+02:002021-05-05T12:42:54.628+02:00#unfoldingjacket<p>První střih na šaty od <a href="https://sarkirsten.com" target="_blank">Sarah Kirsten</a> jsem si koupila v průběhu jara 2020 a ty šaty asi nikdy neušiju. Vysnila jsem si pohádkový život ve volných lněných letních šatech (jak na rozkvetlé louce, tak v letním lese a při obrážení oblíbených kaváren a povalování v parku), když jsem ale přišila bohatou sukni na nevypasovaný top, zjistila jsem, že takhle širokou a rozšiřující siluetu šatů na sobě nepřežiju ani kdybych se svým vlajícím lněným snem opíjela sebevíc. Tak jsem sukni zase odpárala, vršek nechala jako top a z jednoho panelu 180x140cm vznikl kimonovitý kabátek na první fotce. </p><p>Ten kabátek se v době, kdy jsem si střih koupila, jmenoval Wiksten Haori a na <a href="https://www.instagram.com/explore/tags/unfoldingjacket/" target="_blank">Instagramu</a> jsem nad ním slintala už řadu měsíců. Překvapilo mě, jak snadno se mě, začátečníkovi, šil, instrukce jsou moc dobře napsané. </p><p>Bohužel v návaznosti na násilí, které bylo v USA směřované proti lidem, kteří jsou etnicky Asiaté, se autorka rozhodla, že jakožto běloška nemá právo používat japonského názvu a inspirace cizí kulturou (anglicky čtoucí si mohou přečíst přímo <a href="https://shopwiksten.com/blogs/news/cultural-appropriation-and-the-discontinuation-of-the-haori-pattern" target="_blank">její úvahu</a>). Nejprve změnila název na Unfolding Jacket a od dubna není kabátek k prodeji. Doufám, že časem jej třeba trochu přepracuje a do prodeje vrátí, je to skvělý model.</p><p>Ve střihu bylo možné zvolit si tři varianty délky, oba moje haori jsou střední délky. Velikost je dost oversized, rozměrově spadám mezi L a XL, ale po nastudování rad na internetech jsem ušila velikost M a sedí mi dobře i s rezervou. V plné verzi je haori podšité a dá se nosit oběma stranami ven - skvělá věc, jedním ušitým kouskem získáte dva. Na instagramu a šicích blozích jsem našla spoustu způsobů, jakými kreativní ženy haori upravily - bez podšívky, se zapínáním, různé varianty kapes, velikosti límce...hodně se mi líbí varianta s prošitím nebo kabátek udělaný ze staré prošívané deky. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl4JW2IAimLH-CSqmHmSPHO2o1PKlXTR3oeiUFEPq3eh9NLGolAmtE2g-6M1i-M8f3hUqTFXhJg4AR5m5bWs_zrwDG8ELw-E7Cbx9-Qp4wqUZ62lGr9-0FTixlDvU9T8bAScIBb7_JOLl6/s2048/1501E66C-EFAE-42CA-A4CE-B376CF6FF47B.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl4JW2IAimLH-CSqmHmSPHO2o1PKlXTR3oeiUFEPq3eh9NLGolAmtE2g-6M1i-M8f3hUqTFXhJg4AR5m5bWs_zrwDG8ELw-E7Cbx9-Qp4wqUZ62lGr9-0FTixlDvU9T8bAScIBb7_JOLl6/w480-h640/1501E66C-EFAE-42CA-A4CE-B376CF6FF47B.jpeg" width="480" /> </a></div><div><br /></div><div>Haori ze dvou vrstev lnu a s vyztuženým límcem je spíš jarně-podzimní kousek. Při výběru látky a úprav střihu na druhé haori jsem myslela na to, že jej budu chtít nosit v létě nebo doma jako lehkou letní vrstvu. Ušila jsem ho z jedné vrstvy dvojité gázoviny, bez podšívky, vnitřek vypadá hezky díky francouzským švům. Límec jsem udělala jen poloviční šířky a bez výztuhy a trochu jsem prodloužila rukávy.</div><div><br /></div><div>Ach, to je taková paráda! Nejradši bych se z jemného obláčku dvojité gázoviny už nikdy nevymotala. Není divu, že se takhle látka používá na šití pro miminka, je úžasně měkká a příjemná. Plánuju prožít letošní léto oděná do dvojité gázoviny. Už jsem z ní ušila jedny šaty, další budou pro kamarádku a pak ještě minimálně jedno haori, tentokrát světle šedé, v dlouhé délce a s větším límcem. (už bych ho i možná měla hotové, ale jsem líná si znovu překreslovat střih v jiné délce a to mě zbrzdilo). </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz-3h5A_ZM2RdmRe8kXVQeAJ9QMkrG00pJ2ji5VyWL1ZqQiZrJHqM-kORD2Ux_zqVtg_sqVaYUnHV5GQs2fBwZ3j1VEhnMU0bcH88kskcqmu_rLdXBbL_xfvw85x2PWubAsnkUWvPtBWGt/s1440/79FA403A-D6D0-4F0B-8679-8B7349BECFFB.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1440" data-original-width="1440" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz-3h5A_ZM2RdmRe8kXVQeAJ9QMkrG00pJ2ji5VyWL1ZqQiZrJHqM-kORD2Ux_zqVtg_sqVaYUnHV5GQs2fBwZ3j1VEhnMU0bcH88kskcqmu_rLdXBbL_xfvw85x2PWubAsnkUWvPtBWGt/w640-h640/79FA403A-D6D0-4F0B-8679-8B7349BECFFB.jpeg" width="640" /></a></div><p></p><p>Ještě mě napadá, že napíšu, kolik času mi šití zabralo. U skořicového lněného haori s podšívkou jsem jeden večer stříhala látku - cca hodina a půl času. Většinu haori bez límce jsem ušila za jedno odpoledne a večer. Límec mi trval sesadit a přišít další půlden, dost jsem se u toho zapotila, několikrát jsem párala a strhala jsem výztuž z jedné poloviny límce, protože mi přišel moc tuhý a tlustý. </p><p>U gázovinového haori už jsem byla zkušenější a taky jsem se tolik nebála, že zkazím látku, gázovina je přece jen levnější. Večer jsem střihla a druhý den za dopoledne a kousek odpoledne ušila. Ale límec jsem párala zase :)</p><p><br /></p><p>Nakonec písnička od quebecké kapely Les Cowboys Fringants, na které mi dala tip jedna paní přes postcrossing. Písnička má pro mě atmosféru jako Amelie z Montmartru a celá kapela je jako kdyby kelti odjeli do Paříže a tam si hráli na kovboje. Prostě zajímavý...a šíleně návykový, soundtrack mých posledních dní.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/BJHI7677HCI" width="320" youtube-src-id="BJHI7677HCI"></iframe></div><br /><p>A <a href="https://www.youtube.com/watch?v=_zLNtbCoKEA&t=2883s" target="_blank">tohle album</a> - jsem závislá! </p>Jitkahttp://www.blogger.com/profile/07555246368722347894noreply@blogger.com6